Dvanáctá kapitola

239 15 2
                                    

Bála jsem se jako nikdy před tím. Nechci aby tohle skončilo, tahle nádherná pohádka, o které jsem snila od jakživa. teď už vím, že Timmyho miluju a nechci ho ztratit. Musím odjet a potom se sem opět vrátit. Ano to je celkem dobrý nápad. Možná že ho jednou podniknu, ale nejsem si tím jistá. Co když mě tady začal hledat? Stále dál mi napadali nové otázky, ale nikdy jsem si nedokázala odpovědět. Byla jsem znovu na dně? Nebo to tak má jen vypadat? Není tohle všechno jen krásný sen? Upřímně doufám, že toto sen není. Seděla jsem na zemi v mém pokoji. Z kapsy jsem si vytáhla mobil a jen tak se podívala na obrazovku. Zapla jsem si snapchat a projížděla poslední fotky. Byla jsem tam na nich tak šťastná a teď jsem zoufalá. Nechci odtud. Chci tu být jen já a Timmy. Nechci Nicolase vidět. Nechci žít můj starý život. Zkrátka chci být svým pánem, nechci si nechat poroučet od druhých. Odjedu odtud. Možná se vrátím.... snad.....někdy. S Timmym budu stále v kontaktu, jelikož mám jeho sociální sítě. Doufám, že ho někdy opět uvidím. Zvedla jsem se ze země a vytáhla batoh že skříně. Vzala jsem si mé věci a dala si je do něj. Batoh jsem si nandala na záda a odešla z pokoje. ,,Timmy kde jsi?" Stála jsem nad schody a rozhlédla se kolem. Šla jsem pomalu dolů. ,,Timmy? Kde jsi?" Obešla jsem celý  dolejšek domu, ale nikde nebyl. Vyšla jsem na zahradu a rozhlédla se tam taky nebyl. Kde může být? Nesmím ztrácet čas napíšu mu alespoň vkaz.

Milí Timmy.
   Musela jsem odejít, to tu pro není bezpečné kvůli důvodu proč jsem utekla. Odcházím proto pryč. Ještě nevím kam půjdu, ale snad se někdy v budoucnu potkáme. Možná se za nedlouho sem vrátím. Napíšu ti kde jsem atd. Moooc děkuju, že jsi mi vzal pod svá ochranná křídla.
      Někdy na viděnou.
                                                          Tvá Laura

P.S. Nikdy na tebe nezapomenu

Vkaz jsem dala na lednici a připevnila ho magnetem. Vyšla jsem zpět na zahradu a šla směrem k vesnici. Uslyšela jsem příjezd aut. Nevěděla jsem však kdo to je tak jsem doběhla k začátku lesu a schovala se za keře. Opatrně jsem se dívala na přijíždějící auta. Byly dvě. Černé.... to Timmy nemá, ale Nicolas ano. Sakra to snad ne. Bohužel jsem měla pravdu z prvního auta vystoupil Nicolas a jeho bodyguardi. ,,Prohlédněte to tu!" Zařval na ně a oni se rozuměli všemi směry. Musím odtud okamžitě pryč. Pomalu jsem skromná šla dál do lesa. Když jsem si byla jistá, že mě nemůžou  vidět tak jsem se narovnala a šla směrem k vesnici. Mám u sebe pár peněz tak pojedu někam autobusem. Cesta mi trvala celkem dlouho. Nejspíše hodinu a půl. Autobusy jak jsem už zjistila staví u vlakové zastávky. Takže jdi jakoby na vlak. Už jsem chtěla přejít silnici, jenže jsem tam viděla Nicolase jak se rozhlíží. Jsem ve velkém problému. Musím opět pryč. Běžela jsem směrem od zastávky. Zastavila jsem se asi po 150 metrech. Byla jsem pořád u hlavní silnice. Proto jsem zkusila někoho stoupnout.  Hned druhé auto zastavilo a v něm seděla má druhá nejlepší kamarádka Amber. To mám, ale štěstí. ,,Ahoj můžu k tobě?" Usmála jsem se na ní. Ona mi úsměv oplatila. ,,Jen si nastup." Ani něčím kam jsem jela, ale celou cestu jsme klábosili. Tyto chvíle zbožňuju, když se nemusím zabývat problémy a užívám si života.

Dvanáctá část!
Omlouvám se, že nevyšla již dříve, ale nebyl nějak čas.
Budu ráda za každý vote a komentář.
Také pokud by jste chtěli mi můžete začít sledovat udělalo by mi to ohromnou radost
Jinak co myslíte že se stane v příští části? Mám v plánu nějaký to překvapení.
⭐Ewca⭐

Mafiánova princezna [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat