Mafiánova princezna [POZASTAVENO]

První kapitola

Lauren

Probudila jsem se zpět do reality. Ten svět snů kde je všechno možné byl lepší. Nejraději bych tam zůstala navždy. Podívala jsem se na budík, který je na nočním stolku. Cože?! Půl osmé! Jsem v prdeli! A to vážně. V osm je snídaně, ale mám tam být ve třičtvrtě. Vstala jsem z postele. Šla jsem rovnou ke skříni. Vyndala jsem si černý legíny a bílej crop top s pandou. Táta sice nemá rád když chodím v "nenormálním" oblečení, ale co. Šla jsem ještě do koupelny. Tam jsem si učesala vlasy a sepla je do drdolu, vyčistila jsem si zuby a dala si řasenku. Ano dávám si jen řasenku, pouze při výjimečných příležitostech se nalíčím víc. Což je málokdy. Hned jak jsem byla připravená jsem si doběhla pro mobil, který byl na posteli a běžela jsem dolů.

,,Dobré ráno." Slušně jsem pozdravila a sedla si vedle mého bratra Colina. Je o pět let starší, ale rozumíme si spolu. ,,Jen tak tak příště ať máš aspoň pětiminutovou rezervu." Otec to nezařvala ale ani nemluvil normálně něco mezitím. Ale na to jsem jenom kývla a pustila se do jídla. Omeleta mňam. Když jsem dojedla chtěla jsem už odejít, ale otec a mamka mi zastavili, že mi něco chtějí oznámit. No super. ,,Takže... Jak jistě víš bude ti osmnáct let a to budeš mít jiné povinnosti." Začal otec konverzaci byl klidný. Tedy aspoň myslím. ,,Třeba jako?" Zeptala jsem se. ,,Třeba jako vdát se. Už jsme ti vybrali ženicha." Cože?! Beze mě?! No tak to brrr! ,,Co! Beze mě! Jste se zbláznili?! Nikoho si nevezmu! Určitě jste vybrali ňákýho mafiánka s pistolkou co?! To mi musíte kazit život sňatkem, který nechci?!" Doslova jsem řvala, ale byla jsem tak naštvaná. Nešlo to jinak. Prostě jsem poprvé promluvila z duše a ne z rozumu. ,,Tak hele prostě se vdáš a basta! Dneska večer je večírek v šest tady! Přijď vkusně oblečená! Rozhodně si neber tohle ty tvoje nenormální hadry!" Zařval na mě otec. ,,A kdy se jako mám vdávat?!" Poslední dobou na sebe s otcem jenom křičíme, jenže on je úplně vymletej nebo já nevím. ,,Na narozeniny!" Cože?! To už přehnal! ,,Tak ne jen že mi zkazíš celej zbytek života, ale teď i narozeniny!" *plesk*
Otec mi dal facku? Proč? Co to s ním je? ,,Jdi nahoru do svého pokoje se připravit a opovaž se odmlouvat takhle tvému na stávajícímu!" No super. Mamka na mě s lítostí jen koukala. Když jsem odcházela do pokoje uslyšela jsem jak mamka říká otci, že to přehnal. Aspoň někomu na mě záleží. Zavřela jsem za sebou dveře a zamkla se. Svezla jsem se po dveří dolů na zem. Proč já?! Seděla jsem tam asi takhle pět minut, než jsem se rozhodla dát si sprchu. Vodu jsem si nastavila na teplou a nechala teplé až skoro horké kapky stékat po mém těle. Vypla jsem vodu a vzala jsi ručník obmotala jsem si ho kolem hrudníku a šla ke skříni v pokoji. Vytáhla jsem si po dlouhém přemýšlení černé krajkované koktejlky. Hned jsem si je na sebe oblékla.

