Mafiánova princezna [POZASTAVENO]

Třináctá kapitola

,,A kam frčíš Amber?" Jen tak jsem se v řeči zeptala. ,,Ale za mím moc dobrým kámošem nebo spíše šéfem." Kývla jsem, že to chápu a dál jsem se již nevyptávala. Najednou Amber zastavila před nějakou vilou a vystoupila z auta. Šla směrem k mím dveřím a otevřela je. Potom vytáhla pistol a namířila s ní na mě. ,,A-a-amber co děláš?" Vykoktala jsem že sebe. ,,Svojí práci a teď si vystup z auta." Byla jsem totálně mimo. Nechápala jsem co se mnou bude a vlastně jsem ani nechápala jak mi to mohla udělat. Podívala jsem se na dveře vily a z nich vyšel jeden známí. Byl to Nicolas. Myslela jsem si, že se pozvracím. Bylo mi z nich tak špatně. Na tváři se mu objevil ten jeho úchylný úsměv. Myslela jsem si že ho zabiju. Co ty si o sobě myslí. ,,Už jsem myslel, že jsi se mi vypařila." Obrátila jsem pohled jinam jenom ne na něj. ,,Kéž by." Chtěla jsem ho obejít, abych se dostala pryč. ,,Copak ty nejsi ráda že mi vidíš? Doufal jsem ve větší nadšení." V tu chvíli mi napadlo co bych mola udělat dál, abych opět někam zmizela. ,,Jak říkáš doufal, ale to jsi snad věděl, že na tebe se nikdo těšit nemůže nebi snad ne?" S těmito slovy jsem mohla odejít pryč. Protože jsem neměla žádné věci tak jsem mohla velmi jednoduše zmizet z tohoto pozemku, ale to by bylo nápadné. Musím to tady vydržet nejvíc týden a pak zmizet pryč. Tentokrát si pořádně naplánuji kam zmizím. Bohužel za mnou pořád chodil jeden z jeho bodyguardů, takže budu muset získat jeho důvěru. To možná chvilinku potrvá. No musím počkat a také se musím snažit ji získat, jak se říká bez práce nejsou koláče. Šla jsem někam k lesíku, jenže to už ten bodyguard někoho volal přes vysílačku, proto jsem si sedla na kraj toho lesíka a vytáhla z kapsy mobil. Myslela jsem si, že umřu nudou. Nebylo tu co dělat, takže jsem se zvedla a šla se projít. Šla jsem asi 200 metrů vpřed, ale ten bodyguard šel za mnou a opět něco mumlal do vysílačky. Bylo to k vzteku. Objevila jsem starou zeď s nápisem NEVER (česky: nikdy).  Tak jsem využila bodyguarda a poprosila ho aby mi vyfotil, on to ochotně udělal. Myslím si že se mu i ulevilo, že jsem nechtěla opět utéct pryč, takže první krok bych měla hotovej. Jenže co čert nechtěl on mi nejspíše pořád nedůvěřoval. Takže na chvíli mu budu muset podlehnout, což opravdu nechci. Je to taková bakterie nebo vir v mém zdravém životě. Stále jsem přemýšlela co podniknu nyní. Co udělám, ale nápady nebyli na dosah. Myslela jsem si, že jsem větší hlavička, ale opak je pravdou, bohužel. Velmi ráda bych byla někde pryč jako mé nápady. Vzpomínka na Timmyho mi dává naději a odvahu žít doufám že se to nikdy nezmění.

Dlouho psaná třináctá část je tu!

Omlouvám se za neaktivitu, ale je pololetí a píšeme hodně testů.

Takže většinu času používám na učení a pak mám ještě přátele, které nechci tratit.

Jinak kapitoly budou vycházet snad každý pátek což začnu od 26.1.2018

Snad mi to bude vycházet jinak se omlouvám za nevydanou kapitolu doředu.

⭐Ewca⭐