• Hacker girl •

>Dvacet devět<

Běžím potemnělou chodbou, v hlavě se snažím udržet jednu jedinou myšlenku, která teď může zachránit život několika lidí. Vběhnu do dveří, za kterými se skrývá další chodba, nyní o něco širší než ta, po které jsem přiběhla do této.

Chodba se hemží lidmi, kteří se chystají na oběd, nebo se z oběda vrací. Vrážím do nich rameny a ti mi věnují hnusné pohledy, musím se urychleně dostat na velitelství, proto si jich až tak moc nevšímám.

Vrazím do dveří a vpadnu do místnosti, kde mají zřejmě jednání o nějakých důležitých věcech.

"Slečno, můžete prosím odejít? Právě zde máme velmi důležitou schůzi," prohlásí postarší muž, který je v čele stolu.

"Já-" narovnám se a rychle si srovnám složky, které mám v rukou. "Omlouvám se, ale našla jsem řešení,"

"Řešení na co?" zeptá se další žena.

"Řešení problému Minerva A3," místností se rozlehne ticho a narušuje ho jen hluk z venčí. Deset přítomných osob se rozhlíží kolem sebe a nevědí co dělat.

Rychle přeběhnu k počítači a otevřu potřebné soubory. Postaršímu chlapíkovi podám složky se slovy: "Prosím, ehm- zapomněla jsem vaše jméno,"

"Jsem Peter Jankinson, ředitel celé organizace,"

"Ano, jistě. Prosím rozdejte je všem, máte tam všechno, co budete potřebovat," zapnu program.

"Dobrá tedy, k problému... Problémem je, že Athéně A3 selhaly počítače a není tam nikdo, kodo by to mohl opravit, selhaly jim také komunikační prostředky, ale situace není ztracená. Využil by se satelit George I, posádka jede na autopilota, což znamená, že jim jeden systém funguje, skrze tento satelit, bych se na ně dokázala napojit,"

"Ale tento satelit se nyní nachází-"

"Hodně daleko, to ano, ale podle mých výpočtů by se měl za sedm dní dostat dost blízko,"

"Ale za sedm dní už budou na oběžné dráze," namítne žena v černobílém kostýmku a s vyčesanými vlasy.

"No právě!" řeknu o trochu hlasitěji a půlka stolu nadskočí.

"Slečno - " začne afroameričan, který má na sobě padnoucí oblek.

"Nash. Rain Fire Nash,"

"Slečno Nashová, jakmile se dostanou na oběžnou dráhu, budou potřebovat všechny dostupné systémy. Ten jeden systém musí být plně funkční, nemůžou si dovolit, aby se do něj někdo naboural,"

"Teď musíte pochopit, že jsem člověk, který se pouští do akcí, které mají i jen 20% možnost úspěšnosti," řeknu mu a spustím animaci, která názorně ukazuje, jak by ten manévr měl proběhnout.

"Před sebou máte složky, které obsahují vše, co zde řeknu, pak si je prosím ještě přečtěte. Na tabuli můžete vidět Athénu A3 a satelit George I v postavení odpovídající datumu 23.5. tohoto roku v 12:36 místního času. Jsou od sebe jednu světelnou vteřinu." pohlédnu na publikum sestávající z deseti lidí, všichni se na projekci dívají se zájmem.

"Dobrá, takže teď vidíte Athénu i George v postavení odpovídající času 30.5. v 18:54. Nyní jsou od sebe vzdáleni 3,3 milisekundy, což není zas tak moc, aby se data přenesla bez jakékoliv ztráty."

"Slečno?"

"Ano?"

"Jaká je percentuální šance, že se to povede?"

"Vzhledem k tomu, že se odstavili tři ze čtyř systémů, kvůli chybě v kódu, a že zbyl jen řídící systém, pak že v 18:53 dorazí na oběžnou dráhu a v 18:54 budou s Georgem v dobré konstalaci, a tak tedy máme cca 90 vteřin na přenastavení systémů, aby v případě neúspěchu mohli odjet na manuál...vlastně jsme úplně bez možnosti komunikace, a tak tedy nemáme možnost jim říct, že se jim nabouráne do systémů..." nachvilku se odmlčím a váhám. "Úspěšnost je kolem 70-80%"

"Poslední otázka," řekne ten chlápek, který o sobě řek, že je ředitelem, jmenuje se Peter Jakson nebo Jankinson?

