Kapitola 2. Balení

106 5 0
                                    

Probudila jsem se kolem půlnoci, protože jsem měla strašný sen a už jsem nemohla usnout. Oblékla jsem se a šla se projít do parku poblíž mého zítra už starého domova.

 Oblékla jsem se a šla se projít do parku poblíž mého zítra už starého domova

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Celou tu dobu mi přišlo, že mě někdo, nebo něco sleduje. Nevěděla jsem, ale kdo. Na chvilku jsem se zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Bude mi ten park chybět, když jsem zde zažila tolik úžasných vzpomínek se svými přáteli. Dokonce mi i slza ukápla. Což se mi často nestává. Ale hned jsem se zas vzpamatovala a pokračovala v chůzi.

Už mě začali bolet nohy, proč by ne, koukla jsem se na hodiny a už bylo kolem páté hodiny ráno. Šla jsem tedy domu, ale pořád mi přišlo, že mě někdo pronásleduje. Zašla jsem tedy za roh, poblíž mého domu a nakoukla jsem, jestli tam někdo není. Nikdo tam nebyl, ale zahlédla jsem stín. Byl však zvláštní, nevypadal ani jako člověka, ale ani jako zvířecí. Něco mezi tím. Rychle jsem vzala nohy na ramena a utíkala domu.

Zabouchla jsem dveře od bytu, pro jistotu na dva západy. Otočila se směrem od dveří a za mnou stála mamka a ptala se.
,,Co tady kčertu vyvádíš, tak brzo?!"
Já jsem radši mlčela a šla do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a vzala si svůj deník. Zapsala jsem si, co se stalo a jak jsem se cítila. Pak jsem šla do kuchyně, udělala si toasty a kávu, pak jsem šla zas do pokoje si to sníst. Bylo divný, že mamka nebyla doma. Zítra odjíždíme, kvůli ní a ona místo balení si odejde někam pryč.

Když jsem dosnídala, začala jsem balit zbytek věcí a připravila si věci na zítřek. Mamka pořád nepřišla, tak jsem se přesunula do obýváku a začala balit i tam věci, které mamka nestihla včera zabalit. Zapnula jsem si k tomu televizi, aby mi to stěhování rychleji utíkalo.

Už se stmívalo a mamka pořád nepřicházela a já jsem už měla zabalený celý byt. Dokonce i mamce jsem stihla zabalit věci. Začínala jsem se o mamku bát. Vyhlížela jsem ji z okna, jestli už nejde. Nedařilo se mi jí ani dovolat. Sedla jsem si na hauč a psala si zas do deníku a zároveň se koukala na televizi.

Bylo krátce po půlnoci a najednou jsem uslyšela, jak se otvírají dveře a tam byla mamka.
,,Můžeš mi říct kde jsi byla!!" křičela jsem naštvaně na mamku.
Najednou se strhla prudká hádka a já jsem radši odešla do pokoje. Vzala jsem si pyžamo, které jsem si připravila na posteli, a šla do koupelny se vykoupat. Pak si vzala mobil a lehla jsem si do postele, po chvilce jsem usla.

Tajemství SalemuKde žijí příběhy. Začni objevovat