K tomu jsem si vzala černé elegantní lodičky. Jako šperk jsem si vzala pouze stříbrná srdíčka jako náušnice. Potom jsem si opět zalezla do koupelny. Odlíčila jsem si řasenku. Vlasy jsem si rozpustila a trochu je upravila kulmou. Potom líčidla. Na oči jsem si dala světlý odstín černé, černé oční linky, silnou řasenku a lesk na rty. Nechtěla jsem na sebe moc upozorňovat, ale kdybych měla pouze řasenku otec by nebyl rád. Prohlížela jsem se v zrcadle až jsem skoro zapoměla na čas. Vyšla jsem z koupelny a sedla si na židli u stolu. Chtěla jsem si zapnout notebook, když mi mamka zavolala přes dveře, že bych už měla jít. Zvedla jsem se ze židle a odemkla dveře. Šla jsem pomalu a elegantně dolů po schodech. Došla jsem za mojí rodinkouk hlavním dveřím. ,,Sluší ti to." Mamka mi potichu řekla a já jsem se nad tím usmála. ,,Tobě víc." Mamka se taky usmála. Když už tu byla polovina hostů tak mi mamka řekla, že si můžu už jit sednout. To jsem neváhala ani minutu a šla na naší zahradu sednout si na dřevěnou houpačku pověšenou za větev stromu. Seděla jsem tam potichu sama asi půl hodiny. Vůbec mi to nevadilo. Furt lepší než tam vevnitř. Než jsem odešla tak mi mamka stihla říct, že tu bude i můj nastávají. Bohužel. Z mého přemýšlení mi vyrušil cizí hlas. Otočila jsem se na tu osobu, která to vydávala.
,,Co je?" Byla jsem napruzená, že mi někdo ruší. Člověk nikde nenajde místo kde by byl sám.

Nicolas

Všude jsem hledal tu osobu, která bude po svatbě jen má. Nikde nebyla. Kam mohla zmizet. Musí na tomhle blbým večírku být. Jinak by jí otec zabil. Začal jsem hledat znovu. Zase nic. Vzdal jsem to a sedl jsi na jejich terasu. Koukal jsem se na jejich zahradu. Jenže za chvíli mé oči zachitili osobu na houpačce. I zezadu vypadala strašně pěkně a sexy. Šel jsem k ní. Co když to je ta kterou celou dobu hledám?
,,Ahoj. Co ty tu takhle sama?" Nevěděl jsem co říct až vypadlo tohle. Otočila se na mě nevypadala zrovna šťastně, ale ano byla to ona. ,,Co je?" Měla krásnej hlas. ,,No tak sorda já jenom, že by jsi tu neměla být tak sama." Obrátila oči v sloup a zase se otočila ke mě zády. Tak tohle mi holčičko po svatbě dělat nebudeš. ,,Jdi pryč." Řekla to klidně, což jsem se i divil. ,,No víš nějak se mi nechce." Vím umím být otravný, ale co?

Lauren

Slušně jsem ho poprosila ať odejde, ale co on na to. ,,No víš nějak se mi nechce." To si dělá prdel ne?! Zvedla jsem se z houpačky a chtěla odejít, jenže něčí ruka mi v tom zabránila. ,,Co to děláš?! Pusť mě!" To už jsem ale nevydržela a začala na něj zvyšovat hlas. ,,Ty nikam nejdeš kotě. Doteď jsem byl hodný, ale teď už mi to nudí. Jseš MÁ." Cože?! To se hoch přepočítal. Já nikomu nepatřím, nejsem žádná věc!
*plesk*
Pustil mě. Nejspíše nečekal mojí reakci. Odstoupila jsem od něj dva kroky dozadu. ,,Tak tohle už si ke mě nedovoluj! Nejsem TVOJE! Nejsem ničí! Protože nejsem ňáká věcička na hraní!" Zařvala jsem na něj a konečně odešla.

Pořád jsem nemohla najít mamku. A támhle je. Došla jsem až k ní. ,,Mami můžu jít do pokoje. Nebaví mě to tu." Mamka taky nevypadala úplně nadšeně z toho večírku. ,,Až po otcově řeči jo?" Kývla jsem na souhlas a šla si sednout na pohovku.

