**Zoey**
Předemnou je jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě, teda tak mi to alespoň připadá. Nevím, co mu mám odpovědět, Pravdu a čekat zklamání, nebo lež a být dál šťastná jako jeho kamarádka, ale zklamaná, že to nikdy víc nebude? Jak se ale rozhodnout. Nejsem ten typ člověka, co rád riskuje a proto asi musím zvolit tu druhou možnost. Jiné řešení asi neni, jenže co když to cítí stejně jako já?! Co potom? Nesmím nad tím tolik přemýšlet. Nechci riskovat, proto budu radši lhát. "Jasně že ano, jsi můj kamarád Harry." řekla jsem mu a pousmála se. Nevím, co jsem čekala, ale Harry se jen pousmál a tiše řekl "Jo jasně." a dál už to nerozebíral. Nastalo trapné ticho, které mezi náma nikdy nenastalo. Divné.
***
Panebože moje hlava. To bylo to první, na co jsem myslela, když jsem se vzbudila. To druhé bylo, kde to sakra jsem?! Ach ták.. vzpomněla jsem si na včerejší noc. Párty, rvačka... Harry. A jéje. Vzpomínám si, že jsme se asi usmířili. Povídali si a já mu lhala o tom, že k němu nic necítím. Zajímavé, že se mi paměť hned vrátila. Ugh. Porozhlédla jsem se po pokoji a zjistila, že jsem v jeho pokoji. Jenže jedna otázka stále visela ve vzhuchu. Kde je Harry? Zvedla jsem se a přešla ke stolu. Na něm ležel papír se vzkazem od Harryho. Stálo na něm: Omlouvám se, že jsem tak rychle utekl, ale potřebuji si něco zařídit. V 7 buď u sebe připravená. Někam jdeme. A to se tě neptám, ale oznamuji. Harry xx. Nad jeho úsudkem jsem se musela pousmát. Je strašně vtipný jak se mě na nic neptá a bere vše jako samozřejmost, každopádně né že by mi to vadilo¨. Právě naopak. Je to skvělé. Ale co to sakra plánuje? No, chci se nechat připravit. Myslím, že bych měla vyrazit k sobě, vždyť už je skoro deset pryč.
** Harry**
Myslím, že mám konečně vše připravené. Teď už jen zaklepat na dveře a je to. Nádech a výdech chlape. Doufám že bude nadšená, až to uvidí. Chci aby to byl skvělej okamžik. Stejně je úžasný jak nic netuší. Možná na to zapomněla. Já ale ne a nehodlám to jen tak přejít.
**Zoey**
(Pusťte si: Kelly Clarkson- Breakaway)
Jedno jediné zaklepání stačilo, aby jsem hned měla husí kůži. Nechápu co se to se mnou děje. Možná to dělá ten, který čeká na druhé straně dveří. Nadechla jsem se a s výdechem otevřela dveře. Páni, byl ještě krásnější než jsem ho viděla naposledy. Sakra Zo! Přestaň na to myslet! "Páni Zo, vypadáš nádherně!" řekl Harry a mé tváře byli ihned v jednom ohni. Je až nemožné co on se mnou dělá. "Děkuji." skromně jsem odpověděla, vzala kabelku a vyrazila. Měla jsem na sobě modré šaty nad kolena s nabíranou sukní, svoje bílé converse a přece jen byl konec září, takže jsem s sebou měla světřík. Sakra! Jsem tak nervózní. Ale čím to je? Snad tím rozhovorem, co jsme včera vedli? Kdo ví.
