Tajemství Salemu

Kapitola 11. Kaitlynina minulost

Rozloučili jsme se s Kate, která se chystala odejít domů, aby mohla uklidit nákup. Mezitím já a Mary jsme seděli na lavičce v parku a čekali. Bylo to takové to trapné ticho, takže jsem ho chtěl přerušit.

,,Jak dlouho se znáte s Kate." Mary to trochu překvapilo, že se jí na to ptám.

,,No, vlastně už od školky." mluvila takovým stydlivým tónem.

,,Aha." zase byla ta trapná chvíle, kdy jsme ani jeden nemluvil. Koukal jsem do země a přemýšlel, proč to té Kate tak, trvá.

,,Známe se od školky, ale bavilt jsme se začali až v první třídě. Byli z nás nejlepší kamarádky. Když nám bylo deset, přišla k nám do třídy jedna holka. Promiň, nechci říkat její jméno."

,,Jasně neva." odpověděl slušně Simon. Ona přikývla a pokračovala.

,, Já, Kate a ona jsme byli kámošky,  povídali jsme si, dělali si legrace. Prostě jsme byli nejlepšími kamarádkami. Byli jsme nerozlučná parta. Ale jednoho dne jsme byli se třídou na dopravním hřišti a čekali, než příjdou zbylí žáci, jeden z nich byla i ta holka. Najednou jsme slyšeli sirény a viděli, jak jede sanitka. Kousek od nás se stala nehoda. Auto srazilo dívku. Byla to ona, ta holka. Pár dní na to zemřela. Já a Kate jsme to nezvládali. Byli jsme uzavřeny před světem a bavili se jen spolu." začala brečet. Objal jsem ji, aby se uklidnila a ani jsme si nevšimli, že tam jsme už třičtvrtě hodiny. Najednou se ozval Mariin mobil.

Volala Kate, prý se jí udělalo špatně a radši zůstane sama doma a zkusí se z toho vyspat.

Nabídl jsem Mary doprovod domů, ale ona chtěla zůstat se mnou. Seděli jsme tedy na lavičce a objímali se. Vzniklo mezi námi pouto. Podíval jsem se jí do jejích kaštanově hnědých očí a ona do těch mích. A najednou jsme se políbili.

Pár minut jsme se na sebe dívali a pak jsme se procházeli v parku a povídali si, asi tak dvě hodiny. A potom jsme šli ke mě domů.