**Zoey**
(Pusťte si: One Direction- Rock me instrumental)
Byl totálně namol. ZASE! -.- "Harry co tu děláš, ptám se znova!" zařvala jsem a Harry vešel do pokoje. Matty jen stál vedle mě a byl zticha. Asi ho překvapil ten Harryho stav. "Co čumíš kreténe?!" vyjel na Mattyho Harry. "Harry!" zařvala jsem na něj, abych upoutala jeho pozornost. Matty se nějak rozhoupal a šel k Harrymu, který stál uprostřed pokoje. "Myslím, že bys měl jít brácho. Máš toho dost vypito, takže.." Ani to nestihl dořív a Harry už mu odporoval. "Já nikam nejdu. Pokud chceš jít, prosím! Dveře jsou tamhle kdybys to nevěděl. A pokud nechceš přes držku, radil byh ti, abys odešel." řekl Harry a ukázal na dveře. Matty už chtěl něco namítnout, ale já ho nenechala a skočila mu do řeči. "Matty," začala jsem, "prosím jdi. Já to zvládnu." usmála jsem se na něj. Nevypadal moc přesvědčeně ale nakonec kývl klavou. Přešel ke mě, dal mi pusu na tvář a řekl, že mi večer napíše. Asi se chtěl ujistit, že to s Haroldem tady přežiju. Otočil se ke dveřím a kolem Harryho znechuceně prošel. Ten se na něj pobaveně a drze usmál a řekl. "Zkus vošukat jinou. :P " To si ze mě dělá prdel né? -.- Viděla jsem, jak mu chtěl Matty jednu vrazit, ale vím jak by to skončilo. pro Mattyho né moc dobře, takže jsem ho raději ještě popostrčila víc ke dveřím, aby už šel. Jakmile Matty zavřel dveře, spustila jsem svůj monolog. ''To si ze mě děláš prdel Harolde?! Jak si to jako představuješ přijít sem jen tak, totálně namol a zkazit mi plány na dnešní večer, když tě sem vůbec nikdo nezval a navíc...'' řekla jsem, ale Harry mě zastavil. "A navíc chceš říct díky.. samozřejmě neni zač" řekl arogantně a usmál se. Bože můj jak ten mě sere! -.- ''Moc si fandíš hochu. Proč si sem vůbec vpadl co? Vždyt jsme tu ani nemuseli být!'' zařvala jsem na něj a můj krevní tlak stoupal. "To víš, istinkt..nebo spíš zkušenost..kam jinam si myslíš že by s tebou šel?!" zařval zpět zmateně. ''To tobě může být úplně u prdele!'' Bože jak on mě irituje -.- "Ne to nemůže!" zařval zpátky a já se podivila, že on by se staral, omyl ještě neskončil "Nebudu poslouchat jak se bude vytahovat, že tě dostal do postele! Jako každou v týhle škole!" přesně tohle tomu chybělo, to je ten Harry kterýho znam -.- ''Co ty o něm sakra víš?!'' nevím proč, ale měla jsem pocit, že bych měla Mattyho chránit. " Víc sraček než si myslíš!" jednoduše odsekl. Už mě fakt nebaví! -.- ''Ohh vážně? Jako například?'' vyzvala jsem ho. "Mmm..takový ty ruční a ústní práce přejdeme, ty sou na jeho každodennim plánu..Tak třeba ta záchodová aférka o hodině s prvačkou, ta rychlovka na chodbě, pak ta trojka s dvojčatama, o holkách co sbalí v barech ani nemluvim a taky ty vzdechy, který tu určitě někdy slyšíš jsou jeho..pak.." Bože to se nedá poslouchat. ''Přestaň!'' Zařvala jsem na něj a nemohla uvěřit tomu co právě řekl. No, asi bych si měla asi trochu víc Mattyho proklepnout, ale to nic nemění na tom, že to všechno říká Harry! ''Furt si mi neřekl důvod, proč jsi přišel sem a proč jsi tak zkurveně ožralej!'' řekla jsem mu. "Tak to už sem ti řekl, protože to nebudu poslouchat. Ožralej jo? No konečně sem tomu přišel na chuť, tak proč si znova nedát ne?" řekl a usmál se, jakoby nic. ''Jsi nechutnej.' řekla jsem a zhnuseně se na něj podívala. Vážně se mi z něj dělalo hnusně. "No, já už lepší nebudu" řekl a stichl. ''Jo jasně. Tvoje odpověď na všechno. Dík, ale už jsem si všimla. Na chvíli jsem si myslela že ses změnil, ale nic z toho se nestalo.' řekla jsem, otočila se a přešla ke stolu. "Promiň, že jsem zkazil tvoje očekávání, ale ruku na srdce, ani jeden jsme se nezměnili..pořádjsi ta holčička v koutě, která se bojí ukázat co cejtí" Na něco naráží, jen ale nevím na co. ''Co tím chceš říct?'' nechápala jsem ho. "Co bych tim chtěl asi říct? Asi to, jak to je!" zařval. ''To neni pravda! Nevím o ničem a o nikom, komu bych měla projevovat city takže nevím, o co ti jde!'' Teď to snad museli slyšit i všichni na kilometr, jak jsme na sebe řvali. "O to, že kurva nevim, jak to mezi nama je. V jednu chvíli mi dáš pusu na tvář a teď tu na mě ječíš jak na malého fakana!" Hned jak mu došlo co řekl, bylo mi jasný, že to říct nechtěl. ''Stejně ti to je u prdele Harry! Jsi opilej. Nevíš co mluvíš. Být tebou radši odejdi a nech mě už konečně napokoji!'' zařvala jsem na něj. "Vidíš?! To jsi přesně ty! Když přijde na city radši se z toho vykroutíš!" přišel blíž ke mě, uvěznil mě mezi stolem a jeho tělem, netušim co od něj mám čekat. "Ale já to chci vědět..řekni mi to.." naléhal na mě. Jeho hlas najednou uplně klidný. Na tvářích sem měla jeho horký dech. Nevěděla jsem co mu říct..Lhát nebo to konečně vyklopit? Nemůžu racionálně myslet! Ne v jeho přítomnosti! "tak mě polib.." řekl a já zůstala oněmělá a celá ztuhlá na místě. Nečekala jsem to. "Věděl jsem že to nedokážeš. Bojíš se." řekl a nebezpečně se přibližoval. V tu chvíli se jeho teplé rty přitiskli na ty mé. Překvapil mě. V tom šoku jsem se napřáhla co nejvíc to jde a vlepila mu facku až mu tam zůstal obtisk. "Co si o sobě kurva myslíš?"