,,Tak tady jsi." Zase on Pan Neznámý. ,,Ano tady jsem já, ale nevím co tu děláš ty." Ukázala jsem na jeho a otočila hlavu od něj. ,,Tohle ti jen tak neprojde." Otočila jsem na něj hlavu a tázavím tónem jsem jenom dodala: ,,A co jako?" Potom jsem se zvedla a odešla někam jinam. Proč mě furt otravuje? Áááá konečně otcova řeč. Potom můžu konečně jít do mého pokoje. ,,Blablabla jó tohle a tamto budeš kecat ještě dlouho?!" Mumlala jsem si sama pro sebe, ale mamka to slyšela a proto do mě nepatrně strčila. Konečně ta blbá řeč skončila. Hurá do pokoje! Vyšla jsem schody nahoru a lehla jsem si do mé pohodlné postele. ,,Tak tady jsi zase jsi utekla." Proč já blbá jsem nezamkla. Zvedla jsem se a ignor ho obešla. Můj plán je takový, že půjdu dolů ztratím se v davu on mi bude hledat půjdu zpátky do pokoje a zamknu se. Geniální. Zatím plán funguje. To je tak blbej nebo naivní. Už jsem byla na posledním schodě, jenže za mnou byly slyšet schody pánských bot jak jsou za mnou. Otočila jsem se a sakra. Našel mě. Neváhala jsem ani minutu a rozeběhla jsem se. byla jsem v pokoji. Zamkla jsem. Vyšlo to! Konečně jsem něco dokázala. Jenže to bych se nesměla zase zmýlit.
,,Lauren okamžitě otevři dveře a pojď dolů!" Otec?! Ne! Proč tam musím jít? Odemkla jsem dveře a šla dolů podle jeho rozkazu. ,,Omluv se když už se tu neukážeš." Protočila jsem očima a šla na třetí schod. To mi sem volal jenom kvůli tomuhle? ,,Omluvte mě prosím. Byl to krásný večer." Ano přesně takhle trapně mi to učil otec. No šla jsem do pokoje a už jsem nezamkla. Vzala jsem si černý crop top s kapsičkou a bílé kalhotky. Zalezla jsem si do své koupelny a první co jsem tam udělala jsem se odlíčila. Potom jsem se svlékla a vlezla jsi do sprchy. Dala jsem si rychlou, ale za to teplou sprchu. Usušila jsem si mokré vlasy a sepla je do drdolu. Oblékla jsem si ten crop top a kalhotky. Zhasla jsem světla a vzala jsem si do ruky šaty. Dala jsem je do skříně a zavřela dveře od koupelny. ,,Ale ale tady se někdo chystá spinkat." To nemyslí vážně?! On mi vlezl do pokoje! Do mé postele! ,,Co je ti potom?" Byla jsem v klidu i když jsem v klidu vůbec nebyla. Měla jsem nepříjemný tón hlasu, ale nekřičela jsem. ,,No já jen že jsem tě hledal všude možně." Protočila jsem oči v sloup a sedla si na židli u psacího stolu. ,,No a co jako? Jdi pryč chci být sama." On jenom dál ležel na posteli a pozoroval mě. ,,Povídám jdi pryč!" Konečně se zvedl, ale šel ke mě místo ke dveřím. ,,Proč bych měl?" Přibližoval se k mím rtům, jenže na to už jsem reagovala.
*plesk*
,,Jdi pryč!" On se ušklíbl a šel ke dveřím. ,,Vidím že i tahle kočička má drápky, no což hold jí je po svatbě ústříhnu." Zavřel za sebou dveře. Já jsem se zvedla a šla jsem okamžitě zamknout. Zatahla jsem si závěsy a rozsvítila lampičku u postele. Cože to je on? On? On který si mi vezme? S kterým mám mít svatbu? Jestli to je on tak se zabiju nebo nevím, ale něco udělám.

První kapitolka je tu!
Doufám že se vám to líbí.
Jinak nevím jak budou další kapitolky vycházet.
Budu ráda za každý vote a komentář.
Pište návrhy jak by to mohlo pokračovat.
⭐Ewca⭐