• Hacker girl •

>Jedna<

Tento příběh jsem psala hodně dávno a je v něm HODNĚ chyb.
Jestli se někdy dostanu ke korekci, tak možná 50% chyb zmizí, ale moc bych s tím nepočítal/a. Vážím si vašich upozornění na chyby, určitě v tom pokračujte, tohle je jen vyrovnání, že je příběh z jazykové stránky hodně slabý.

Pořád jsem přemýšlela o událostech minulého týdne, mám pocit, že to nezůstane bez odezvy, ale doposud se nic nestalo, takže možná to nebude zas až takový průšvih.

"Rain," vytrhne mě kamarádka ze zamyšlení "stáhneš mi to?"

Kývnu hlavou, podívám se kolem sebe a vytáhnu notebook, zapojím fleshdisk s přenosnou mini wi-fi. Nevím, proč stresuju, vždyť se nikdy nic nestalo a dělala jsem to už mnohokrát. Bohužel jsem od minulého týdne opatrnější, při všem - jdu domů a dívám se kolem sebe, pokud můžu, odpojuju počítač i mobil ze sítě, snažím se zmizet z dohledu.

Za necelé tři minuty překonám prvotní chabá zabezpečení a kniha je stáhnutá, pak jen zamaskuju IP adresu a vypínám internet.

"Zvládla bys to i sama," řeknu jí. Podám jí její fleshdisk. "Už musím jít," řeknu a zvednu se, když vidím, jak do ulice odbočuje černé auto, díky bohu za černé. 

Dojdu pomalým krokem k hlavní ulici a vydám se po ní nahoru. Zastavím se u jedné výlohy a začnu si 'prohlížet' věci v ní, ale jinak se dívám na odraz ve skle, auto zastavilo kousek ode mě.
Vejdu do obchůdku a začnu si prohlížet věci. Když jsou všechny prodavačky zaměstnány, vezmu balíček oříšků a vody a vydám se k pokladně, prodavačka mi namarkuje zboží a jakmile zaplatím, odejde se věnovat dalším zákazníkům, nenápadně proklouznu za pult a pak i do místnosti, kam smí jen personál.

Projdu až na konec a otevřu dveře do ulice, která je rovnoběžná s tou hlavní. Rychle přeběhnu ulici a vydám se postraními domů.

Vyčerpaně si sednu na postel a začnu přemýšlet nad událostmi posledních dní. Když si to tak vezmu, to auto je v mém okolí pokaždé, když zapnu počítač. Musím si koupit nový a tenhle někde zakopat nebo něco podobnýho, ale hlavně daleko odsud.

"Mami!?"

"Ano, zlatíčko?"

"Jdu si něco zařídit!"

Vyběhnu z domu a vydám se k prodejně elektrotechniky, kterou vlastní kamarádův táta. Nevím, jestli bych mu měla říkat kamarád, spíš jen člověk, který mi dluží velkou laskavost.

"Dobrý den, mohu vám pomo-" ozve se 'kamarád", když vejdu. "Co chceš?" zeptá se otráveně.

"Potřebuju nový počítač," řeknu nevinně.

"Jakej?"

"Rychlej, výkonnej a nejlíp lehkej,"

"Co tenhle?" zeptá se mě, když mi jeden ukáže. Prohlídnu si ho a přikývnu.

"$1500" řekne cenu.

"Něco pro tebe mám a pamatuješ na naši dohodu?" podám mu fleshdisk.

"Jsou tam nahraný hry a filmy v přepočtu za $800," řeknu pomalu "a tamta laskavost, by tě stála dalších $1000, kdybych věděla, že tu neděláš,"

"Dobře," strčí si fleshdisk do kapsy.

"Ještě mi dej ten disk, kterej jsem si tu objednávala,"

"Ale-"chtěl protestovat.

"Žádný ale! Vysekala jsem tě z tolika věcí, že bys mi měl bejt sakra vděčnej!" přerušila jsem ho.
S poraženým výrazem mi vedle počítače položil i přenosný disk.

"Jsi zlatíčko," dala jsem mu pusu na tvář. Ve dveřích jsem se zasekla a otočila se: "Jestli tohle někomu řekneš, tak tě potomím spolu se mnou," kývnul hlavou a já vyběhla do stmívajícího se města.

Když jsem se doma připojila, cítila jsem se mnohem bezpečněji. Nainstalovala jsem si vše, co jsem potřebovala, a spokojeně ulehla do říše snů.