**Zoey**
"Ale ale, to je ale náhoda potkat tento mladý a krásný páreček zrovna tady." řekl mě velmi známý hlas a vylezl z křoví. Konečně jsem viděla, kdo to byl a přála si, aby to nebyla pravda. Instinktivně jsem se schovala za Harryho. Ano, byl to Matty.
"Přestaň mluvit hlouposti." oslovila jsem ho potichu a doufala, že to neslyšel. No, asi jsem se zmýlila.
"Říkala jsi něco pusinko?" zaměřil se na mě Matty. Bože jak já ho nesnášim hajzla jednoho!
"Co tu děláš?" řekl Harry a já cítila jak se mu naply svaly. Mám takový pocit, že jejich vztah už asi fungovat nebude.
"To by jste mi mohli vy dva také říct. Co tu kurva děláš s mojí holkou?" Matty najednou změnil tón hlasu a pohledem probodával Harryho oči.
"Nejsem tvoje holka!" zařvala jsem na něj. "Jo, neni tvoje holka." souhlasil Harry. Ten způsob jakým to řekl ve mě vyvolával jakousi naději. Ale zpět k tomu. "Jsi jenom nechutný prase co má každou jen na to, aby si pořádně zašukal, ale na to ti já seru. Teď se seber a vypadni!" zařvala jsem na něj. Bože ten mě ale nasral.
Matty zvědl ruce na důkaz, jakoby se vzdával. "Dobře dobře. Jen klid." řekl a trochu popošel blíž k nám a přitom si mnul bradu. Nevím co má za lubem ale nevypadá to hezky. "Jen poslední otázka." řekl a koukal se Harrymu přímo do očí. "Mě nedala, ale tebe se musím zeptat. Jaká je to šukna?" řekl a v tu ránu už ležel na zemi a Harry na něm. A dával mu pořádný rány.
"Harry přestaň! Vždyť ho zabiješ." křičela jsem na něj a doufala, že ho nechá být. Né že se mi nelíbilo to, jak se mě Harry zastal, nebo to jak Matty trpí, ale tady jde o princip. Nechci aby ho zabil a šel sedět jenom kvůli takové bklbosti. No dobře, blbost to neni, ale i tak. Nelíbí se mi že mi tak někdo říká, zvlášť když to neni pravda, ale já to tomu hajzlovi nějak vrátím sama a pěsti jsem zrovna nemyslela.
Po několika dalších úderech Harry konečně přestal. "To tě naučí." řekl mu a vstal z něj. Matty se posadil a já viděla, jak mu teče krev z nosu. Nechci být nějak škodolibá, nebo tak něco, ale dobře mu tak.
"Radši půjdem Harry."řekla jsem mu a toužila jen po jediném. Odejít z tohohle místa a hlavně od tohohle kreténa.
***
(Pusťte si: Lifehouse-Is it what it is btw. máte to i postraně jako vložený odkaz."
"Umm.. děkuji, žejsi mě sem doprovodil Harry. Ten večer byl skvělý, teda až.. no na něj." řekla jsem a sklonila hlavu.
"Omlouvám se za něj, já..." začal Harry ale já ho nenechala domluvit
"Ty za to přece nemůžeš." řekla jsem a šla ho obejmout. "Děkuji za dnešek."
Když jsem ho objímala, musel se klonit, abych na něj dosáhla. Byl tak vysoký, ale tím dobrým způsobem. Vlastně se mi to na něm líbilo. Měla jsem pocit, že se objímáme déle, než je obvyklé. Trochu jsem se odtáhla a najednou mi koukal přímo do očí. V těch jeho úžasně zelených očích jsem se ztrácela. Zase. Jako bych byla zpátky v dětství. Pamatuji si ty chvíle. Jen on si té náklnosti nikdy nevšiml. Jenže teď to nejde.
Harry se ke mě začal přibližovat. Jenže.. nevím co to se mnou bylo ale ucukla jsem. "Ahoj zítra." řekla jsem stydlivě a zavřela za sebou dveře do mého pokoje. Skvělé. Jace tu nebyla. Jako obvykle -.-
Sakra co to bylo? Jak se ke mě nahnul? Chtěl mě políbit? Určitě ne. Asi jsem jen paranoidní. Tak jako ostatně. Přešla jsem ke své posteli a lehla si na ní a přemýšlela.
