Hvězdy na nebi

coming out

,,Taky máš své potřeby."

Zní mi to v hlavě pořád dokola a dokola. Ležím v trávě v parku, sleduji mraky a jím jahody.

,,Takže měl holku?" ptá se Jana. Sedí s nataženýma nohama a rukama zapřenýma o trávu, aby se udržela. Má na sobě černé džíny s černým trikem a modro-černo-bílou košilí, která má vyhrnuté rukávy. Na to, že už je duben je pořád docela zima.

,,Jo." odpovídám neutrálně, ale v hloubi duše mě to hodně sere.

,,Ty ale před pár týdny taky," dodává a já se musím smát. ,,Oba měli holku, takže si jste vlastně kvit."

,,Ale tady nejde o to, že-" cuknu sebou, když mi začne zvonit budík, kvůli práškům. Vypnu jej a pokračuju. ,,Tady nejde o to, že jsme oba měli holku. Tady jde o to, že já se se svou svojí dávno rozešla, zatím co on stou svou nedávno," hledám prášky v mém liščím batohu a přitom vytahuji lahev s vodou. ,,Tady jde o to, že mi lhal." konečně je najdu a okamžitě si je vkládám do úst a zapijím vodou.

,,Tak ti kecal v tom, že nemá kámoše, no.. Ale aspoň je vidět, že o tebe hodně stál. Kdyby ne, tak ti to neřekne." nechápu moc její logiku a tak se musím zeptat.

,,Proč by mi u našeho seznámení neměl říkat, že má plno kamarádů?"

,,Zná tě déle než já a kdykoli má někdo víc, jak deset lidí se kterými se baví, tak to je kretén." usmívá se. Nevidím jí do očí, protože má sluneční brýle ale dala bych krk za to, že u toho má zavřený oči. Vždycky, když se takhle usmívá má zavřený oči.

,,Hahaha!" ironicky se zasměju a opět se zahledím na mraky.

,,Eliško je to pravda." poplácá mě na čele.

,,Jak se jmenuje ta tvá holka?" měním téma a ona utichá.

,,Jak víš, že mám holku?" ptá se. Jako by to bylo dnes, co mi o sobě řekla.

MINULOST

,,Musím ti něco říct." promluví najednou, když mi lakuje nehty na modro. Zní nervózně, takže můj humor jde pryč a já nasazuji zvědavý obličej bez citů. Bez náznaku emoce, prostě obyčejný pohled.

,,Stalo se něco?" okamžitě se ptám. Není to tak dlouho, co jsem doma z nemocnice a ona se semnou stále baví. Za ty měsíce se z nás dvou staly kamarádky. Ona mne navštěvovala a já jí dávala sušenky.

,,Ne, ale víš, noo.. Jsem lesba." říká bez náznaku jakékoli emoce.

,,A já jsem bisexuál." směji se a pokračuji ve čtení Hunger Games. Opravdu se bala mi říct o tom, že je na holky?

,,Děláš si teď srandu, nebo to myslíš vážně?" přerušuje mě ve čtení. Vzhlédnu k ní s úsměvem.

,,Myslím," usmívám se. ,,Je mi jedno, jestli mi představíš přítele, nebo přítelkyni. Nebude důležité to, co má dole, ale jestli tě bude doopravdy milovat, protože jestli ne, tak tomu dotyčnému zlomím nohu kamionem." koukám jí do očí a nenalakovanou rukou jí hladím hřbet ruky.

,,Jak chceš někomu zlomit nohu kamionem?" teď už se taky usmívá.

,,Ani se neptej,"směji se nahlas. ,,Víš, že jsem schopná všeho." smějeme se a pak nastává ticho, kdy mi dál lakuje nehty a já čtu.

,,Děkuju."

,,Za málo." už se na ní nedívám, ale vím, že se usmívá.

PŘÍTOMNOST

,,Ten cucflek na tvé klíční kosti nejde přehlédnout," usmívám se. ,,Jak se jmenuje?" ptám se znovu.

,,Kačka." odpovídá jednoduše. Je mi jasný, že je červená až na zadku.

,,Jak dlouho jste spolu?" táži se.

,,44 dní." odpovídá a já si sedám.

,,Proč jsi mi to neřekla?" divím se. Říkáme si všechno a tohle je docela ne fér, protože já se jí svěřuji s Karlem a ona není schopná mi říct o svém vztahu.

,,Chtěla jsem, ale Karel byl v tu chvíli důležitější." říká potichu. Jakoby zabila osm koťat a vypila mi Capri-sonne s drakem.

,,Ale do prdele s Karlem!" prskám, ,,Řekni mi něco o ní." zajímám se. Jana měla holku naposledy před osmi měsíci a upřímně? Byla to kráva, ale milovala jí a to v tu chvíli bylo to nejduležitější.

,,Je vyšší než já, má hnědě vlasy, hnědé oči, zpívá ve sboru, hraje v divadle a maluje." odpovídá a já zaujatě poslouchám.

,,A kdy nás seznámíš?" vyzývavě se na ní podívám.

,,Hmm.." zamyslí se. ,,Až se dáš dohromady s Karlem." usmála se na mě a strčila si celou jahodu do pusy.

,,Nesnáším tě."

,,Nápodobně." usmívá se na mě s plnou pusou.

*

,,Eliško?" přijde do mého pokoje má matka. Jsem docela překvapená, protože za poslední tři roky se zde ani jednou neukázala. Je to vidět, protože se zde rozhlíží jak v muzeu.

,,Copak potřebuješ?" tišším hudbu a otáčím se na ní od počítače. Dál se kouká po pokoji a nakonec se zastavuje na mém obličeji. V obličeji jí nemohu vyčíst žádnou emoci. Prostě jen stojí opřená a rám dveří a kouká na mě.

,,Máš to tu pěkný." vchází do mého pokoje a sedá si na mou postel. Začínám mít obavy z toho, co se bude dít, co mi řekne a tak.

,,Tak co potřebuješ?" otáčím se celým tělem. Tenhle rozhovor bych už chtěla mít za sebou, protože musím doupravit fotky do školního projektu a už teď nestíhám.

,,Víš.." začíná a já jsem už teď v prdeli z toho, co bude následovat. ,,Už to je dávno, co táta umřel a já už vystřídala pár přítelů. No a.. Prostě jsem se rozhodla to zkusit se ženou." vypadne najednou z ní a já nemůžu udělat nic jiného, než sedět s otevřenou pusou a sledovat ji.

Udělejme menší rekapitulaci.. Moje máma se mi právě teď vyoutovala. Moje máma. Máma.

Tak po tomhle už je opravdu možné všechno.