Mafiánova princezna [POZASTAVENO]

Třetí kapitola

Lauren

Otočila jsem se čelem k mému únosci. Cože otec?! Ale ale jak? ,,Co si tady sakra dělala?!" A co teď, když řeknu pravdu zabije mě, když budu lhát, o tak počkat já nevím co mám lhát! Co teď?! No budu muset lhát, ale co řeknu? ,,No já jsem.....šla no.... přece k..... no tam.... přece na.... pláž... jo na pláž." Vím nevypadalo to zrovna uvěřitelně, ale vůbec jsem nevědělo, co mám říct. ,,No jistě a já zase na Mars! Nechci to vědět, ale budeš potrestána!" Zařval a bylo ticho. Ani ne za třicet sekund jsme byli doma. Jsem tu zas. Já nechci! Nechci dál! Táta vytáhl starý pásek od dědy. Byl z 100% krokodýlí kůže. Schodil mě na zem a dostala jsem pět ran tím páskem. Se slzami v očích jsem vyběhla, nahoru odemkla dveře, šla do pokoje a zzaee je zamkla. Lehla jsem si do postele a slzy pustila naplno. Proč?! Nenávidím to tu! Tak počkat ta taška kde je? ,,Zlatíčko přinesla jsem ti tu tašku. Máš jí za dveřmi." Ten její hlas byl plný soucitu. ,,Děkuju." Mamka odešla a já jsem odmkla dveře, vzala tašku, znovh zavřela dveře a zamkla je. Možná tu mám ještě ten horolezecký lano. Začala jsem čmuchat po pokoji.

Skříň.... nic.
Poličky.... nic.
Pod postelí.... jo mám ho i hák no supr.
Přivázala jsem hák na lano a šla na balkon.  Tam jsem to sklidila pod pohovku, kdyby přišel otec. Teď taška. Dám jí pod postel tam by mohla zaniknout.

Mohla bych si možná dát sprchu. Šla jsem tedy do koupelny. Svlékla jsem se a napustila si vanu. Udělala jsem si tam pěnu a lehla si do ní. Začala jsem relaxovat, až na to že ty rány začali hrozně pálit, ale ne vydržím to. Po pěti minutách jsem vypustila vanu a osušila se. Dala jsem si ručník na hrudník a obvázala jsem ho. Šla jsem do pokoje rovnou ke skříni. Vzala jsem si šedý tepláky a bílí crop top s kapsičkou u levé straně kde byl spící zajíček. Prostě cute. Podívala jsem se na nástěnné hodiny. Už 22:35 ten čas letí. No už bych mohla vyrazit. Vzala jsem si klíčz dveří, vyndala tašku zpod postele a dala jsem ho do malé kapsičky. Ještě jsem si ze skříně vzala černou koženou bundu. Šla jsem na balkón i s taškou. Podívala jsems e dolů a už se tam nesvítilo. Vyndala jsem lano s hákem a tašku jsem hodila dolů na trávník. Hák jsem zahákla na zábradlí a spustila lano dolů. Přelezla jsem zábradlí a začala jsem nějak šplhat dolů. Přistála jsem na trávě, vzala jsem tašku a běžela jsem ke plotu. Zase jsem prolezla tou dírou, ale tentokrát jsem nešla na ulici. Běžela js chvilku u plotu, jenže jsem narazila na ulici. Ok risknu to. Šla jsem směrem na pláž, ale potom mi došlo, že tam ne. Tak jsem změnila směr pryč z města. Asi po dvou kilometrech jsem narazila na bydliště mé staré kamarádky. Moc se už nevidáme, ale pořád si píšeme. Tak jsem na ní zauvonila. Okamžitě mi otevřela a obejmula. Poprosila jsem jí, kestli u ní dneska nemůžu přespat. Souhlasila za což jsem byla hrozně ráda.

Ráno

Bylo sice teprve sedm hodin, ale musela jsem jít. Převlíkla jsem se v koupelně. Potom jsem sešla schody dolů a v kuchyni jsem si vzala papír na který jsem napsala Roxy dopis, že jsem už odešla a že moc děkuju za přespání. Vyšla jsem ven a šla dál. Naštěstí vím jaké mají auta naši bodyguardi, takže jsem v suchu, tady aspoň myslím. Ušla jsem třista metrů, když právě jedno to auto jelo proti mě, hmed jsem zaběhla do pole. Rozhodla jsem se, že tedy půjdu tím polem. #dobrodružnáLaura sama jsem se tomu zasmála a šla dál. Snad si mi nevšimli.

Třetí kapitolka.
Doufám že se vám to líbí.
Budu ráda za každý vote a komentář.
Kdyby jstw chtěli můžete mi napsat jak by to mohlo pokračovat, ale nemusíte he to dobrovolné.
⭐Ewca⭐