17-ti letá dívka, za pár dní 18-ti letá dívka Kaitlyn, žije spokojený život v Miami na Floridě, ale jednoho dne se bude muset odstěhovat do Salemu v Oregonu. Ze začátku to je pro ní hodně těžké, přijmout nový život na druhém konci USA, ale najde si...
Ráno se mi neobvykle nechtělo vstávat. Pořád jsem se převalovala v posteli, a potom civěla na strop a přemýšlela o včerejšku.
Najednou mi na dveře zaklepala mamka a otevřela je. V ruce měla dort, s osmnácti svíčkami, a usmívala se. ,,Hodně štěstí, zdrávíí. Hodně štěstí, drávíí. Hodně štěstí milá Kaitlyn. Hodně štěstí, zdrávíí." a položila mi tác s dortem na postel a já se na ní usmívala a sfoukla svíčky. ,,Vše nejlepší, zlatíčko." ,,Děkuju mami." položila jsem dort na noční stolek, abych mohla mamku pořádně obejmout.
Odpoledne:
Šla jsem ze školy. Tentokrát pěšky, protože mě mamka odvezla, a já se chtěla odpoledne projít.
Šla jsem do parku a tam si sedla na lavičku. Vytáhla jsem deník a psala si. Po chvíli jsem odtrhla hlavu od deníku a zahlédla postavy, která se opírá o jeden ze stromu. Asi tak dvacet metrů od místa, kde jsem seděla. Ta osoba se dívala na mě.
Začala jsem mít husí kůži a zrychlil se mi tep. Rozhlédla se kolem sebe jestli se náhodou nedívá na někoho jiného. Ne, díval se přímo na mě. Po pár minutách zmizel za stromem.
Chvíli jsem se tam dívala a najednou za mnou zezadu někdo přiběhl a dal mi před obličej malý balíček. Podívala jsem se za sebe a tam stál Simon a v ruce měl malí dárek.
Sedl si vedle mě a dal mi jej do ruky. ,,Vše nejlepší. Otevři to." poručil mi s milým tónem. On to ani nebyl příkaz spíš žádost. ,,Děkuju, ale nemusel si mi nic kupovat." řekla jsem s úsměvem na tváři. ,,Já vím. Tak šup otevři to." a taky se začal usmívat. Otevřela jsem to tedy a tam byl A5 deník vypadal úžasně. ,,Až dopíšeš tenhle, tak máš provizorní." začal se smát. ,,Můj bože. Ten je nádherný. Děkuju."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poděkovala jsem mu a objala ho. Potom jsem si zabalila věci zpátky do tašky a vyrazili jsme ke mě domu.
Otevřela jsem dveře a vešla i se Simonem do domu. Překvapilo mě, koho jsem uviděla.
,,Mary!"
,,Ahoj Kate!!" a objali jsme se. Byla jsem celá šťastná, že má nejlepší kamarádka mě přijela navštívit. ,,A kdopak je tohle." řekla s provokativním tónem. Znělo to trochu, jako by si myslela, že spolu něco máme. A podívala se s úsměvem na Simona. ,,To je Simon, můj kamarád ze školy. Simone to je Marie, moje nejlepší kamarádka z Miami." Oba jsem seznámila a oni se mile přivítali. Mamka stála a celý dění sledovala. ,,Simone, zůstaneš na večeři?" zeptala se ho mamka. ,,Rád." slušně odpovědě a já se Simone a Marií jsme zamířili do mého pokoje. Tam jsme si povídali dokud nás mamka nezavolala na večeři.
Tam jsme vyprávěli s Marií jak jsme se seznámili a to samí se Simonem.
Mary mi oznámila, že se sem i s rodiči stěhuje a bude chodit do stejné školy, což je úplně úžasné. Tohle byli ty nejlepší narozeniny ze všech.
Potom se Marie snažila přemluvit mojí mamku, jestli bychom mohli my tři ven. Marie byla trochu šílená, myslím v dobrým, nebyla blázen. Ikdyž...občas jo.😂
Mamka to dovolila a vyrazili jsme do parku, samozřejmě... nedošli jsme tam, protože Marie zahlídla bar, kde byla zrovna nějaká párty a přemlouvala nás, spíš mě, abychom tam šli. Sice mi nebylo zrovna stokrát do smíchu, že tam chce, ale kývla jsem.