"Ano, pane?"

"Kdo vlastně jste?"

"Ach, promiňte. Jsem z technického oddělení, ale pro vaše štěstí se trochu zaobírám i satelity. Možná jste jednou nebo dvakrát zaznamenal mé jméno v novinách, ale nicméně bych vám teď doporučila si nechat přenastavit počítač, máte ho chabě zabezpečený."

"Pod kým pracujete?" zeptala se žena v kostýmku.

"Pod nikým," usměji se na ni.

"Cože?"

"No dejme tomu, že jsem ten člověk, který vám poslední dobou zachraňuje zadek tím, že přenastavuje dráhy satelitů, aby se vám nesrazily a vy měli i lepší pokrytí, taky jsem zamezila virovému útoku, ale to nic..." pokrčím rameny.

"Jak dlouho pracujete pro NASA?"

"Záleží na tom?" chlápek, co položil otázku, zavrtí hlavou.

"Dobře, svoláváme tiskovou konferenci, oznámíme náš - váš plán," řekne žena.

"Dobrá operaci Athéna A3-56 přenechávám ve vašich rukách," řekne Peter.

Vyjdu z místnosti a zvednu mobil.

"Ahoj,"

"Ahoj," ozve se hlas Lea. "Tak co?"

"Přijali to," usměju se.

"Jasně, že to přijali," zařve do reproduktoru hlas Tonyho.

"Tak jo, za půl hodiny bistro před FBI," zavelím.

"My to asi nestíháme," ozve se Zach.

"Ale houby, vyjděte z toho kanclu. Máte to asi dvěstě metrů pěšky," protočím očima. "Hlavně Zachariášku, neříkej mi, že teď nemyslíš na jídlo,"

"Ok, budem tam," oznámí mi Zach.

"Máte nějaké zprávy o Neillovi a Am?"

"Ne, zmizeli jako pára nad hrncem," řekne Tony.

"Nevadí," povzdechnu si.

"Vidíme se za chvilku," ozve se opět Leo.

"Jo, to vidíme,"

•

"Ahojte!" zvolám a sedám si vedle Lea.

"Ahoj zlato," dá mi pusu do vlasů.

"Eee, di od ní!" zasměje se Zach.

"Tady je vaše objednávka," ozve se servírka. Předemnou přistanou hranolky a burger.

"Vy mě znáte," usměju se a kopnu Tonyho, který je naproti mně, do nohy, protože mi bere MOJE hranolky.

"Ses nezměnila," zasmál se Tony, Leo i Zach.

"Tak jak bylo v práci?"

"Jako vždycky... máme novej případ," usměje se Leo vedle mě a přehodí svoji ruku kolem mého ramene.

"Fakt nechápu, jak vám může být 25," podotknu, když vidím jak se Zach a Tony pošťuchují.

"Stejně jako tobě," zašklebí se Tony.

"Starku, neštvi,"

"A jsme u toho zas...DC je lepší!"

"Jen ve tvých snech, Starku," pošlu mu pusu, a pak se rozproudí konverzace na téma, co je lepší MARVEL nebo DC.

———————————————
Moji milí,
tak tohle je konec příběhu. Vím, že to asi nebyl konec, jaký jste chtěli... Ale je možná takový otevřenější, takže tak...
Druhý díl ode mne nečekejte...

Co říct? Jste úplně úžasný, nečekala jsem takovou podporu. 11,9 přečtení nad 900 votes, jste naprosto úžasný!

Bude probíhat korekce, protože celý příběh píšu na mobilu, takže překliky atd... taky moje čeština není taková, jakou bych si přála...výmluvy a výmluvy.

Příběh je jedno velké klišé a hlavní postava je až moc dokonalá.

Mám vás ráda,

No California Girl