Something between us - Mavy

Kapitola 10

Karlův pohled

Celý den jsem dumal, jestli si Marťa tu pusu pamatuje. Po snídani říkal, že mi chce dopřát trochu soukromí a tak budem mít rozdělený program. Moc mi to nevadilo, tak jsem souhlasil. Fajn, vadilo mi to dost, ale co jsem měl říct? Stále jsem byl u něj ve 'friendzone'. A tak jsem chodil po tiché přírodě kolem LA a přemýšlel snad o všem.

A pak jsem si vzpomněl na Českou republiku, do které se budeme skoro za chvilku vracet. Zatraceně! Martin si na veřejnosti stojí za svou heterosexualitou, nebude se mnou chtít nic mít, když bude v ČR. Mohlo by se to provalit. Zastavil jsem se a schoval obličej v dlaních. Takže tohle je konec? Mám ho nechat jít?

Asi jo, povzdechl jsem si a cítil tupou bolest u srdce. Snad někdy najdu tak skvělého kluka jako je on, i když Martin je jenom jeden.

Koukal jsem se po přírodě a snažil se na něj nemyslet. Ale až moc jsem si přál, aby tu byl se mnou a objal mě. Tak jsem aspoň natočil nějaké instastories, abych se zabavil.

Když jsem se vrátil, Martin spal. Nechtěl jsem ho budit, tak jsem potichu začal editovat jedno z videí, které jsem chtěl vydat. Po nějaké době jsem dostal hlad, což znamenalo vzbuzení Marťase, protože jsme se domluvili, že půjdeme na večeři někam do města.

"Vstávej, Růženko!" jemně jsem s ním zatřásl, aby se probral. Odpovědí mi byl jen nevrlý pohled, ale když se můj "čekám a nehnu se, dokud něco neuděláš" výraz nezměnil, Martin se nakonec s ospalým zívnutím posadil a posléze i postavil, aby se mohl v příštím okamžiku rozejít do pokoje.

Trochu jsem se bál, jestli si tam něco neudělal, protože celkem dlouho nevycházel. Fajn, možná né tak dlouho, jen mě to tak připadalo. Vyšel převlečený a mnul si oči. Nejspíš stále skoro spal, chudáček. Zkontroloval jsem, jestli mám všechny potřebné věci u sebe a šli jsme. Bylo jedno, do jaké restaurace jsme šli, vždy jsme měli tak přeplněný talíř, že jsme to nedokázali sníst.

"Příště se asi podělíme o jedno jídlo, aby jsme furt neplýtvali," řekl jsem nahlas svou myšlenku a usmál se. Třeba budeme jako Lady a Tramp. Musel jsem sám sebe v mysli plácnout přes tvář. Nikdy nebudu mít stejnou lásku, jako má disney. Protože žijeme ve světe, kde jsou i zlí lidé.

"Přece víš, že ani jeden nesnášíme, když se musíme dělit o jídlo," připomenul mi Martin a s úsměvem si nabodl hranolku, snědl ji a koukal po příjemném okolí.

"U některých lidí se dá udělat vyjímka," trochu trapně jsem řekl a radši začal znovu jíst, abych si nepřipadal tak strašně trapně. Náš stůl se ponořil do ticha a oba jsme se rozpačitě vyhýbali pohledem tomu druhému.

"Promiň, ale musel bych za to dostat něco fakt dobrého, abych se vzdal SVÉHO jídla." Pokrčil Marťa nakonec rameny. Dal bych mu za to veškerou svou lásku... Karle! Co jsme si říkali? Samozřejmě, necháš Martina se svou zatracenou heterosexualitou a najdeš si někoho jiného!

Mlčky jsem přikývl a začal mluvit o dnešku. Vážně mě zajímalo, co dneska dělal a zažil. Musel jsem zatřepat hlavou, abych nezačal přemýšlet o Martinovi ve stylu, jaký jsem si zakázal.

Oba jsme byli rádi, že jsme byli tady a mohli cvičit naši angličtinu a získávat nové zkušenosti. Cestování bylo něco, bez čeho jsem si nemohl představit život. Ale cestovaní s Martinem, to byl už jiný level.

Shit! Karle! Dost!

Když jsme byli dostatečně najedení, (i když na naších talířích bylo ještě jídlo), zaplatili jsme a odešli. Vzali jsme si Uber, abychom nemuseli pěšky domů.

Než jsme se dostali do bytu, klížily se nám oči. Martin šel do koupelny první,  takže já musel počkat,  což mi dalo úžasnou příležitost k tomu přemýšlet, jak ven z téhle šlamastiky, ale nebudu vám lhát, na nic jsem nepřišel.

Když uvolnil sprchu, byla řada na mně, abych se umyl a připravil do postele. To jsem také udělal, zalezl pod deku, křikl na Martina dobrou noc a vydal se do říše snů... Můžete třikrát hádat, o kom se mi zdálo.