**Zoey**
(Pusťte si The Fray-You found me )
"..Ona.. mamka. Má.." na chvíli se odmlčel a schoval si tvář do rukou. Byl totálně nadně. Nikdy jsem ho v tomhle stavu neviděla. Trhalo mi to srdce, jenže mi stále neřekl co se stalo. "Harry! Co je s mamkou?" naléhala jsem na něj. "Ona.. neni to absurdní?" uchechtl se ale znovu zesmutněl.
**Harry**
„..Má rakovinu.“ řekl jsem a začal ještě více brečet. Přitáhl jsem si k ústům lahev whiskey a pořádně se napil, ačkoliv jsem abstinent. Po tom, co se stalo, když jsem naposledy pil, jsem se alkoholu radši vyvaroval.Na tu chvíli jsem nerad vzpomínal, ani netuším, proč jsem si právě teď vzpomněl. Ale to je pryč. Minulost nechám minulostí. Pohlédl jsem na Zoey. Byla v naprosém šoku. Slzy jí stékali po tváři stejně tak, jako mě. „Zoey sakra nebreč. Vždyť to není ani tvoje matka.“ řekl jsem jí a znovu si lokl z lahve. „Děláš si ze mě sradu Harolde? Já jí znala! Myslíš, že jsem bezcitná? Tohle si myslíš? Nikdo si nezaslouží mít takovou nemoc a už né tvoje matka! Je to skvělá žena. Nezaslouží si to.“ řekla a dál popotahovala. Cítil jsem, jak se mi mihotá zrak důsledkem alkoholu. Seru na to! Nic jinýho teď nejde dělat. Znovu jsem se napil. A sakra! Jde to nahoru. „Zoey?“ řekl jsem a sedl si na postel a chytl se za břicho. Fajn, myslím že je správný čas, abych se vyprázdnil, řekl jsem si. Zvedl jsem se a utíkal do její koupelny. Tam jsem se sehnul nad záchod a vyprázdnil ze sebe to, co jsem v sobě dosud měl. Fuj, je mi tak blbě. Cítil jsem za sebou postavu. Zoey mě hladila po vlasech. Uklidňovalo mě to. Namočila ručník a dala mi ho za hlavu. „Páni Harry, zítra budeš mít pořádnou kocovinu.“ řekla a trochu se zasmála. Byl jsem naprosto vyčerpanej. „Jsem rád, že se svěle bavíš.“ řekl jsem a vyčerpaně se usmál. „Pojď, potřebuješ si lehnout.“ řekla mi a už mě zvedala a táhla k umyvadlu. Opláchl jsem si obličej a pusu a vlezl si k ní do postele. Chtěla odejít, ale chytil jsem jí za ruku. „Prosím neodcházej.“ řekl jsem jí a myslel to vážně. „Nikam nejdu.“řekla a sedla si na postel ke mně. Přitulil jsem se k ní a dal si hlavu do jejího rozkroku. Cítil jsem, že byla překvapená ale po chvíli se uvolnila a začala mě hladit po vlasech. Tohle jsem miloval. Zavřel jsem oči a odpočíval. Vážně mi bylo neskutečně špatně. „Zoey?“ promluvil jsem na ní. „Hmmm?“ odpověděla. „Miluji tě.“ řekl jsem jí a v tu chvíli usnul.
**Zoey**
Cože? Co to mělo znamenat? Vážně mi právě řekl, že mně miluje? Asi si jen něco nalhávám. Nejhorší ale je, že jsem to slyšela. Nevím co si o tom mám myslet. Všechno je tak zkurveně složíté! Vážně doufám, že se Harry změnil? Nebo v to jen doufám? Ach jo.. kašlu na to.
****
(Pusťte si: The Fray- Over my head )
Oh néé.. ranní sluníčko mě probudilo, když mi její paprsky dopadali na tvář. Jak já tohle buzení nesnáším. Protáhla jsem se a porozhlédla se po pokoji. Snažila jsem se vzpomenout na včerejší večer. Proč mám takový pocit, že tu někdo chybí? Ohh.. Harry! Kam se poděl? O.o Pamatuji si, že sem večer přišel úplně opilý. Ó ano, už si vzpomínám. Řekl mi, že jeho mamka má rakovinu. Chudák Anne. :( Je mi jí tak líto. Harryho ale na druhou stranu chápu. Ale, kam se poděl? V pokoji nebyl. Nevím, kam šel. Najednou se ozval můj žaludek. Mám takovej hlad. Myslím, že bych měla skočit na snídani. Zvedla jsem mobil a vytočila číslo Jace. „Ahoj, nechcete skočit na snídani? Padám hlady.“ řekla jsem jí. „Jo jasně, zrovna se tam s Philipem chystáme. Přijdou i ostatní.“ odpověděla mi. „Tak to je fajn, tak zachvilku.“ řekla jsem jí a položila mobil. Musím se přichystat. Zamířila jsem do koupelny a začala se chystat. Vlasy jsem si jemně navlnila a nalíčila se. Na sebe jsem si vzala tričko Nirvana, to jsem si zastrčila do sukně do pasu, vzala jsem si k tomu černé podkolenky, polobotky a outfit jsem doplnila černým plstěným kloboukem. Docela fajn na sobotu. Venku bylo hezky a tak jsem si nebrala ani bundu. Ještě nasadit pilotky a hotovo.
