Something between us - Mavy

Kapitola 2

Jen jsem ještě chtěla zmínit, že Martina píšu já a Káju má na starosti Adele ^-^

No nic, užívejte!

------------------------------------------

Karlův pohled

Dnes byl den odplaty. Nezapomněl jsem, jak mě Martin vyprankoval s tím chilli. Nečekal jsem to od něj. Stal jsem se obětí. Můj život se změnil. Mám deprese, jsem paranoidní a přestal jsem jíst kečup. Ale dnes jsem byl na řadě já. A dost dobře jsem si to vymyslel.

Už ráno jsem to na něj začal hrát a povídal jsem mu o divných zvucích, které jsem v noci slyšel a řekl jsem mu, že jsem se vůbec nevyspal. Když si myslel, že jsou to zvuky ze silnice, tak jsem argumentoval s tím, že se pořád něco ozývalo, jakoby vrzání.

"Pak se mi dokonce začala ty vole zapínat klimatizace."

"Cožeee?" odpověděl.

"Nevim, vůbec nevim. No jsem rád, že tam zejtra spíš ty, ty jo. Už se nemůžu dočkat na gauč."

Když se Martin chystal na večeři, řekl jsem mu, že mě bolí hlava a on odešel sám.

O 4 hodiny později vše začalo. Martin se zrovna koupal. Půjčený bluetooth speaker jsem mu schoval pod postel a položil jsem mu GoPro na skříň. Ještě jsem mu nechal mikrofon na komodě. V obýváku do pootevřené skříně jsem dal taky jednu kameru a jedna skončila na stolku u dveří.

"Dobrou," řekl Martin a odešel do pokoje.

"Dobrou," zavolal jsem za ním. Narovnal jsem si gauč a ulehl. Přikryl jsem se dekou. Slyšel jsem, že Martin jde taky spát. ...Ale já spát vlastně nešel a on taky ne... jen o tom zatím nevěděl.

Přibližně o patnáct minut později jsem znovu vstal a show mohla začít. Sedl jsem si s rozsvíceným mobilem před kameru. "Tak jo, myslím, že Martin usnul," zašeptal jsem. Přesunul jsem se do postele a mobilem zapnul první zvuky. Slyšel jsem jak Martin zapnul lampičku.

"Myslím, že bychom měli ještě přidat," řekl jsem do kamery, kterou jsem si vzal do postele. Nechal jsem mu tam hrát creepy zvuky dveří. Chvilka uběhla, a nic se nedělo, a tak znovu zhasnul lampičku.

O 15 minut později jsem to zkusil znovu. Vzal jsem vypínač od klimatizace a zapnul ji. Slyšel jsem lampičku a pak i ospalé kroky Martina, který klimatizaci opět vypnul. Nechal jsem ho pár minut odpočívat a pak zapnul zvuky klíčů. Bylo slyšet jak ťapká po pokoji a otevírá okno. Když se přesvědčil, že z ulice zvuky nejsou, okno zavřel. A já si usmyslel, že mu pustím víc creepy zvuků.

Martin se bál a tak otevřel dveře od svého pokoje a opatrně i ty od obýváku. Tvářil jsem se, že spím. A bál se, aby nepřišel a nechtěl spát ke mně. To se nestalo. Zavřely se jedny a potom i druhé dveře.

Lampička zhasla a já zajásal. Čas pro velké finále. Rozsvítil jsem a převrátil většinu obýváku vzhůru nohama. Polštář na zem, ano. Židle na zem, ano. Lampa na zem, též ano. Pak jsem si nasadil děsivou masku klauna a s úsměvem zamával do kamery. Skvěle jsem se bavil.

Vyjekl jsem nahlas, abych ho přilákal. Nic. Nejspíš se schovává, strašpytel! Pustil jsem mu nějaké "uklidňující" zvuky na povzbuzení. Znovu nic. Teď jsem vyjekl dvakrát a to už jsem slyšel ránu, jak se Martin hnal mi pomoc. Fakt princ na bílém koni.

Otevřel dveře do obýváku a strnul. S otevřenými ústy hleděl na pokoj a pak se mě vydal hledat ke dveřím. Otevřel je a vykoukl do teplé noci. To už jsem se já kradl ze svého úkrytu a když se vracel, uviděl mě.

"Wá-ÁÁÁ!" Zaprskal jsem a skočil na něj a on vyjeknul. Spokojen jsem odběhnul a on se sesunul po rámu dveří a zakryl si obličej rukou.

"Kámo tak to seš fakt debil," řekl a podíval se na mě. "Děláš si prdel?" No co, tancoval jsem si v masce oslavný taneček.

"A takhle se dělá prank, oh yeah, oh yeah, oh yeah, oh yeah." zpíval jsem.

Když jsem dotančil, vzal jsem kameru a zamířil k Martinovi. "Jak se daří, kamaráde?"

"Můj drahý spolubydlící..."

"Seš fakt dement, kámo?" zeptal se když jsem mluvil.

"....tady byla další kamera." dokončil jsem větu.

"Chápeš jak jsem byl v prdeli, když jsem tohle viděl?!" zeptal se znovu.

"Bojíš se klaunů?" usmál jsem se a zase si zanotoval mojí písničku.

"Já jsem si říkal normálně, že se- že nás někdo vykrad prostě." podíval se na mě smrtelně vážně.

"Je to prank!" odpověděl jsem. "Protože tohle je na můj anglickej kanál."

"Ty vole....já jsem si... já jsem si kámo fakt... jo aha." zakryl si obličej dlaní.

"Já ti říkal, že moje pranky budou jinej level! Je to jako úplně jiná hra," podíval jsem se do kamery a usmál se.

"Tohle bylo fakt tak strašně nepříjemný tohle, to si nedokážeš představit!" pořád vypadal vyděšeně.

"Ale notak, byl to jen prank."

"Tohle bylo jako jedna z nejhorších chvílí kterou jsem zažil ty vole ever, prostě."

"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se, když mé nadšení opadlo.

"Ne, ty vole!" odpověděl mi a já ho vtáhnul do objetí. Furt jsem měl emoce na dranc kvůli tomu coming out videu, které musím doeditovat a poslat do éteru a tak jsem jednal spontálně.

"Už mě takhle prosím nikdy neděs." řekl a odešel do pokoje.

"A ukliď po sobě!" Zakřičel ještě na mě.

Pche, to víš že jo!  pomyslel jsem si. Když jsem se ale rozhlédl po pokoji a uvědomil si, jaká strašná spoušť tu vznikla, muset jsem uznat, že na jeho slovech přeci jen něco bude.

Vzal jsem do ruky židli a začal s úklidem...

---

Po asi deseti minutách jsem měl konečně hotovo, tak jsem se vydal na kutě; zababušil jsem se do deky a se stále ještě vítĕzoslavným úsměvem na tváři usnul.