Hvězdy na nebi

prášky

Koukám do zdi. Tak jako obvykle. Stále je bílá s obrázky, který jsem namalovala.

,,Eliško, jen bych tě chtěla poprosit, abys mi řekla kdy jsi naposledy měla prášky." ptá se mě matka, ale já jí neodpovídám. Ani nevím, kdy jsem je naposledy měla. Jediné co vím je to, že je každý den splachuju do záchodu, aby nikomu nebylo podezřelé, že neubývají. ,,Hele..," posadí se na postel a chytne mě za ruku. V poslední době mi všichni nenápadně kontrolují zápěstí, kvůli tomu, jestli si něco nechci udělat. ,,Já vím, že jsi zničená, ale ani Kačce nic neřekl a zmizel. Nejsi v tom sama a my by jsme ti hrozně rádi pomohli, kdyby jsi nám to dovolila." hladí mě palcem po vrchní části mé ruky.

,,Budu dobrá." je jediná odpověď, kterou dokážu zpracovat. Vím, že nebudu a ví to i matka. Vlastně ani nevím, jestli existuje něco, co by mě dokázalo vrátit, abych zase fungovala a byla šťastná.

,,Možná by jsme měli zkusit jeho rodiče."

,,Volala jsem jim pětkrát a vždycky mi řekli to samý."

Kája si nepřeje, abys to věděla.

Nezajímá je, že umírám strachem. Nezajímá je, že jsme na dně. Kája si to nepřeje a to jim stačí.

,,On se najde," stiskne mou ruku. ,,Neboj." usměje se a odejde z mého pokoje.

Dnes je 19. září. Dnes to je osm měsíců, co spolu chodíme. Teda.. Byli by to.. A právě proto jdu udělat to, co jdu udělat. Čekám do tří do rána. Vím, že všichni spí a tak sahám pro papír pod mým polštářem a kontroluji text na něm.

dopis:

Pro tu nejlepší matku na světe.

Ahoj mami. Nejspíš mi to nikdy neodpustíš, ale sama víš, že to se mnou nevypadalo dobře. Mrzí mě, že ti nemůžu přivést domů vnoučata, péct s tebou cukroví, dělat různé pokusy a experimenty. Ale vím, že teď tu jsou pro tebe i jiní. Máš tu Kateřinu s Alžbětou (Vím, že jsi mi zakázala jim takhle říkat, ale jsem na to hold zvyklá.)

Není tvá chyba, že jsem to udělala. Vlastně nemůžeš vůbec za nic. Spíš ode mně to je sobecké, ale vím, že bych se sebou nezvládla žít. Nedokázala bych se sebou žít.

Vím, že jsi se snažila být dobrou matkou a ty jsi dokonce i byla. 

konec dopisu

Přestávám číst a propukám v pláč. Snažím se popadnout dech, ale nejde mi to. Celkově mi je hrozně zle a celá hořím. Vstávám a snažím se dojít do koupelny. Dělám neuvěřitelný bordel, ale je mi to fuk. 

Beru do ruky všechny prášky a cpu je do sebe. Stále brečím, ale vím, že do hodiny už budu mrtvá. 

Po tom, co do sebe dostanu poslední prášek si sednu do vany. Je studená a na mých lýtkách se díky tomu tvoří husí kůže. Začíná mi být hrozně zle. Vše mě neskutečně bolí a má hlava asi vybuchne a než mi ztmavne zrak, uvidím přijít Kateřinu, ale už nemůžu nic udělat.

*

KATEŘINA

Sedím na chodbě na nepohodlné sedačce, která tu stála snad i před mým narození. Vedle mně sedí ospalá Jana a drží mě za ruku. Hlavu má opřené o mé rameno a netrpělivě čeká. Tak jako ostatní.

Mamka s Vilmou odjeli domů, ale vsadím se že nespí. Taky bych nespala, kdyby se mé dítě chtělo podruhé zabít.

V kapse mi začne vibrovat telefon. Rychle ho vyndavám a přijímám hovor.

,,Co se-" nenechávám ho domluvit.

,,Chtěla se zabít! Podruhé! Chápeš to?! Nemohl jsi se s ní rozejít nějak normálně! Prostě nemohl!" cítím, jak se mi hrnou slzy do očí.

,,Cože se?!" zděsí se.

,,Karle, okamžitě přijeď, nebo tě už nechci nikdy vidět." típnu mu to a dám si tvář do rukou.

,,Notak.." šeptá Jana, ,,Bude to v pohodě." hladí mě po zádech a mě - ač tomu moc nevěří - to na chvilku uklidní.

,,Jste sestra Elišky?" přijde po pár minutách doktor. Okamžitě se stavím na nohy a kývu na souhlas. ,,Je nám to líto, ale spolikala toho až moc.." začnu plakat. Neznala jsem ji tak dlouho, ale i tak. Jak to vysvětlím mámám? Jak se s tím naučím žít? ,,Dělám si srandu." prohlásí po chvíli. ,,Řekla mi, abych vám to řekl.  Je na pokoji jedenáct." usměje se a odejde. I přes to, jak moc ho chci zabít mířím k pokoji číslo jedenáct.

,,Skočilas na to." usměje se Eliška hned po tom, co otevřu dveře.

,,Ty demente." obejmu ji. ,,Jestli tohle ještě někdy zopakuješ, tak tě zabiju."

BYLA TO DLOOOOOOOOOOOOUHÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ PAUZA. 

PŮVODNĚ TO MĚL BÝT POSLEDNÍ DÍL, ALE NA KONEC JSEM SE NA TO VYSRALA A PŘESUNULA TO NA DALŠÍ DÍL, TAKŽE UŽÍVEJTE A CS