Tajemství Salemu

Kapitola 17. Pravda

Večer jsem byla s Ethanem v zahradách. Povídali jsme si, ale pamatuji si ho jen do určité doby, a to kolem jedenácté hodiny a zbytek už ne.

Nevím jak, ale ráno jsem se probudila u sebe v posteli. Snažila jsem si vybavit zbytek večera a jak jsem se ocitla v posteli, ale nedařilo se mi vzpomenout. Myslela jsem, že by mi s tím mohl pomoct Ethan, když byl se mnou. Ani jsem se nemusela převlékat, protože jsem na sobě měla oblečení za včerejška, jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy.

Vyšla jsem z pokoje a rovnou si to namířila k Ethanovu pokoji. Zaklepala jsem a když se nikdo neozval, pomalu jsem otevřela dveře. Nikdo tam nebyl, tak jsem si řekla, že už může být na snídani. Vydala jsem se tedy po schodech dolů do jídelny. Otevřela dveře, ale u stolu byl jen Henry.

,,Dobré jitro Kate. Co tak brzy?" zeptal se mě, když mě spatřil.

,,Dobré i tobě Henry. Neviděl si Ethana?" zeptala jsem se ho a rozhlížela se po místnosti.

,,Od včerejšího večera jsem ho neviděl."

,,Tak děkuju, pokusím se ho najít. Když ho uvidíš dej mi vědět." požádala jsem ho. On jen souhlasně kývl a dál se věnoval snídani.

Snažila jsem se ho najít, skoro celý den. Hledala jsem ho i na povrchu. Zeptala jsem se skoro všech, ale nikdo ho od večera neviděl. Když bylo pozdě vydala jsem se zpátky do pokoje a tam jsem na svém polštáři uviděla dopis. Okamžitě jsem šlak němu. Otevřela ho a zděsila se, co tam bylo napsáno. Okamžitě jsem vystřelila z pokoje a běžela ukázat dopis ostatním.

V dopisu bylo napsáno:

Ethana jsme unesli, pokud ho chceš ještě někdy vidět, tak přijď sama, tam, kde ses vše dozvěděla. Pokud s tebou někdo bude, Ethan zemře.

Diana

Všichni to hned začali, řešit a já jen mlčky přemýšlela a jen poslouchala. Jednu ruku jsem měla založenou na prsou a druhou jsem se o ní opírala a měla jsem palec položený na rtech. Několik minut se dohadovali.

,,Musíme něco udělat." zareagoval Simon.

,,A co ? Víš, že mi nic dělat nemůžeme, jinak Ethan zemře." odpověděla mu Mary.

,,Já ano." ozvala jsem se konečně. Všichni se na mě otočili. Jejich výraz říkal "co". ,,Jdu pro něj." dořekla sjem.

,,Ty nikam nejdeš." nařídil mi Henry.

,,Ale.." odporovala jsem. Než jsem stihla dořeknout větu Hery mě zastavil.

,,Žádné ale. My to zvládneme a ty jsi moc cenná nato, abys tam šla."

,,COŽE!!! Já nejsem žádná starožitností! " začala jsem na něj křičet.

,,Jdi do svého pokoje." nakázal mi.

,,Ty nejsi můj otec, abys mi říkal, co mám dělat." přišlo mi, že se ho to dotklo.

,,Jdi." já zavrčela a odešla jsem.

Ale neměla jsem to namířené do svého pokoje, ale nikam jinam. Běžela jsem na povrch. utíkala jsem, co mi nohy stačily.

Mary:

Šla jsem se Simonem za Kate, abych jí utišila. Myslela jsem, že bude v pokoji. Když jsme vešli do pokoje, Kate tam nebyla.

,,Oh ne Kate...Cos to provedla." řekla jsem si pro sebe. Podívala jsem se na Simona a spolu jsme běželi za Kate.

Věděla jsem, kde bude. Vím totiž, kde se to vše dozvěděla. Teda aspoň jsem si to myslela. Přiběhli jsme do parku, ale nikde nikdo. Se Simonem jsme se na sebe podívali a začali jsme prohledávat park.

Ethan:

Byl jsem svázaný, seděl jsem na trávníku školy, kde Kate poprvé čarovala, a mluvil na Dianu.

,,Ty si vážně myslíš, že přijde?" vysmíval jsem se jí.

