Hvězdy na nebi

představení

,,Kájo?" volám a čekám na odpověď, která nepřichází a tak volám znovu. V celém bytě je ticho a tak zamířím do pokoje, ve kterém sedí s hlavou v rukách Karel.

Posadím se vedle něj a hlavu si opřu o jeho rameno. Je nervózní, poznám to. Kdybych byla na jeho místě, tak jsem nejspíš taky.

Má na sobě bílou košili s černými kalhoty, které jsme spolu nedávno vybírali. Já mám na sobě černé šaty po kolena s converskami. Oba vypadáme jako lidi a je to fajn pocit. Sice nám jsou obou vidět jizvy, ale to je to, co nás spojuje. Jizva. Jedna blbá jizva, která nikdy nezmizí.

,,Nezajedeme někam?" zeptá se z ničeho nic. Ruce dá dolů a podívá se na mě těma oceánovýma očima. Je to zvláštní, že je brunet a má modré oči. Že bude mít hnědé oči, jako já, když má hnědé vlasy. 

,,No, do divadla nám to moc dlouho nepotrvá, tak třeba můžem-" nenechá mne domluvit.

,,Já nemyslel takhle. Já myslel navštívit jinou zem." chová se zvláštně. Chová se jinak a nevím, jak to popsat. Je to nějaké celé divné.

,,Kájo, proč tě se na to teď ptáš?" hladím ho palcem po tváři. ,,Samozřejmě, že bych s tebou navštívila jinou zemi, ale proč se na to ptáš teď?" ptám se.

,,Protože tě moc miluju a chci si užít každou minutu s tebou a vědět, že naše láska existuje kdekoli jinde na světě." políbí mě a já mám chuť se k němu přilepit a zůstat tak navždy spolu.

,,Musíme jít." opřu své čelo o to jeho.

,,Dobře." cítím jak se usměje a vstane.

*

,,Ahoj." pozdravím se s příslušníky mé rodiny. Mamka má na sobě dlouhé modré šaty, které jí jsou nad kotníky, zatímco Alžběta na sobě nese černý overál bez ramínek. Katka zde není, protože je už s Karlem v zákulisí.

,,Ahoj." pozdraví nazpět Alžběta. ,,Tak, co? Těšíš se?" usmívá se na mě, ale já jí ten úsměv nevěřím. Když si to tak vezmu, tak nevěřím nikomu..

MINULOST

,,Paní učitelko?" nahlédnu po zaklepání do kabinetu. Jsou zde tři dřevěné stoly, které jsou plné papírů knih a sešitů. U každého stolu se nachází jedna židle s kolečky a jen ta jedna je obsazená mou třídní učitelkou.

,,Copak potřebuješ Eliško?" otočí se na mě. Srdce mi buší a ruce se potí.

,,Já jen, že tu je jeden kluk, který mi už dlouhou dobu nadává a tak jsem Vás přišla poprosit, jestli by jste mu nemohla něco říct." koukám do podlahy, přešlapuji z nohy na nohu a nakonec se jí podívám do očí. Jsou šedivé.

,,Dobře. Něco s tím udělám?"

A v ten moment jsem uvěřila.

O MĚSÍC POZDĚJI

,,Co potřebuješ?" usmívá se na. Děvka. Tenhle úsměv jí nikdo už tři roky nežere, tak nevím o co se pokouší.

,,Ten kluk mi pořád nadává a už to není jen ten kluk. Tak jsem vás přišla poprosit, jestli by jste s tím něco neudělala, protože mě to štve a.. Prostě chci, aby jste mi pomohla a něco jim řekla."

Říkám to docela v klidu, ale ve skutečnosti zažívám peklo. Každý to křičí, každý to řeší a přitom o mně nikdo z nich nic neví. Proč jsou děti tak krutý?

,,Tak mi řekni jména a já s tím něco udělám."

A nikdy neudělala.

PŘÍTOMNOST

,,Jo." usměji se nazpět a dál přešlapuji z nohy na nohu.

,,Děje se něco?" zeptá se máma, když míříme ke svým místům. Mé mámě jsem se nikdy s ničím nesvěřovala. Neměla jsem potřebu a vlastně ani teď ji nemám. Navíc nám nechci zkazit večer a tak řeknu to odporné slovo ,,nic" a posadím se na své místo, vedle Jany, která se přišla podívat na svou přítelkyni.

V sále je spoustu lidí a jedni z nich jsou Kájovi rodiče. Snažím se je mezi nimi najít identifikátory, jako stejný nos, vlasy, či obličej. Než někoho takového však stihnu najít, tak začne představení. Na jeviště vejde Katka v tmavě fialové košili, černými kalhoty a conversy na nohou. Vlasy má klasicky v drdolu a ve tváři ji hraje úsměv, ze kterého je Jana vedle mně úplně mimo.