***
"Už tam budeme Harry?" zeptala jsem se ho, když mě vláčel tmou kamsi. Jeli jsme asi hodinu a pak vystoupili, no a teď tu ve tmě někde bloudíme v přírodě. V tuhle chvíli jsem vážně ráda za svoje Converse. V jiných botech bych to asi nepřežila. "Vydrž ještě chviličku. Už to bude." řekl celý nadšený, chytil mě za ruku a táhl mě ještě rychleji. Asi za pět minut spomalil a nakonec zastavil. "Teď tu chvilku vydrž. Hned jsem zpět." řekl a kamsi utíkal. V té tmě jsem ho neviděla. Předpokládám, že je docela dost pozdě. Stejně by mě zajímalo, co má za lubem. Po pár minutách se vrátil ke mě. "Připravená?" zeptal se a chytil mě za ruku. Jen jsem kývla a my vyšli vstříc jakémusi světlu. Začala jsem to poznávat. Svíčky. Deky. Košík. Byl to piknik. "Šťastné výročí našeho seznámení Zoey." řekl a koukl na mě. "Panebože ty si to pamatuješ?!" vyhrkla jsem ze sebe překvapeně, oči zalité slzami. "Na to bych nikdy nezapomněl." řekl a já to nevydržela a objala ho. Tohle jsem vážně nečekala. Nedoufala jsem, že by si něco takového mohl ještě pamatovat. V twento den, několik let nazpět jsme se viděli poprvé. On a jeho mamka k nám přišli. Ten den jsem hned věděla, že on bude můlj nejlepší kamarád. Až výjmečně jsme si rozuměli. Ale nikdy by mě nenapadlo, že by si to po tolika letech pamatoval. Bylo to nádherné. Přešli jsme k dece a posadili se. Harry přinesl skvělé jídlo i pití a tuhle chvíli s ním jsem si vážně užívala. Je tak pozorný, chytrý a milý. Proč jen nemůže být můj? :( Sakra Zo přestaň! Napomínalo mne mé svědomí. Vždyť za to můžeš ty. To ty jsi řekla že jsi jen jeho kamarádka. Pravda, jenže stále nevím, co on si myslí o mě. Ale asi se to nikdy nedozvím. Jsme nejlepší prátelé. Prostě se s tím musím jednou pro vždy smířit. Jiné už to nebude. Ale jsem za to ráda. Už dlouho jsem byla bez něj. Nechci to zažít znovu.
***
Po nějaké době, kdy jsme si povídali jsme si lehli nadeku a jen pozorovali hvězdy. Bylo to úžasné vidět všechny ty krásná světílka na obloze. Nevím, proč, ale smála jsem se na ty hvězdy jako idiot. To mi připomíná jednu větu: You smiled at the stars like they know all your secrets. No, něco na tom bude. Hvězdy jsem měla ráda už od malička. V noci, když byla jasná noc jsem si sedla na střechu mého pokoje a jen tam seděla a pozorovala ty hvězdy. Někdy jsem si s nima i povídala. Není divu že mám noc vážně ráda. Harry se ke mě trochu víc posunul. "Zo? Vidíš tamtu hvězdu?" zeptal se mě. "Ano, vidím." odpověděla jsem a čekala, co z něj vypadne. "Nemám vůbec tušení jak se jmenuje." řekl a já se začala smát. Jistě že z něj nevylezlo nic inteligentního. Vždyť to by nebyl on, aby něco takového neřekl. "Harry?" po chvíli jsem na něj promluvila. Otočil ke mě hlavu a koukal mi do očí. "Děkuji. Za tenhle večer, tzen včerejší i to všechno ostatní. Moc si toho cením." řekla jsem mu a myslela to vážně. "Nemáš zač Zoey. Ale.. mám pro tebe ještě jedno překvapení." řekl a zvedl se. Z košíku vytáhl dva lampiony. "Přej si něco." řekl mi a já byla nadšená. Byl tak pozorný. Spolu jsme zapálili naše lampiony a společně je vypustili se zavřenýma očima a přáli si naše největší přání. Samozřejmně vám ho neřeknu. To by se pak nesplnilo. Otevřeli jsme oči a pozorovali, jak se lampiony pomalu posouvají na obloze a až se z nich stávají jen malé skvrnky, které po pár metrech mizí. "Děkuji Harry." řekla jsem a položila si hlavu na jeho hruď a dál pozorovala oblohu. Jenže z toho klidu mě něco vyrušilo. Jako, kdyby v tom křoví někdo byl. I Harryho to znepokojovalo. Cítila jsem, jak s sebou cukl. Někdo tam přešlapoval. Přitiskla jsem se co nejvíc k Harrymu. "Harry?" tiše jsem ho oslovila. Koukl se na mě a čekal, co se stane. "Hej vylez ven!" řekl Harry nebojácně a čekal, že ten kdo je v tom křoví vyleze. Jenže nereagoval. Zkusil to ještě jednou a tentokrát to fungovalo. Měla jsem pravdu. Někdo v tom křoví byl. Ze stínu pomalu vycházela temná postava. Neviděla jsem jí do tváře, snad jenom...
________________________________________
KDO VYŠEL ZE KŘOVÍ? A CO TAM VŮBEC DĚLÁ? JAK TO BUDE DÁL SE ZO A HARRYM?
POKUD CHCETE DALŠÍ DÍL DEJTE VOTE A KOMENT ♥
Jinak, díl o ničem takže se omlouvám..
OMLOUVÁM SE, ŽE JE ZASE TAK POZDĚ, ALE VŽDYŤ TO ZNÁTE, KONEC ŠKOLY, PÍSEMKY ATD.. TEĎ UŽ SLIBUJI, ŽE TO BUDE LEPŠÍ. LOVÁM VÁS ♥♥
