• Hacker girl •

> Třináct <

"Všichni to chápete?" zeptala se už po třetí Am a prohlížela si nás ledovým pohledem.

Rozhlídla jsem se po místnosti, byla menší, ale útulná. Když jsme sem přišli na poradu, tak se zdálo, že to bude na hodinu a v deset už budeme spokojeně pochrupovat v postelích. Nejdřív jsme seděli všichni u interaktivního stolu, ale teď? Am pořád vysvětluje plán a kreslí něco na ten stůl, Tony se snaží prolomit kódy k alarmům a bezpečnostním kamerám, nabízela jsem mu pomoc, ale prý to zvládne, Zach už polospí na gauči a jen přikyvuje, Neill spí u Zacha na gauči, zaspal mu na rameni, Leo sedí u stolu a všechny kroky konzultuje s Am a já si programuju opřená o gauč a nezúčastněně přikyvuju.

"Rain!" křikne Am a všechny probudí. Zach s sebou polekaně cukne, Neill nespokojeně zamručí a protáhne se, vypadá jako panda, Tony odskočí od počítače a jen tak tak zachytí počítač, aby se mu nerozflákal o zem, Leo jen vzhlédne a já se jen stěží vyhnu Neillově ruce.

"Neille! Sakra," zakroutím nad nim hlavou. "Co se děje, Am?"

"Uděláš to?"

"Co?" 

"To, o co jsem tě prosila," 

"O cos mě prosila?" 

"Chci, abys mi udělala štěnici," 

"Tony dělá plány," 

"Jo, ale teď maká na něčem jiným," 

"Klidně, potřebu-" 

"Najdi si to v dílně," 

"Dobře? Ještě něco?"

"Chápete to?" zvedla opět obočí. Všichni přikývli na souhlas. "Výborně, tak teď k části B3,"

Místností se rozlehlo sborové zamručení. "Tohle si nechte, jsou jen tři ráno," po týhle větě se mi chtělo brečet.

•

Ode dveří se ozvalo zaklepání, a pak zavrzání dveří. "Můžu?"

Skláněla jsem se s pinzetou nad mini obvodem a právě zapojovala mikrodisk. Smýkla se mi ruka a obvod se zase rozpojil. "Krucifix," zakleju a zvednu hlavu.

"Můžu?" zeptá se vysoký blonďák.

"Jasně, co potřebuješ, Leo?" zvednu se a dojdu k šuplíku s drátky. Nejraději bych ho poslala pryč.

"No...nesu ti jídlo, kávu a džus, jsi tu už od sedmi a teď je něco kolem druhý..." vysvětluje a asi talíř pokládá na stůl. Mezitím jsem našla, co jsem potřebovala.

"Jo, díky. Jen pomůžeš mi?" přejdu ke stolu a zase se skloním nad lupu se světlem.

"Jasně," podám mu pinzetu a řeknu, co od něj potřebuju. Vezmu si záznamník a řeknu: "Po osmé zapojuji součástku N6C4G76, se zapojením mi pomáhá speciální agent Leonard, vůdce mise Athena65." Zapojím obvod a mikrodisk. Pomalu to vložím do malého špendlíku, které je třeba na peru nebo něčem podobném. "Díky," jemně se na Lea usměju.

"Proč si to nahráváš?"

"Má to mnoho důvodů, třeba k pozdějšímu zápisu, k patentům a tak..." zasměju se.

"Na čem pracuješ?" zeptá se, když dojdu k počítači.

"Na viru, chci pomocí něj získat soubory subjektů," pokrčím rameny.

"Nechceš se najíst? Vypadáš, že bys potřebovala energii." usměje se nevinně Leo a postrčí ke mně talíř, sklenici a hrnek.

"Ten úsměv si nech, chcete ze mě udělat prasátko, Am vařila, že ano?" zasměju se a pustím se do lívanců se sirupem, a pak do vajíček s cibulí. "Aah, tohle mi chybělo. Neměla jsem to od té doby, co mi zem-" zaseknu se nad tím, co říkám, a pokroutím hlavou.