,,Dobrý večer všem, nebo, jak se u nás říká.."

,,ZDAŘ BUŘT!" ozve se několik lidí z publika. Nikdy jsem na koncertu nebyla, ale jestli jsou všechny jako tento, tak odedneška chodím pravidelně na koncerty.

,,Je vidět, že tu máme naše staré fanoušky! To ráda slyším!" usmívá se. Je vidět, že je ve svém živlu a že si užívá každou chvíli na pódiu. ,,Tak že kdo se těšil na dnešek?" zeptá se publika, který šťastně začne křičet, tleskat a pískat. ,,Hele!" zpozorní najednou. ,,Támhleta slečna v osmé řadě netleskala!" kouká na mě a mé srdce začne dělat přemety. ,,Ukažme si na ni!" začne na mne ukazovat a já začnu šílet, protože se k ní lidé přidávají. ,,Dělám si srandu! To je má sestra. Ona ještě neví, jak to zde chodí." usmívá se a já mám chuť ji bodnout šroubovák do oka. ,,Zatleskejme ji, protože je úžasná!" začne tleskat. ,,Ale aby jsme se dostali k dnešní show, tak musíme probrat všechny naše zpěváky, takže já jdu na to a Vy tu počkejte." odběhne pryč. V sálu se zhasne a na plátně se pustí video.

,,Nic si z toho nedělej." nakloní se ke mně Alžběta. ,,Vždycky se vybere někdo, kdo se zde zmíní." usmívá se a já jen kývnu hlavou.

Ve videu Kačka běží celým divadlem a všechny komanduje, ať se okamžitě připraví. Je to vtipný, protože v jednu chvíli vyzve jednoho kluka, aby ji vyzpíval výšky, podruhé vyzve holku, aby jí ukázala provaz a nakonec dojde do části, kde stojí všichni členové a dřepují, pak zpívají a nakonec se připravují na vystoupení. Pak už jen plátno zhasne a na pódiu se objeví pár lidí. Mezi nimi se nachází i Kája s bílou košilí, kterou mají i ostatní. A pak začnou zpívat.

Zpívají The Greatest od Sii a zní to kurva úžasně. Zpívá to asi deset lidí a i tak to jde poslouchat. Do toho mají menší choreografii a všechno to do sebe tak hezky zapadá. Právě teď bych chtěla zastavit čas. Zůstat v tomhle dni, hodině, minutě, sekundě a zažívat ji pořád dokola a dokola a pořád a pořád, protože by mne to nikdy neomrzelo.

Když písničky skončí, tak na jevišti zůstane opět jenom Katka s dalším povídáním, který začne odříkávat po hlasitém aplausu, který trvá asi půl minuty. ,,Doufám, že se vám výběr první písničky líbil, protože byl vybrán speciálně kvůli jejímu textu ve kterém stojí, že se nevzdávají věci. No.. Kdybych asi po první hodině nesekla s baletem, tak jsem asi dnes slavná baletka, ale kdo ví.." pár lidí v sále se zasměje. ,,No nic. To byl menší úvod a teď.. Kdo všechno jste si dnes vzal rukavice?" podívá se na nás všechny. ,,Každý, kdo nás podporuje si měl vzít rukavice." nandá si ona ty svoje. ,,A pokud se tu našel někdy někdo, kdo si je nevzal, tak si je měl vyzvednout u vchodu." kouká po nás. Tak tenhle večer si maximálně užiju.

*

,,Děkujeme vám všem, co jste přišli. Děkuji všem zpěvákům a všem trenérům, který trénují se svými dětmi. Děkuji všem a než odejdete, tak se vás chci zeptat, zda víte, jaké bylo téma dnešního roku?" ozývá se pár lidí s různými nápady, ale žádný není správný. ,,Ne, ne.. Dnešní rok byl věnován homosexuálům, bisexuálům, transsexuálům a dalším takovýmto lidem." čekám, že jí teď většina lidí vypíská, ale nestane se tak. Všichni začnou jásat. ,,Proto bych teď chtěla sem na pódium pozvat svou dívku, která tu dnes s námi byla." podívá se na Janu, která sedí vedle mně. Je to krásný.

Svět je v tu chvíli takovým pěkným místem. Kéž by nenastal další den..

Jsem bek s novou kapčou, takže doufám, že se vám líbila a že jste si ji užili. Máme zde 10 díl a tento díl je věnován speciálně mně, protože tato kapitola byla plná mně. Nejspíš to nechápete, ale to neva. Dík za čtení a zatím

Sayonara

-Katka 10/08/01:45