True colors

4.

Asi týden po našem sedánku se sousedy jsem musela zůstat celý pátek doma, protože mě složila hnusná rýma. Seděla jsem v posteli, zabalená v pyžamu, svetru, dece a pod přikrývkou a rozposílala pracovní meily. Výhoda práce v internetovém obchodě – můžu pracovat kdekoliv, hlavně tam musí být přístup na internet.
Kolem oběda uslyším z venku nějaké hlasy.
Oliver a Tommy balí nějaké kufry a tašky do auta.
„Hej kámo, pokud tu budete dělat party bez naší přítomnosti, tak seš mrtvej muž!" pohrozí Sethovi, nasednou do auta a odjedou.
Kdo ví, kam asi jedou.
Odejdu od okna rovnou do kuchyně, kde si ze skříňky vytáhnu čínskou polévku, kterou zaliju v hrnku.
Lisa toho má v práci nad hlavu a já se sotva vyhrabu z postele, takže nákupy poslední dny pokulhávají.
„Lettie, jsem doma!" ozve se kolem třetí hodiny z chodby.
„Já jsem tady, pořád umírám!" zavolám na ni zpátky a odložím notebook na stůl.
„Hádej co?!" vběhne za mnou do pokoje moje zářící kamarádka.
„No co?" zeptám se zvědavě.
„Seth mě dneska pozval na rande!" zajásá.
„Liso, kolikrát ti mám říkat, že rande už jste měli. Bože, vždyť se od minulého víkendu vídáte snad každý den," rozhodím nechápavě rukama.
„No to je jedno. Dneska prostě jdeme na večeři a Seth bude mít volný barák. Ha há," vyjekne.
„Jak to?"
„Co jak to?"
„Kde budou kluci?"
„Tommy a Oliver odjeli na služebku, minimálně na týden. A Levi? Čert ví, asi u nějaké z jeho harému," pokrčí ledabyle rameny a začne plánovat, co si musí vzít za prádlo a jak se učeše.

Ani nevím proč, ale rozhovor s Lisou mě naštve. Nevím teda, co konkrétně, ale najednou jsem podrážděná a protivná.
„Hele, nemáš horečku? Jsi jako osina v zadku," zamračí se na mě Lis, když jí počtvrté řeknu, že mě barva jejího prádla nezajímá.
„Asi jo, omlouvám se. Necítím se moc dobře," uznám.
„Tak mám to dnešní rande zrušit? Klidně zůstanu doma a dám na tebe pozor."
„Ale Lis, neblázni, nic mi není, jsem jen nachlazená. Víš co, jdu si uvařit čaj a ty se zatím dochystej. Zalehnu do postele a ani nebudu vědět, že tu nejsi, beztak hned zaspím," mávnu rukou a jdu do kuchyně.
„Tak já jdu, jo?" přijde za mnou po chvilce Lis.
Má na sobě černou vysokou sukni, béžovou košili a lehce natočené vlasy. Moc jí to sluší,
„Sluší ti to. Pořádně si to užij a pozdravuj Setha. Jo a kondomy!" připomenu jí se smíchem.
„Mám! Tak pá!" mávne na mě a vyběhne ven, kde už na ni čeká Seth v autě. Stoupnu si za okno a oběma zamávám. Ve stejný moment si uvědomím, že nejsem jediná, kdo se s nimi loučí. Téměř přesně naproti mě stojí Levi a pokuřuje na terase cigaretu.
Jakmile si mě všimne, kývne hlavou, zahodí cigaretu a zaleze do domu.

Vlezla jsem zpátky do postele, ani jsem nezavřela oči a už jsem spala.
Kolem deváté hodiny mě vzbudilo klepání na okno.
Lisa si určitě zapomněla klíče a nemůže se mi dovolat.
Mrknu na mobil, ale žádný zmeškaný hovor na něm není.
To je divný.
Vylezu z postele, natáhnu na sebe župan a jdu otevřít.
„Levi?" zůstanu zírat překvapeně.
„Nemůžu, ehm, dál? Seth se právě vrátil z rande s Lisou, a i když máme každý svůj pokoj a v dostatečné vzdálenosti, tvoje kamarádka nejde přeslechnout," uchechtne se.
„Jestli ti nevadí zamořené prostředí, klidně pojď dál," mávnu na něj rukou a odšoupu se do obýváku. Nos mám celý červený, oči oteklé a fialové červené, vlasy mastné a v jednom drdolu. Modelka hadra.
„Ty jsi marod?"
„Trošku. Nebudeš se zlobit, když ti budu dělat společnost v leže?"
Když se jeho úsměv roztáhne do zářivých rozměrů, uvědomím si, co za hloupost jsem vypustila.
„To by bylo víc, než v co jsem doufal, Sněhurko," mrkne na mě a sedne si na kraj křesla, aniž by ze mě spustil oči.
„Trubko," zhodnotím ho a natáhnu se na gauč.
„Máš čaj?"
„Jo, v kuchyni. Uvaříš si ho sám, prosím?" vybídnu ho.
„Ne pro mě, ale pro tebe. A teploměr?" zeptá se.
Znělo to skoro starostlivě.
„A ty jsi co? Doktor z hor?" usměju se, ale je to namáhavé.
„To přímo ne, ale matka jo. Sice nevím nic o nemocech, ale teploměr ještě poznám. Tak kde ho máš?"
„Asi v pokoji na stole."
Levi na chvilku zmizí v mém pokoji a za pár minut vyjde s teploměrem v ruce. Položí mi ruku na čelo a chytne mě za ruku. Kupodivu se žádný elektrický výboj nekoná, třesu se zimou a nejraději bych se vysvlékla do naha, jak hořím.
„Ty úplně hoříš. A ruce máš ledové. Vezmi si ten teploměr," podá mi ho.
S námahu si ho strčím pod paži a čekám, dokud nepípne.
„Ty kráso, třicet devět jedna."
„Máš tu nějaké léky?"
„Na co?" nechápu.
„No na tu horečku, nějak ji srazit musíme, máš skoro čtyřicítku," vysvětlí mi, ale já ho stejně moc nevnímám.
„Lettie? Slyšíš mě? Vnímáš?" hladí mě po tváři, ale mě hrozně těžknou víčka. Jsem tolik unavená.
„Lettie, neusínej. Slyšíš? Kurva!"