Píšu to sice o něco později, ale je to záměr.
Tuhle fikci jsem začala psát někdy na konci jara a beru to jako zatím mou nejlepší práci. Sice není tolik sledovaná, jako ostatní, ale myslím, že větší úspěch, kterého autor smí dosáhnout je ten, když se mu jeho práce líbí. Člověk má dělat věci proto, aby ho bavili a ne, aby mu vynášeli jen velká čísla.
V tomto příběhu jsem obsažená já a můj život. Ne, nepokoušela jsem se podřezat (ani řezat), neměla jsem autonehodu a nemám bipolární poruchu. Jsem obsažena v maličkostech, které byly důležité zmínit. Například 10 díl je jedna z mých vzpomínek, akorát trochu upravená.
Toto vyjádření, ale nepíšu jen tak. Píšu to proto, že tento "příběh" chci věnovat jedné slečně, která mě podporovala a motivovala k psaní. Takže ti moc děkuju Nikol.
Tohle je možná můj poslední příběh, kdo ví. Takže možná na shledanou a možná sbohem. Nechme se překvapit.
SAYONARA
-Kateřina 22/10/14:28
ČTEŠ
Hvězdy na nebi
Teen FictionOna: A tak jsem si tak kráčela vstříc nocí s pocitem samoty. Jakoby mi někdo chyběl. O někom takovým jsem ovšem nevěděla. Nikdo mě nenapadal a tak jsem to hodila za hlavu. Ten pocit tu však stále byl. On: Ležel jsem na střeše našeho paneláku...