,,Ano. Vím, že by nenechala zemřít svého milovaného." přišla a klekla si přede mě. ,, A až přijde, tak jí seberu a uzavřu jí v nějaké kopce."

,,Počkej...Ty ji jí nechceš zabít?" byl jsem celkem překvapený.

,,Ty nic nevíš, že?" nechápal jsem a tak jsem jen mlčel a mračil se na ní. ,,Ty vážně nic nevíš." začala se mi vysmívat. Znovu si stoupla a otočila se zády ke mě. Chytla si ruce za zády a začala. ,,Ten příběh, co ti říďa vyprávěl, byla lež. Čarodějka se zamilovala do člověka, který umíral a ona to nemohla snést, tak vytvořila kouzlo, kterým vytvořila původního upíra, tak kletba se dostala i na jeho rodinu. Já jsem jeho sestra. A jelikož byla původní čarodějkou a on původním upírem, tak z jejich lásky sešlo dítě, původní dítě, které má zabít všechny upíry."

,,Tak to lžeš,, má zabít jen původní." odporoval jsem jí.

,,Ne ne ne, má zabít všechny. Když zabiješ původního, zabiješ i jeho "krevní potomstvo". Takže pokud chceš žít, musíš mě chránit." ďábelsky se na mě usmála. ,, Ale jelikož se původní nedá zabít, musí být oběť při krvavém měsíci na kameni na tamtom kopci." ukázala prstem směrem ke kopci, který se nacházel jen kousek za městem. ,,Ta oběť musí být ta osoba, která jí je nejbližší. Což je logicky ona sama." Jen, co to dořekla objevila se Kate. ,,Ah...my o vlku a Kate je tady."

,,Pusť ho!!" zakřičela na ní Kate.

,,A proč bych to dělala?" zeptala se jí se smíchem.

Kate:

Tohle neměla říkat.

,,Nebo tě zabiju." Odvětila jsem jí a v ruce vytvořila ohnivou kouli. Chtěla jsem na ní vypálit, ale někdo mě shodil na zem.

,,Nesmíš jí zabít." držel mě Ethan na zemi.

,,Proč!?" to neudělal, on mě zradil, proč?

,,Protože, když umře ona, tak i celá její pokrevní linie." snažil se mi vysvětlit.

,,Takže i ty." řekla jsem potichu, zpíš pro sebe. Pomohl mi se zvednout. Diana odhodila Ethana někam za sebe a ten úder ho omráčil. Naklonila se na mě a chtěla mě vzít, když v tu se za mnou objevili Mary se Simonem. Oba byli přeměnění.

,,Dotkni se jí a zabiju tě." varoval Dianu Simon. Zněl drsně, protože z té proměny měl hrubší hlas.

Z kapsy mi vypadl klíč a Diana ho sebrala a upíří rychlostí zmizela. Rychle jsem se rozeběhla k Ethanovi. Simon mi pomohl ho zvednou a společně jsme ho odvlekli zpátky na jeho pokoj. Při cestě mě Mary seřvala, co jsem si myslela, že dělám. To mi potom v paláci řekl i Henry a Talie, jediný Simon byl nějaký klidný.

Když jsme Ethana uložili, vydala jsem se do pokoje. Na chodbě mě ještě zastavil Simon.

,,Počkej."

,,Ano?" zeptala jsem se.

,,Co to bylo za klíč, co ti vypadl z kapsy?"

,,Byl od mého pokoje." zalhala jsem mu.

,,Jasně.. a co je to za klíč který si teď dala do zámku?" zeptal se mě sarkasticky. A usmál se.

,,Fajn." vydechl jsem. ,,Ten klíč byl od mé matky. Já a Mary si myslíme, že je to klíč od té zbraně."

,,Mary o tom věděla a nic mi neřekla." zareagoval na mou odpověď s naštvaným tónem. Byl na Mary naštvaný.

,,Ne ne.. Já jí prosila, aby to nikomu neříkala. Nezlob se na ní." prosila jsem ho. Myslím, že to pochopil. Nic neřekl a jen odešel.

Simon:

Nechápu proč mi to neřekla, to mi nevěří nebo co. Hodně mě zklamala.

Vydal jsem se za Mary do pokoje, abychom si to vyříkali, a po pár minutách jsem vyšel a zamířil si to do svého pokoje.

Kate:

To jsem říkat neměla, vešla jsem do svého pokoje a vzala si matčinu knihu. A znovu si jí přečetla. Po pár minutách jsem stejně usnula.