Mafiánova princezna [POZASTAVENO]

Čtrnáctá kapitola

Dny plynou a já jsem pořád na začátku, nikdo mi nevěří. Co mám sakra udělat? Procházím se po prázdné chodbě jeho vily a jsem jako bez duše. Procházím se tu dobrou hodinu. Všichni na mě zírají jako na jiného tvora, jako kdybych byla podivná nestvůra z hlubin oceánu. Nicolas si mě na štěstí nevšímá, což je bomba. Co když si Nicolase opravdu budu muset vzít?! Ne to nikdy! To se nesmí stát! Nápadů mám spoustu jak utéct, ale nevím kam bych šla. Jedno místo mám. Rozhodla jsem se, zkrátka uteču. Šla jsem do pokoje vzala si sbalený batoh a vyšla zpět na mou známou chodbu. Porozhlédla jsem se kolem a udělala pár kroků vpřed. Stála jsem na zahradě. Nikde nikdo nebyl, což mi bylo divné, ale co za pokus to stojí. Odešla jsem z pozemku a kráčela si to po pěšině od té hrozné vily.

Nicolas

Stál jsem na balkoně a ani jsi mi nevšimla. Není na tom nic zvláštního. Sleduji ji celé dny a hodiny už druhý týden. Vím, že nakonec neodolá a uteče. Je mi to fuk. Ať jsi jde kam chce. Nikdo pozemek nehlídá. Znám její chování. Neudrží se dlouho v zajetí, má terdence utéct. To jí klidně schválím všemi deseti, ale nakonec se ke mě bude plazit a prosit, abych si ji vzal. To mi věřte. Ta její 'kamarádka' to udělala šikovně. Pěkně mi ji přivezla až pod nos.

Lauren

Bylo to nějak moc jednoduché. Proč nikdo nehlídal pozemek? Kde vlastně byl Nicolas? A proč utíkám? Nikdo mi tam nerušil měla jsem svůj klid. Vím já vůbec něco? Mé city k Timmymu mi dodávají sílu, ale budou stačit? Mám tolik otázek, ale v mé mysli nemohu vyhledat ani jednu odpověď. Věděla jsem kam jít. Musím jít tam kde mi chytli. Šla jsem dál po pěšině až jsem dorazila na autobusovou zastávku. Po kapsách jsem měla nějaké peníze tak jsem čekala, až přijede nějaký autobus, který jede blíže k tomu místu. Ani ne za půl hodiny nějaký přijel, tak jsem do něj nastoupila. Skoro nikdo v něm nebyl pouze řidič, stará paní, nějaký divný chlap a já. Naštěstí jsem vystupovala asi o tři nebo čtyři zastávky dál.

Když už jsem konečně vystoupila, tak tu bylo hrozné ticho. Byla jsem v centru města, takže jsem věděla kudy mám jít, ale cítila jsem divný pocit. No raději jsem se vydala na cestu. Pořád jsem kontrolovala mobil a otáčela se zpátky, jestli za mnou někdo nejde. Byla jsem moc paranoidní, ale chtěla jsem si být jistá. Z města už jsem dávno vyšla ven a teď jdu po přírodní cestě k chatce. Odtud to je asi jen pět minut chůze, protože znám zkratku. Dorazila jsem na místo a uviděla Timmyho jak sedí na židli a je otočený zády ke mně. ,,Ahoj Timmy!" Vykřikla jsem nahlas. Timmy se otočil a v tu chvíli jsem uslyšela výstřel. Odkud? Kam? Kam se vydala vystřelená kulka? Rozhlížela jsem se kolem , až jsem zjistila kam. Timmy ležel na zemi a všude kolem něj byla krev, už ani nehýbal nohou či rukou, zkrátka ničím. Někdo ho zabil. Moji oporu. Rychle jsem se otočila a chtěla utéct pryč. Nechtěla jsem tu být už ani minutu, ale najednou jsem pocítila bolest ze zadu na hlavě. A dál jsem uviděla tmu před očima.

Doufám že se vám nová kapitola líbí.

Je to něco jiného než jste asi čekali, ale.......

Potěší mi samozřejmě každý VOTE a KOMENTÁŘ.

Budu ráda když napíšete svůj názor a pokud nechcete aby ho všichni viděli tak ho napište mě do zpráv.

A hrozně mooooooooc se omlouvám za dlouhou neaktivitu.

⭐Ewca⭐