Mafiánova princezna [POZASTAVENO]

Druhá kapitola

Ráno

Lauren

Vstala jsem z postele a myslela si, že včerejšek byl jen hrozný sen, ale omyl. To jsem zjistila díky mamce. Zaťukala na dveře a začala přes ně povídat. ,,Ahoj zlatíčko. Doufám že jsem tě nevzbudila. Víš jen... no já..... je mi tě tak líto, ale kvůli tomu tady teď nejsem,  tvůj otec mi řekl ať ti to řeknu no a tak tady jsem. Víš tvůj otec mluvil s Nicolasem." Na chvilku se odmlčela a toho jsem využila. ,,Ten za kterýho se mám vdát že?" Potřebovala jsem vědět, že to je on. Chci mít věci pod kontrolou. ,,Ano. No tak prý se mu strašně líbíš a taky...." Zase se odmlčela, ale tentokrát na dlouho. Musela jsem to vědět. ,,A taky?" Začla jsem větu kterou ona nedokončila. ,,Se kvůli němu bude svatba chystat dřív." Měla smutek v hlasu a já věděla proč. ,,A kdy?" Teď jsem ani já nezněla nejšťastněji. ,,Zítra." Řekla toto slovo a odešla. Tak to nikdy. Ok normal ráno a pak bum prásk nikde není. Plán vyjde vím to, musí vyjít. Vzala jsem si čisté spodní prádlo, černé legíny a modré tílko. Obyčejné ale hezké. Vlasy jako obvykle jsem si sepla do drdolu a šla na snídani.
,,Dobré ráno." Tentokrát jsem tu byla o čtvrt hodiny dřív, jaký tp zázrak. ,,Dobré." To nemůže říct víc slov než jedno? Bože otče. Sedla jsem si na židli a jen tak seděla a koukala na zeď. Až jsem usoudila,že si dám jogurt. Zvedla jsem se, otevřela ledničku, vzala si johurt a šla zpátky si sednout na židli. ,,Už to ví?" Zeptal se vážně otec matky, jenže trochu víc nahlas, takže jsem to slyšela i já. ,,Ano už to ví a proč si jí to nemohl říct ty sám otče?" Vím asi jsem to dělat neměla, ale co? Život jde dál. ,,Protože ti do toho nic není!" Proč zase řve? Nikdo mu nic neudělal. ,,Aha tak mě nic není do mé svatby?!" Také jsem na něj začala křičet, ale on si začal. ,,To jsem neřekl! A nekřič na mě!" To jsem ale neudržela nával vzteku a zvedla jsem se. ,,Chlapečku milej zlatej to jso teda řekl! A ty jsi na mě začal řvát, tak mi zady nenadávej, že na tebe křičím! A jeho si brát nebudu je hroznej!" Divila jsem se, že nepřilítla facka na mou tvář. ,,To si teda vezmeš! A pro tebe je Nicolas ideální partner! Je to významný člověk v mafii, tak si toho važ!" Pro mě! Ideální partner! To si mě s někým plete?! ,,Když je tak dokonalej tak si ho vem sám, mě to vadit nebude!"
*plesk*
Vážně až teď facka?! Nemohla přiletět dřív? Tady nezůstanu ani minutu. Nechala jsem jogurt na stole a chtěla odejít, jenže otec měl komentář. ,,Omluv se když odcházíš!" Protočila jsem očima. ,,Omluvte mě prosím. Musím svému otci koupit šaty na svatbu s Nicolasem je totiž nevěsta." Řekla jsem to s humorem, jenže mi nedošlo, že otec nemá smysl pro humor. Udělal několik kroků k mé maličkosti.
*plesk*
Po další facce konečně odešel pryč. Mamka na mě jen koukala a rozeběhla se ke mě.  Objala mě a já jí. Začala jsem brečet. ,,Mami já musím pryč promiň." Mamce taky začalo téct pár kapek po tvářích. ,,Já vím, ale oni tě najdou." To už jsme objetí ukončili a já udělala krok dozadu. ,,Nenajdou, ale tobě se ozvu." Mamka začala brečet víc než já. ,,Dobře. Bude se mi stýskat." Na to jsem sklonila hlavu a šla k ní a znovu jí objala. ,,I mě." Odtáhla jsem se a šla nahoru. Vytáhla jsem z pod postele černou tašku. Začala jsem do ní skládat věci. Jako jsou oblečení, hygiena a fotka kde jsem já, mamka a Colin plus nabíječku na mobil a notebook. Zapla jsem černou tašku a vzala jsem jí do ruky. Opatrně jsem šla na chodbu a zavřela za sebou dveře. Zamkla jsem je, aby jim déle trvalo zjistit, že jsem pryč. Koukla jsem se u schodů dolů. Nikdo tam nebyl. Rychle jsem seběhla schody a doběhla do garáže. Nikde nikdo, to je divný. Vyběhla jsem z garáže prolezla dírou v plotu a vyběhla na ulici. Běžela jsem asi ještě sto metru a potom jsem šla. Jenže k mému štěstí, když jsem se zastavila, tam u mě zastavilo černý mercedes a někdo mě vtáhl dovnitř.

Druhá kapitolka.
Smad se vám knížka líbí.
Budu ráda za každý vote a komentář.
Omlouvám se za chyby dneska jsem to nekontrolovala.
Mimochodem kdo byl ta osoba co jí vtáhla do auta?
⭐Ewca⭐