**Zoey**
(Pusťte si: B.O.B- Airplanes ft. Hayley Williams )
„Co tu kurva děláš?“ zařvala jsem na celou koupelnu a v reflexu se natáhla pro ručník, ale ten naneštěstí spadl na zem a já na něj nedosáhla. Skvělé! Rychle jsem si k sobě co nejtěsněji přitáhla sprchový závěs, aby mě alespoň trochu zakryl. Bože co tu dělá? Vážně to poslední, co jsem chtěla, bylo potkat právě jeho. Harryho! „C-co bych tu dělal? J-já? Vůbec nic.“ řekl a nervózně se poškrábal na hlavě. Musela jsem se pousmát. Tohle jsem naposledy viděla u něj asi v páté třídě, když kolem něj prošli deváťačky a pozdravili ho. Jako malej kluk. „Lézt do dívčích sprch ti příjde jako nic?“ řekla jsem mu, ale zachovala jsem si svůj neústupnej postoj. „Tohle jsou dívčí sprchy? Ohh.. to jsem si nevšiml.“ řekl a snažil se zasmát, aby naznačil že je v pořádku, ale znám ho natolik dobře že vím, že to jen předstírá, protože je neskutečně nervózní. Oh.. Je nervózní ze mě? Dal si nohu přes nohu a opřel se o stolek, který byl vedle něj. „Asi jsem se musel spléct.“ řekl a přitom se stolek pohl a Harrymu to podklouzlo a málem spadl. Nevšiml si, že byl na kolečkách. Teď už to vážně nešlo. Začala jsem se smát. Po chvilce mého smíchu a Harryho trapného výrazu jsem přestala a konečně se ho zeptala. „Tak to vybal Stylesi. Co tu děláš?“ řekla jsem. „Slyšel jsem tě zpívat. Jen jsem se chtěl ujistit, že to jsi ty, i když mi to přišlo naprosto absurdní. Jakože co bys tu dělala a tak.“ řekl. „No, absurdní asi zas tak ne.“ zašeptala jsem koukla do země. „Chyběla jsi mi.“ řekl. Oh.. cože? Tím mě naprosto překvapil. Teď ale nevím, zda být šťastná, nebo naštvaná. „Oh chyběla? A co těch zbylích pět let? Neozval jsi se mi! Ze života jsi mi dělal peklo a teď mi jednoduše řekneš že jsem ti chyběla? Jdi s tím do prdele Stylesi! A ted vypadni! Chtěla bych se vysprchovat, jestli dovolíš!“ zařvala jsem na něj. No co.. zasloužil si to. Harry ani nemrkl. Byl totálně překvapený. Jen tam tak stál přikovaný k zemi. „No?“ pobídla jsem ho. Konečně se odhodlal a vydal se mlčky na cestu ke dveřím. Ohh.. to mi ještě tak scházelo. Vidět ho. A slyšet.
****
(Pusťte si: Owl City ft. Carly Rae Jepson-Good times )
Dneska si nebudu ničit náladu Stylesem. Prostě budu to ráno jakoby přehlížet a nebudu se k tomu vracet. Je to přece první školní den ne? Musím začít nějak dobře. A přesně to dneska hodlám udělat. Zrovna se otevřeli dveře a v nich stála Jace. „Páni! Tobě to ale sekne.“ řekla mi, když si mě prohlídla. „Děkuji.“ vděčně jsem se usmála a zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle. Na sobě jsem měla Meruňkové šaty nad kolena, černou koženou bundu, černé letní kozačky, meruňkovou kabelku. Vlasy jsem měla volně spuštěné ve vlnách a make-up jednoduchý. Nic moc přeplácaného. Myslím že dobrý začátek. „Tak už pojď, nebo přijdeme pozdě.“řekla, chytla mě za ruku a už mě táhla směrem z pokoje. Rychle jsem s ní dohnala krok. Jace je vážně milá, než jsem vůbec čekala. Myslím, že budeme dobré kamarádky. Asi po deseti minutách jsem konečně přišli do kavárny. Wow bylo to tu nádherné. Takové malé ale útulné. V rohu bylo pár lidí a právě k nim jsme se s Jace vydali. Jsem docela nervózní. Nerada se seznamuji s novými lidmi, jenže jinak to nejde. „Čaute lidi. Tohle se Zoey. Zoey, tohle je Matty...“ ukázala na vysokého blonďatého docela pohledného na pohled roztomilého kluka. „..Sophia..“ ukázala na malinkou blondýnku co se krčila v rohu. Ta se přívětivě usmála. „..a můj přítel Phillip.“ řekla a sedla si k němu. Phillip byl hnědovlasý kluk s nádhernýma očima. Mmm.. myslím že jsem přávě přišla na to, co se jí na něm tak líbí. Konečně jsme všichni seděli. „Ahoj.“ všechny jsem pozdravila a usmála se na ně. Matty se ke mně naklonil. „Mmm.. takže angličanka jo? Odkaď jsi?“ řekl. Myslím že u mě poznal můj přízvuk. „Jsem z Holmes Chapel, ale žila jsem naposledy v Liverpoolu.“ odpověděla jsem. „Super.“ řekl nadšeně. Byl vážně rozkošný. „A do jakého ročníku chodíte?“ zeptala jsem se. „ Já, Sophia a Jace do druhého a Phillip do třetího.“ řekl Matty. Ouu.. takže jsem tu nejmladší. Skvělé. -.- Ale co už. Asi patnáct minut jsme si takhle povídali a číšnice k nám ještě nepřišla. Začínala jsem mít pořádný hlad. „Dojdu si pro něco. Chcete někdo něco?“ zeptala jsem se. Všichni zavrtěli hlavou a já se vydala k pokladně. Jsou vážně úžasní. Je s nimi zábava, alespoň s někým tady. Přečetla jsem si lístek a přemýšlela nad tím, co si dám. Všechno vypadalo tak lákavě. „Co si dáte?“ zeptala se mě slečna za pultem. „Mmm.. dám si..“ ani jsem to nedořekla, protože mě někdo předběhl. „Dá si borůvkový koláč a k tomu jablečný čaj a prosím sáček s čajem vedle na talířek.“ Oh, cože? Jak to ví, že si to chci dát? Jsemsnad jediný člověk co nesnáší, když mu dají čaj rovnou do vody. Otočila jsem se. No jasně.. už je mi to jasné.
__________________________
Jasněě.. zase všichni tuší co se stalo. No, ale můžete mi to napsat :')
