**Zoey**
(Pusťte si: Nina Nesbitt- Don't stop)
Školu jsem přežila docela v pohodě. Nic moc se nestalo, nikoho (Harryho) jsem nepotkala, takže to bylo fajn. Teď už jen do práce a mám klid. Po pravdě, vlastně se do té práce i těším. Aspoň nějak zabiju čas a ještě budu mít nějaké peníze. Vzala jsem si bundu a tašku a vydala se směrem ze školy.
Mám skvělou náladu. Na to ráno jsem skoro zapoměla, i když s každou vzpomínkou na to ráno jsem měla vztek. On se ještě bude divit chlapeček. Nenechám to tak. Dneska svítilo sluníčko a bylo krásně. Ze školy jsem rovnou šla do knihovny. Užívala jsem si sluníčka a procházela Atlantou, dokud jsem nepřišla ke knihovně. Vstoupila jsem dovnitř a byla jsem mile překvapena. Dneska tu se mnou bude Caleb. Aspoň se o něm něco víc snad dozvím. Zdá se být vážně milý.
"Ahoj." přivítal mě hned, jak si všiml, že jsem v místnosti. "Ahoj." pozdravila jsem ho zpět a šla si odložit kabelku a bundu. "Tak co dnes máme na práci?" zeptala jsem se ho a usmála se. "Nic moc, jako vždy. Výhoda téhle práce." oslnivě se na mě usmál. Měl vážně krásný úsměv. Takový ten, co ti dá pocit, že je všechno v pořádku. "Ale můžeš začít třeba rovnat tamty knihy. Snad dneska moc lidí nepřijde." řekl a já šla pro knihy, které čekaly, až je zařadim.Vzala jsem si sluchátka do uší a zaposlouchala se do písniček. S písničkama v uších, mi to jde vždycky rychleji.
Dneska tu jsem do sedmi a jsou čtyři. Má pro mě přijet Matty. Ach Matty. Je mi ho líto, že ho takhle využívám. Je strašně milý, ale.. není můj typ. On si bohužel myslí opak. Měla bych to co nejdřív skoncovat. Než bude pozdě.
Z mého myšlení mě vytrhl pohled na Caleba. Páni, je to fakt kus chlapa. Nicméně, mám pocit, že se mě snaží rozesmívat. Jelikož jsem měla sluchátka, tak jsem ho vůbec neslyšelo. To na té situaci přidávalo, že mě to rozesmálo ještě víc. Dělal různé ksichty atd. To ej fakt pako. Po chyvilce nepřetržitého smíchu jsem to nevydržela a sundala si sluchátka. "Fajn prosimtě. Dáme si pauzu." řekla jsem a vydala se ke stolu s pitím. Caleb se ke mě přidal. "A jakto že tu pracuješ?" zeptala jsem se ho a snažila se navázat konverzaci. "Potřeboval jsem vypadnout z toho světa. Myslel jsem, že to bude jen na chvilku, ale nějak jsem se tu zasekl. Je mi tu dobře, tak proč v té práci nepokračovat. Co ty?" zeptal se mě. "Mám to stejně. Ale tak chci se něčemu věnovat a práce je asi nejlepší způsob." Usmála jsem se. "Chodíš na sem na šolu?" zeptala jsem se. "Vlastně jo. Chodím do třeťáku na UOFA (University Of Atlanta)." řekl. "Páni, tak to je blízko té mojí. Škoda že nechodíš k nám. Bylo by fajn tam někoho znát." řekla jsem a koukla na něj. Jen se sladce usmál a my pokračovali v našem rozhovoru.
****
Můj pracovní den skončil a já se mohla vrítit do kampusu na kolej. Úplně jsem zapoměla, že pro mě má přijet Matty a tak, když jsme s Calebem vyšli ze dveří, byla jsem překvaená, že tam stál. Né že bych nebyla ráda. Aspoň nemusím jít pěšky. S Calebem jsme se rozloučili a každý se vydal jiným směrem. "Kdo to je?" zeptal se Matty opírající se o auto a probodávajíc pohledem Caleba. "Ále, přece bys neřázlil." uchechtla se a nastoupila do auta.
Dál už jsme se o Calebovi nebavili a byla jsem ráda. S Mattym jsme si povídali, tak jako obvykle, takže žádná sláva. No, ale byl tak milý, že mě doprovodil až nahodu k mému pokoji. Možná čekal, že ho polbím, no já jsem otevřela dveře a našla na posteli Jace, která tam seděla. "Díky, že jsi mě odvezl." otočila jsem se na Mattyho a usmála se. "Nemáš zač Krásko." uculil se a chtěl mě políbit. Já se mu ale vykroutila, takže mi stihl dát pusu jen na tvář. Trochu smutně se podíval ale dál to neřešil. Jen v klidu odešel. Zavřela jsem za ním dveře a otočila se na Jace, která s tázavým výrazem seděla na posteli.