****
„Čaute lidi.“ pozdravila jsem ostatní, když jsem se přiřítila do kavárny. Všichni už seděli na svých místech a pili kafe. Všichni pozdravili a já si objednala. Sedla jsem si k nim a povídali jsme si. Konečně přišlo jídlo! :D Vypadalo to, že měli všichni hezký večer. I já jsem ho měla, ale nikomu jsem o něm nepověděla. Mé myšlenky se zatoulali k Harrymu. Je v pohodě? Stalo se mu snad něco? Kam zmizel? Právě tyto otázky se mi motali v hlavě. Právě v tu chvíli, když jsem na něj myslela se otevřeli dveře a vešla dovntř kudrnatá hlava. HARRY! Nevím proč, ale cítila jsem se šťastně, že ho vidím v pořádku, ale zároveň i nervózně. Nevím čím to bylo. Harry nás spatřil a sedl si k nám. Přesněji na místo vedle nás. Všechny pozdravil a když si sedl, mě pozdravil ještě jednou. „Ahoj.“ jednodušše jsem mu odpověděla a usmála se. Harry vypadal vyčerpaně, jako po kocovině. Ani se mu nedivím, vypadalo to tak, že toho včera hodně vypil. Harry se začal normálně bavit. Docela to šlo dobře, do té doby, než se mi něco pošeptal. „Hej Zoey, Umm.. no víš, ohledně toho včerjška..“ řekl Harry a odmlčel se. „To je v pohodě, chápu to.“ ujistila jsem ho. „Omlouvám se a no, neříkal jse včera něco divného? O.o Víš, vzpomínám si jen na nějaký útřžky.“ zeptal se trochu vystrašeně, jakoby včera řekl něco, co nechtěl říct. Nevím, na o narážel. Že by na to, jak mi vyznal lásku? Byl totálně namol. Neberu ho vůbec vážně. „Ne Harry. Nic jsi neřekl.“ ujistila jsem ho. „Ohh.. dobře.“ řekl a vypadal trochu sklesle.
****
Po hodině jsem se zvedla k odchodu. „No, už musím jít lidi. Tak zas příště. Jace, přijdeš dneska?“ otočila jsem se na ní. „Nevím, možná jo. Dám ti vědět.“ usmála se. Rozloučila jsem se, zaplatila a vydala se k odchodu. Co dneska asi tak podniknu? Venku bylo krásné slunečné počasí. Mohla bych jít někam ven. Z mých myšlenek mě vyrušil něčí hlas, volající mé jméno. Otočila jsem se a spatřila za mnou Harryho. „Počkej Zoey. Můžu tě doprovodit?“ zeptal se mě. „Jo, proč ne.“ usmála jsem se a pokračovala v cestě. „Fakt promiň, za ten včerejšek. Vůbec netuším, co mě to napadlo jít zrovna za tebou. Vážně si toho z toho večera moc nepamatuji.“ říkal Harry, zjevně zmatený z toho, co se včera stalo, nebo spíš nestalo. Pokračovali jsme v cestě. „Harry, je to vážně v pořádku.“ řekla jsem mu. Jen se nepatrně usmál a pokračovali jsme v cestě mlčky. Nedalo mi to, a já se musela zeptat. „To, co jsi včera řekl, myslel jsi to vážně?“ zeptala jsem se ho. Zjevn jsem ho přivedla do rozpaků. „Jde o to, co z toho večera máš na mysli.“ řekl a nervózně si hrál se svými náramky na pravé ruce. „To je jedno. Zapomeň na to.“ řekla jsem, rozhodnutá, přejít to a dál už se o tom nebavit. „A změnilo by se něco, kdybych řekl ano?“ zeptal se a koukl mi do očí.
__________________________________________________
Co se teď stane? Bavili se vůbec oba o stejé věci? Co včechno si Harry pamatuje z minulé noci?
Pokud se vám díl líbil, dejte VOTE a napište komentář, co si myslíte, že bude v dalším díle :*
