Something between us - Mavy

Kapitola 3

Martinův pohled

"A ukliď si po sobě," zabouchl jsem za sebou dveře.
Bože, to je takovej retard! Ještě teď jsem se klepal... tohle mi vážně neměl dělat! Vzal jsem do ruky mobil a rozsvítil displej. 01:46. Fakt skvělý.

Zalezl jsem do postele a snažil se usnout, ale pořád se mi v mysli zjevovali vraždící klauni, co se jen děsivě smějí, když se na vás ženou s kudlou, duchové, co se ukrývají ve skříních, příšery pod postelí, co čekají na to, až z pod peřiny vystrčíte nohu, aby vás za ni mohly chňapnout a stáhnout bůhví kam a podobně. Zkrátka jsem byl podĕlanej až za ušima. Představil jsem si, jak Kája vedle poklidně spí a zavalila mě další vlna vzteku.

Co si jako myslel, že sakra dělá?!? Vždyť já jsem mu jen trochu okořenil jídlo, a on na mě hned musel přijít s děsivejma zvukama a ještě děsivější maskou! Ale to mu nezapomenu, určitě se ještě bude moct těšit, muhahaha! Ale já už tu melu docela dlouho, kolik vlastně je?
Podíval jsem se na displej, který ukazoval deset minut po třetí. Bezděky jsem si vzpomněl na film "Tři patnáct zemřeš" a zachvĕl jsem se. Snad tu nemáme žádná zrcadla, odkud by mohla vylézt Krvavá Mary... NO JASNĚ, CHÁPU TO, JSEM TAK VYDĚŠENEJ, ŽE DNESKA NEUSNU! Asi se s tím budu muset smířit...
Rezignovaně jsem potřetí sáhl po mobilu a začal projíždět Instagram...

---

Bylo před devátou, když jsem uslyšel, že se vedlejší místnost probudila k životu. Promnul jsem si oči: to jsem vážně celou noc nespal?! Jako ve snách jsem se doplahočil do koupelny, kde jsem se prvně leknul odrazu v zrcadle a poté upravil a umyl, abych byl aspoň trochu prezentovatelný. Mezitím jsem slyšel, jak Kája připravuje snídani, protože mu pravděpodobně a velmi chytře došlo, že nebudu mít náladu s ním někam trajdat.
Pochlapil jsem se a vstoupil do kuchyně.

"Nazdar, koukám, že už jsi vzh- ježíš ty vypadáš příšerně! Spal si vůbec?!" Spustil hned Kája svůj velmi povzbudivý proslov.

"Co bys tak řekl?" ušklíbl jsme se na něj ironicky. "Vypadám snad jako Růženka po polibku?"

"Kriste tak to já se moc omlouvám," začal Kája omluvně. "Já netušil, že tě to vyděsilo natolik, žes pak nebyl schopný usnout..."

"No a co bys jako dělal, kdybys to věděl?" nehodlal jsem mu jen tak odpustit. "Už úplně vidím, jak to celé rušíš a jdeš mi zazpívat ukolébavku!" Sakra, ten sarkasmus že mě ale dneska srší!

"No tak promiň!" ozval se už trochu podrážděně Karel, když si ale všiml, jak se na něj dívám, rychle sklopil zrak a zatvářil se posmutnĕle.

"Promiň. Asi jsem to vážně přehnal. Už se to nestane, slibuju..." usmál se na mě s nadějí v očích. Když zjistil, že se už nemračím, usmál se už doopravdy.

"Ummm... nedal by sis kafe na probuzení? Já si že jo jedno dělám vždycky, ale myslím, že dneska by se ti něco na povzbuzení fakt hodilo, vypadáš opravdu unaveně," nabídnul mi nejistě. Odpustil jsem mu hned, jak jsem ráno uviděl jeho obličej, protože tomu jeho ještě trochu rozespalýmu kukuči prostě nejde odolat.., ale rozhodl jsem se, že si ještě chvíli budu vychutnávat to jeho snažení si mě udobřit, a tak jsem jen lhostejně kývl hlavou a pozoroval, jak se může přetrhnout, aby můj ranní nápoj byl co nejlepší.

"Co chceš dneska dělat?" zeptal jsem se ho po chvíli, protože Kája se očividně k žádné konverzaci neměl.

"No... snad se nenaštveš, ale chtěl jsem..." zadrhl se, "chtěl jsem sestříhat a zeditovat ten prank..." podíval se na mě nejistě. Když videl, že nic nenamítám, odkašlal si a obrátil otázku na mě, "A co ty chceš dělat?"

"No, vzhledem k tomu, že jsem se v noci vůbec nevyspal a jsem teď dost unavenej, si nejspíš dám šlofíka za dne, kdy kolem sebe aspoň vidím a nemusím mít tak strach, že na mě odněkud vyskočí nějakej..." nedokončil jsem větu a neurčitě mávnul rukou do vzduchu.

Kája se rozesmál, "No vidíš, nakonec to budeš mít příjemnější než já!"

"No jo... hele já vím, že se mi teď budeš smát, ale mně se tam stejně nechce bejt," svěřil jsem se mu.

"Tak já nevím, jestli chceš, tak si můžeš zdřímnout tady, na gauči," ukázal Karel ke stěně. "Já si to klidně vezmu k jídelnímu stolu a navíc tě takhle můžu hlídat, abych zakročil, kdyby tě chtělo něco zabít... nebo sežrat!" snažil se udržet vážnou tvář, ale koutky mu cukaly.

"No dobře, dobře, jen si ze mě dělej srandu, prosím, ale nezapomínej, kdo za to všecko vlastně může," pohrozil jsem prstem, ale v duchu jsem se taky smál.

Karlův pohled

Martin se uvelebil na gauči a s povzdechem zavřel oči. Já si otevřel notebook na jídelním stole a se sluchátky v uších -to abych ho nerušil při spánku- jsem začal pracovat. Každý dvě minuty jsem při tom zkontroloval jestli spí. "Marťo?" Zašeptal jsem po půlhodině. On se jen zavrtĕl a spal dál. Klouzal jsem pohledem po jeho těle a protože si před spánkem stáhl tričko, tak jsem podrobně zkoumal i jeho svaly. A to se nelíbilo jen mým očím... brzo jsem si všiml, že mám v kalhotách celkem slušnou bouli.

Škoda, že mezi náma nemůže být něco víc. Vlastně může... ale to bych nesmĕl bejt takovej debilní posera.