**Zoey**
(Pusťte si: Carrie Underwood- see you again )
Ohh.. a je to tady. Nová škola, nové město, nový lidi, NOVÝ ŽIVOT! Myslím, že to tentokrát dobře dopadne. Doufám v to. Už mě nebavilo trávit svůj život v zapadákově jménem Holmes Chapel. I když jsem se asi v patnácti přestěhovala do Liverpoolu, pořád to nebylo ono. Potřebovala jsem vypadnou úplně z Anglie a začít nový život. A teď se mi to podařilo. Stojím před branou do mé nové školy. Nové školy v Atlantě. Jo, říkáte si docela dálka že? Pravda, ale mě to nevadí. Vždy jsem obdivovala USA a teď mám tu možnost žít i chodit na vysokou v Atlantě. Můj sen se vyplnil. Teď stačí splnit jen ostatní. Sakra! Ještě jsem se vám ani nepředstavila že? No, asi bych měla. Takže kdo mě nezná, jsem Zoey Thomson a je mi 19. Jsem dlouhovlasá vysoká bruneta. To by snad na začátek stačilo. Však vy mě ještě poznáte časem
***
Konečně má matka odjela. Né že bych jí tu nechtěla, to ne, ale docela se těším na ten život plný svobody bez ní. Samozřejmě, že se mi bude stýskat ale jsem dospělá. Musím se začít starat sama o sebe a myslím si, že právě vysoká je ten správný způsob, jak začít. Bydlím jen s matkou. Svého otce jsem nikdy neviděla, nebo si to alespoň nepamatuji. Když jsem byla malá, vymýšlela jsem si před ostatníma kdo byl. Jednou byl popová hvězda, jindy zase textař, ale všechny ty povolání měly něco společného. Hudbu! Jediné, co mi kdy má matka řekla o tátovi bylo to, že miloval hudbu. Hrál na kytaru a skládal písničky. Ale je to pryč. Táta umřel, jak jsem se dozvěděla asi když mi bylo 8. Ta bolest snad nikdy nepřestane, ale musím se přes to dostat. Zvládala jsem to celých 19 let, tak proč né teď? Ale to je fuk. Jde se na kolej! Vzala jsem si své kufry a šla směrem ke koleji. Všude byl zmatek. Lidé pobýhali sem a tam. Nový studenti, řekla bych. Bylo to tu faktastické. Takový pocit svobody jsem tu cítila. Prodrala jsem se několika hloučky až konečně přišla do budovy. Všude narváno, jak jinak. Po dlouhém hledání jsem našla svůj pokoj. Konečně! Otevřela jsem dveře a začala tahat kufry dovnitř. V pokoji bylo ticho, hádám, že tu nikdo není. Ani jsem se nestihla podívat, či mám nějakou spolubydlící. No, vypadá to, že mám. Když jsem se otočila, uviděla jsem půlku zařízeného pokoje. Všude na zdi byly plakáty, většinou to byly skupiny, jako The Beatles, Michael Jackson, Take That atd.. Dobrý výběr Všude byly zaplněné skříňky a tak celkově. Někdo už se tu zabydlel. Když jsem se otočila k mé půlce pokoje, trochu mě nálada přešla. Vypadalo to prázdně. Hned večer si to nějak zařídím! Nehodlám v tomhle pokoji strávit 4 roky a mít jen prázdné bíle zdi. Chce to ŽIVOT! A jéje.. Z mého přemýšlení mě vytrhl dívčí smích, který vešel do pokoje. Asi nová spolubydlící. Prosím ať je v pohodě, prosím ať je v pohodě „Ouu.. ty musíš být asi Zoey že? Já jsem Jace. Ráda tě poznávám.“ řekla blondýna a mile se usmála. YEEEEES! Je v pohodě „Taky tě ráda poznávám.“ řekla jsem a také se usmála. „No, vypadá to, že jsi teď přijela, tak si vybal a večer pokecáme. Já si teď musím někam odskočit, tak se měj Zoey.“ usmála se a odcestovala zase zpět z pokoje. Super, tak co teď? Kašlu na vybalování! Chci vidět, jak to tu žije. Vzala jsem mobil, klíče od pokoje a vyrazila ven. Páni, fakt to tu vypadalo skvěle. Všude byly hloučky studentů. Někteří se už začínali učit, jiní zase zpívali a hrály. Bylo to jak úžasný. Kam ale teď? Nevěděla jsem, kam zahnout, no vzala jsem to doleva do ulice, která byla lemovaná stánky, které nabízeli mimoškolní aktivity, semináře atd.. Samozřejmě jsem se nechtěla do ničeho přihlásit. Hlavně ne teď. Nejdřív chci zjistit, jaké to tu je a pak se rozhodnu. Nevypadalo to ale špatně. Docela mě zaujal kroužek anglické a americké literatury, no alespoň mám o čem přemýšlet. Když v tom se kolem mě prohnalo snad 20 fotbalistů. A jéje, to bude něco. Něco v dálce mou pozornost ale přece jen upoutalo. Nejsem si jistá, ale vypadalo to, jakoby.. No to snad ne! T-to je..To je vážně on?
_____________________________
Trochu snadná otázka na začátek. Kdo si myslíte že to byl?
