17-ti letá dívka, za pár dní 18-ti letá dívka Kaitlyn, žije spokojený život v Miami na Floridě, ale jednoho dne se bude muset odstěhovat do Salemu v Oregonu. Ze začátku to je pro ní hodně těžké, přijmout nový život na druhém konci USA, ale najde si...
Ráno mě probudili paprsky slunce, a když jsem se koukla na hodiny, bylo kolem půl osmé. Sedla jsem si na roh matrace a chvilku koukala do prázdna, pak jsem si očistila oči od ospálků a zamířila si to do koupelny. V koupelně jsem si sčesala vlasy do vysokéhi drdolu, udělala si ranní hygienu, a pak šla do kuchyně. Přišla jsem tam a potkala mamku, jak vybaluje krabice s nádobím. ,,Dobré ráno Kaitlyn💓. Vím, že to pro tebe bylo v poslední době těžké, ale neboj, už to bude jen lepší." omluvila se a já ji objala a ona mi objetí opětovala.
Po chvilce jsme se odtrhli a já jí pomohla s vybalováním kuchyně. Zbytek věcí jsme ještě neměli kam dát, protože jsme měli jen kuchyňskou linku a zbytek nábytku jsme museli dokoupit.
Když jsme dovybalili, tak jsme si všimli, že v lednici je úplný kuloví. Takže jsme si řekli, že pojedeme nakoupit jak jídlo, tak nábytek. Oblékli jsme se do něčeho elegantnějšího, protože v pyžamu asi těžko půjdem ven, potom jsme nasedli do auta a jeli.
Jelikož jsme nevěděli, kde je nějaký krám, tak si mamka nastavila navigaci. Naštěstí jsme našli IKEU a hned vedle ní byl nějaký nákupák. Takže jsme zaparkovali na parkovišti a šly do nákupáku najít nějakou kavárnu, kde bychom si objednali něco k snídani. Jakmile jsme dosnídali, vyrazily jsme do IKEI pro nábytek.
Náramně jsme si to tam užívali a vybírali jsme, co jen šlo. Našla jsem i nábytek splňující mé předpoklady. Pomáhala jsem mamce s výběrem nábytku do obýváku, do pokoje pro hosty a do její ložnice. ,,Zapoměla jsem. Skoč prosimtě ještě zpátky pro ten polštář. Prosím" ,,Jasně mami👍😁" jen, co jsem to dořekla, tak jsem odběhla. Šla jsem celkem rychlou chůzí a nedávala jsem pozor na kolemjdoucí a narazila jsem do jednoho kluka, když jsem se mu omluvila a podívala se na ně, věděla jsem, že ho doněkud už znám. Ale odkud? On se pousmál a pokračoval v chůzi, já jen stála a po chvilce jsem zavrtěla hlavou, ohlédla se po něm, ale už nikde nebyl a tak jsem se vydala pro ten polštář. Celou cestu jsem přemýslela odkud ho znám, ale pořád jsem si nemohla vzpomenout. Už jsem došla k mamce a dala polštář do vozíku. ,,Jsi v pořádku?" optala se mě mamka ,,Jo jasně, jen..." zarazila jsem se a ohlédla se za sebe. ,,Jen co?" ,,Ale nic." Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala, a pak jsme pokračovali ve výbírání nábytku.
Uplynuly asi čtyři hodiny a my jsme měli už vybraný nábytek a zařizovali jsme odvoz nábytku, potom jsme nasedli do auta a jeli nakoupit ještě jídlo.
Když jsme dojeli domu čekalo tam na mě něco nečekaného. Za pár dní mám narozeniny a mamka si usmyslila, že mi k narozenimám koupí auto, čekala ksem nějakou starou vykopávku, ale takové auto jsem vážně nečekala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla jsem úplně dojatá, když mi mamka předala klíčky. OMG, já mám auto!!! Hned jsem s ním musela udělat menší okruh kolem ulice a pak jsem pomáhala mamce se zařizováním domu a montováním nábytku.
Konečně jsem si dodělala pokoj, ještě pár drobností a je komplet kotový.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě mi příde pořád prázdný, ale já stejně v něm udělám bordel a postupem času si ještě něký volovinky dokoupím.
