Mafiánova princezna [POZASTAVENO]

Pátá kapitola

Seděla jsem asi pět minut v kuchyni na židli, až potom přišla moje zachráňkyně. ,,Co si provedla, že tě hledaj?" Jenom jsem otočila oči v sloup. ,,Utekla mému budoucímu ženichovi, ale já se o tom nechci bavit. Promiňte. A kudy do civilizace?" To se na mě holčina otočila a nesla mi čaj. ,,Ne to je v pohodě a tykej mi. Jmenuju se Tara a teď tu můžeš do zítra zůstat. Jedu totiž zítra nakoupit do vsi, tak tě můžu vzít sebou, kdyby jsi chtěla." To jsem jen přikývla na souhlas a upila z mého čaje. Byl až moc dobrej. Potom jsem už nic moc nedělala, jenom jsem si povídala jsem si s Tarou. Asi v okolo osmé jsem šla na gauč si sednout, jenže jsem za pět minut usla.

Ráno

Probudila jsem se na gauči, byla jsem zabalená v růžové dece. Byla hodně jemná. Vstala jsem a rozhlédla se kolem, až jsem viděla Taru v kuchyni. ,,Ahoj, kdy pojedeme?" Tara se usmála od ucha k uchu a pohled přesměrovala na mě. ,,Ahoj, pojedeme asi tak cca za půl hodinky, jestli neva." Dala jsem gesto na to, že to nevadí a šla do koupelny. Naštěstí už vím kde co je. Podívala jsem se do zrcadla a skoro se začala smát. Rozcuchané vlasy, Neodlíčená no prostě hrůza. Zašla jsem si pro můj batoh, ale líčidla jsem nenašla. ,,Promiň že zase otravuju, ale nemáš odličovák a líčidla. Já jsem si je nevzala, když jsem utíkala před nima." Koukala se zrovna na transformers: zánik. ,,Jojo v pohodě třetí polička z leva nahoře." Já jsem se otočila na patě a poděkovala. Přesně tam jak řekla Tara jsem vše potřebné našla. Tak jsem se nalíčila a udělala si drdol. No už vypadáš k světu Lauren, řekla jsem si sama pro sebe. Vyšla jsem z koupelny a koukla se na hodiny. Páni to jsem tam byla dvacet pět minut. Asi můj největší rekord. ,,Tak můžeme jet?" Kývla jsem na souhlas a šla k hlavním dveřím. Nasedla jsem do zeleného auta a hned po mě i Tara. Za chvíli se auto rozjelo a já jsem se zadívala z okénka. Nic jiného než krajinu jsem po cestě nevnímala. Byla tak okouzlující. Za chvilku jsme byly ve vesnici a  Tara zastavila u krámku. No tak to je super právě krámek se mi teď hodí. Obě dvě jsme vystoupily z auta a šli do krámku. Já jsem si nakoupila nějakou kosmetiku, jídlo pití a další drobnosti. Potom jsem se ještě Taky zeptala kudy na vlakové nádraží a rozloučila se s ní + jsem jí ještě jednou poděkovala. Pak jsem vyrazila na vlakové nádraží a cestou si zkontrolovala mobil. Pět nepřijatých hovorů od táty dva od mamky a osm od neznámého čísla. To bude asi Nicolas. Všechny jsem je vymazala. Akorát jsem mamce napsala, že jsem v pohodě, aby neměla strach ty dva ať se klidně zblázní. Konečně jsem dorazila na nádraží. Vlezla jsem do budovy, akorát jsem nikde neviděla kde by se mohli koupit jízdenky. No což si jí koupím až ve vlaku. Vyšla jsem tedy zase ven a postavila se na nástupiště které jelo do Swindonu. Čekala jsem tam asi pět minut, než přijel. Sedla jsem si do třetího vagónu. Ve třetině cesty už byl vlak narvanej. V půlce cesty mi oslovil jeden mladík, jestli si může přisednout. No samozřejmě, že jsem neřekla ne, protože za prvé není to slušně a za druhé byl docela hezkej a jak jsem poznala cestou tak i milej a hodnej.

Pátá kapitolka je tu a s tím i dvě  oznámení.
Rozhodla jsem se tuhle knížku dát do soutěže Wattys 2017.
A to druhé je, že jsem požádala o kritiku někoho jiného na wattpadu.
Doufám že se vám knížka líbí.
Budu ráda za každý vote a komentář.
⭐Ewca⭐