**Zoey**
A jéje. Jace stála ve dveřích s docela dost nasupeným výrazem. „Co to tady děláte?“ zařvala a vlítla dovnitř. Harry se rychle odtáhl, zvedl se z postele a nasadil si tričko. „Znáte se sotva den a už jste se spolu muckali?!“ řekla celá rudá v obličeji. „Není to jak si myslíš Jace.“ začala jsem jí vymlouvat její absurdní úsudek. Koukla jsem se na Harryho a ten se tak nějak divně šklebil. Ale ne.. Vím co to znamená. Mám něco v plánu. Jasně že má. -.- Harry se šibalsky usmál a přitáhl si mě k sobě. „Tak příště puso.“ řekl a dal mi pusu na tvář a odešel. Já tam jen tak stála jako přikovaná. „Ahoj Jace.“ řekl a odešel ze dveří. Jace se na mě otočila a myslím že čekala vysvětlení. Já se jí ale nemohla ani podívat do očí. Připadala jsem si neskutečně trapně. Svalila jsem se na na postel a hlavu si schovala do dlaní. „Můžeš mi to vysvětlit? Jako je to vaše věc, ale prostě.. Vždyť se znáte ani né den!“ řekla a její hlas už zněl víc klidněji. „Tak to ale není Jace. Tak zaprvé, k ničemu nedošlo. Harry mi jen ukazoval jeho tetování. Možná to z tvého úhlu vypadalo jinak, ale vážně nic nebylo. A to druhé.. umm.. nechtěla jsem ti to říkat.. nechtěli JSME to říkat.. ale, Harryho neznám jen den. Ale trošku déle.“ řekla jsem a koukla na Jace. Vypadala hodně překvapeně. Sedla si na svojí postel a zpracovávala to, co jsem jí teď řekla. „Umm.. jak dlouho?“ zeptala se potichu. „No.. řekněme že několik let? Trochu víc let.. už od malička.“ řekla jsem nakonec. Jace vypadala šokovaně. Proč jsi nám nic neřekla? Proč jste nám nic neřekli? Vždyť... v té kavárně.. vypadalo to, že jste se teprve poznaly. Nerozumím tomu.“ řekla mi. Docela jí chápu. „Mezi mnou a Harrym se toho v minulosti stalo opravdu hodně. Chtěla jsem na něj zapomenout a vyhýbat se mu. Dneska mi ale nabídl jeho pomoc a já neměla auto a nevěděla jsem, jak se dostat do nějakého obchodu. Vážně se mezi náma nic nestalo. A i kdyby jo, byla by jsi první, kdo by o tom věděl.“ ujistila jsem jí. „Samozřejmě že nic neplánuju! To se neboj. Snažím se na něj zapomenout. To co udělal bylo hnusné a jen tak se to neodpouští. Jen mi to prostě čím dál víc stěžuje, když se vždy někde objeví jako duch. Je úplně všude. Už mi leze na nervy.“ řekla jsem rychle. Jace se zasmála a já se přidala. „Dobře. Díky že jsi mi to řekla. Mimochodem, hezky vyzdobenej pokoj.“ řekla a ukázala na stěny.
****
(Pusťte si: Kelly Clarkson- Catch my breathe )
Dny utíkaly jako voda a ani mi to tak nepřišlo. Celý týden nebyl nějak zvláštní. Začínala jsem najíždět na každodenné rutinu a začíná mě to nudit. Chtělo by to nějaký vzrůšo. Umm.. asi se ptáte na Harryho že? A nebo ne? No.. fajn, tak to řeknu. Dneska je pátek a Harryho jsem naposledy viděla v pondělí, když nás přistihla Jace. Od té doby vůbec. Na něj se to neobvyklé. Né že by mi chyběl, to né, já jen že.. no možná trochu jo. Spíš mi to přijde divné. Zajímalo vy mě, co s ním je. Konečně pátek a poslední den školy. Mám teď hodinu dějepisu, takže se přesouvám do třídy, která už je zaplněná studenty. Porozhlédnu se po třídě a něco spatřím. Harry! Nevím co teď ve mně převládá, jestli nadšení, že ho zase vidim, nebo vztek, že se neozval. Každopádně samozřejmě že na soě nedám nic znát. Mé místo bylo prázdné a tak jsem se k němu vydala. Harry seděl zase vedle mě. „Ahoj.“ řekl, usmál se a hned se zase odvrátil. Vypadal šťastně. „Ahoj.“ oplatila jsem mu pozdrav. Byli jsme v tichosti. Ani jeden z nás nepromluvil, jen jsme po sobě pořád pokukovali a smáli se. Ani netuším, proč se tak chováme. Vždyť se nic nestalo. Hodina byla v plném proudu a já se moc nemohla soustředit na učitelovo výklad. Pořád mi hlavou vrtalo, kde byl celou tu dobu Harry. Najednou jsem ucítila u ruky něco. Odvrátila jsem pohled od učitele a koukla se k ruce. Byl tam složený papírek. Zkontrolovala jsem, jestli se někdo nedívá a začala si ho číst. Stálo v něm „Nechtěla bys zítra někam zajít? Jako kamarádi. Chtěl bych tí toho tolik říct a také ti všechno vysvětlit. Prosím Zoey. x -H“ Ale co teď že? Chtěla bych s ním jít, ale zároveň nechtěla. Nevím, jestli si od něj něco chci nechat vysvětlit. Myslím, že ho asi odmítnu. Asi určitě. Musím mu odolat. Odepsala jsem mu. „Omlouvám se, ale v sobotu už něco mám na práci. Snad příště. x -Z“ Snažila jsem se co nejzdvořileji a aby nic netušil. Poslala jsem mu to zpět a on si to přečetl. Čekala jsem na jeho rekci. Koukl na mě a já se na něj otočila. Udělal psí oči a prosil mě. Zakroutila jsem hlavou a naznačila mu, že mě to mrzí, ale že vážně nemůžu. No spíš nechci, ale to vědět přece nemusí.
****
A je to tu. Sobota večer. Mám za sebou první školní týden, úspěšně dokončený. Dnes večer jsem zůstala na pokoji. Jace je venu s Phillipem a myslím, že se hned tak brzo nevrátí. Aspoň mám klid. Na sobě mám tepláky a volné univerzitní tričko. Ležím na posteli s notebookem a přemýšlím nad tím, co si pustím film. Umm.. nějakou komedii? Nebo romatiku? Nebo horor? Fakt netuším. Asi vyhraje komedie. Zapnu film a začnu se dívat. Ale.. „Takhle vypadá ta tvoje vážně důležitá práce Thomson?“ uslyším za sebou hlas.
_______________________
Komu patřil hlas, který se ozýval za Zoey? Co se stane? Dokáže Zoey odpustit Harrymu?
