Tajemství Salemu

Kapitola 5. Škola

Jsme tu už měsíc, je konec letních prázdnin, já jdu poprvé do nové školy. Mám strach, jaký to tam bude, jestli si najdu přátele, jestli mě tam nebudou šikanovat, jestli budu mít i nadále dobrý známky, jako u nás v Miami. Vlastně, co jsme tady, tak jsem vytáhla paty z domu jen, když jsem si šla zaběhat v okolí domu, nebo když jsem jela s mamkou nakoupit, takže vlastně ani nevím, kde je škola 😂😁.

Mé ráno začalo, jako každý jiný. Vzbudila jsem se, šla do koupelny, tam si udělala raní hygienu a vlasy jsem si jen rozčesala a nechala rozpuštěné, potom se oblékla do bílého trička, přez něj jsem si dala dlouhý šedý svetr a vzala si modrý džíny.



Pak jsem šla do kuchyně, pozdravila se s mamkou, nasnídala se, vrátila se do pokoje, zapsala si něco do deníku, který jsem si potom přibalila do tašky do školy, popadla tašku a s mamkou nasedla do auta. Nabídla se mi totiž, že mě odveze.

Už jsme dorazily ke škole, mamka zastavila a já se podívala na školu, nevipadala až tak moc zle.



Nadechla jsem se a dlouze vydechla.

,,Jsi připravená?" zeptala se mě mamka, já se na ni otočila a jen přikývla, a pak vystoupila s auta.

,,Užij si první den na nové škole. Mám tě ráda."

,,Já tebe taky mami."

Jen, co jsem to dořekla mamka nastartovala a odjela. Já se otočila čelem ke škole, nadechla jsem se a prudce vydechla a v duchu jsem si řelka ,,A jde se na to."

Vešla jsem do školy a po setkání s ředitelem, kzerý se zdá být milý, jsem se marně snažila najít svou skříňku č.666. Náhoda? Nemyslím si.😂😂 Dokolečka jsem chodila po chodbách, které byly plné studentů a snažila jsem se jim vyhýbat. Najednou jsem byla úplně zmatená, že jsem nedávala pozor a narazila do kluka.

,,Promiň." slušně jsem se omluvila a podívala jsem se na něj překvapilo mě, koho jsem uviděla a dodala jsem.
,,Ty?" předemnou stál kluk, do kterého jsem nabourala v Ikee a vzpoměla jsem si, že i u nás v Miami, když jsem běhala.

,,Ty?" řekl taky překvapeně a dodal. ,,Už jsme do sebe zase narazili." jen, co to dořekl, začal se smát a já se přidala.
Když jsme se konečně přestali smát, zeptal se mě, co tu dělám.

,,Momentálně... Hledám svoji skříňku. Jinak... S mamkou jsme se sem přestěhovali." on se pousmál.

,,Ukaž, jaký máš číslo?" ukázala jsem mu papírek. ,,666? Náhoda?"

,,To nevím... asi." zase jsme se zaspáli.

,,Pojď vím, kde je je hnedka vedle mé."

Následovala jsem ho. Byla celkem kousek. Cestou ke skříňce jsme si povídali a zjistili jsme, že chodíme do stejné třídy. Jupí!!! Aspoň někoho budu ve třídě znát.

,,Tadá!!! Tady ji máte milady." a začal se zase smát a já se přidala.
Najednou jsem měla divný pocit a na pár vteřin mě začala bolet hlava. Všimla jsem si že ten kluk se podíval na nějakou partičku lidí za mnou a zamračil se, já se ohlédla a zamrazilo mi v zádech. Ty lidi byli vážně divný.

,,Co jsou zač?" zeptala jsem se, s třasoucím se hlasem.

On se na mě podíval ,,Ale nikdo. Poradím ti, být na tvím místě, nebavil bych se s nimi."

,,Okay, budu ti věřit." chtěla jsem rychle změnit konverzaci. ,,Jsem Kaitlyn, říkej mi Kate."

,,Já jsem Simon, říkej mi jak chceš 😁." jen, co se představil, zazvonilo na hodinu a oba jsme šly do třídy.

Hned první den a my měli šest hodin. Strašných šest hodin, sice mě učení celkem baví, ale dvě hodiny poslouchat učitele, jak do podrobna mluví o biotermických sloučeninách. (PS:To jsem si teď vymyslela,nevím, jestli to vůbec existuje😂😂.)

Po škole si pro mě přijela mamka a Ethan mě doprovodil k autu. Jen, co nás mamka zpatřila, vystoupila z auta a šla nám naproti a hnedka se vtírala. Kdo to je? Kolik mu je? Jak jsme se potkali? Když jsme ji konečně odbyli, rozloučili jsme se a já nasedla do auta a mamka zas začala.
,,Je pěkný a milý. Toho ti schvaluju."

,,Ježiši mami!! Je to jen kamarád a vůbec, nehodlám se s tebou o tom bavit." a začala jsem se smát.

Mamka se přidala a pak dodala. ,,Jak myslíš."

Ještě jsme jeli do krámu koupit něco k jídlu a pak domu. To už bylo kolem čtyř hodin.
Napsala jsem si úkoly a šla do sprchy, pak jsem se navečeřela, vyčistila zuby a šla se zachumlat do postele, zapsala jsem si něco do deníku a pak jsem si volala s kamarádkou Marií z Miami. Svěřila jsem se ji úplně se vším a řekla jsem ji o Simonovi. Nemohla jsem na něj přestat myslet, ale ještě víc jsem nemohla přestat myslet na tu partičku lidí ve škole a jak jsem se cítila. Po pár hodinách jsme se konečně rozloučili a já okamžitě usla.

Po pár minutách jsem se stejně zase probudila. Nemohla jsem nějak usnout, pořád mám divný pocit.

Vylezla jsem z postele a šla se kouknout z okna. Nikde nikdo, ale mě přišlo, že se na mě někdo kouká. Sevřel se mi žaludek a začala se mi motat hlava. Sedla jsem si na okenní "sedačku" (Nevím, jak se tomu říká😂😂.) a dívala se z okna pak kolem jedné hodiny ráno jsem usla.