Something between us - Mavy

Kapitola 13

Martinův pohled

Zhluboka jsem se nadechl. Ok, to zvládneš. Musíš. Právě jsem se chystal udělat dost zásadní krok v mém životě, nebo to byla šílenost, kterou jsem měl udělat už dávno. Martine! Za a) není to "šílenost", je to věc,  kterou dělalo už spousta lidí před tebou - a ne, nebyli nijak mentálně narušení - a za b) buď si jistý tím, že jsi to měl udělat už dávno! Sakra dávno! Takže shut up a pokračuj. Asi bych měl opravdu skončit s tou samomluvou... Nicméně, abych vás dostal do obrazu: chystám se natočit coming out. A nejen to, chci se tam omluvit Kájovi, protože ten můj dokonalej plán úplně nevyšel. Jakže jsem to vlastně zamýšlel..?

Flashback

Probudila mě vůně chleba s pomazánkou. Chtěl jsem si kus ukousnout, ale pak mi došlo, že ještě jaksi spím a otevřel jsem oči.

Nade mnou stál Kája s talířem a šklebil se na mě.

"Nemám tě rád," oznámil jsem mu polohlasem a talíř ukradl.

"Chceš ibalgin?" zatřepal mi před očima dózičkou a zasmál se. Až v tu chvíli mi došlo, že jsme včera to pití trochu přehnali, vzhledem k pulzující bolesti v mé hlavě a žaludku na vodě.

"Ne, nejsem žádná holka," snažil jsem se o odvážný tón, ale radši jsem se na dózu nekoukal.

"Vážně jsme tenhle byt trochu zničili, co?" poznamenal Karel a já mu musel dát v duchu za pravdu.

"Aspoň jsem se cítil jako doma," pousmál jsem se.

Kája mi se slovy, že jde ještě dělat na videích, zmizel z očí, ale já jsem se po chvilce zvedl a šel za ním.

Něco mi totiž vzadu v mozku zacinkalo pokaždé, když jsem ho uviděl, ale já nemohl přijít na to, co mi plave těsně pod hladinou podvědomí.

Zrovna jsem mu chtěl poradit se střihem v jednom záběru, když mi to došlo.

Včera. Já. Kája.

To mi stačilo. Zalapal jsem po dechu a snažil se nepanikařit.

Kája si mého rozpoložení očividně všiml, protože se mě zeptal, jestli jsem okej.

"Jo," stručně jsem mu odpověděl, protože jsem se bál, že se mi bude třást hlas a rychle jsem zmizel v koupelně.

JežíšiKristecobududělat!? Hej, klidně dýchej, to bude dobrý. Podíval jsem se do zrcadla se skeptickým výrazem; vážně si to myslím? Cítil jsem, jak moje vědomí dramaticky zvedá ruce nad hlavu, jako že se vzdává. Ok, ok! Tak to třeba dobrý nebude! ...Hádal jsem se sám se sebou, vážně? No to je asi jedno, důležitý je teď to, co bude dál. Jak postupovat?

Krok 1: shrnutí faktů.

Co vím?

No, moc toho není, ale vypadá to, že jsem včera řekl Kájovi, že jsem do něj zamilovaný a on na to reagoval tím, že naše ústa přiblížil na vzdálenost několika milimetrů. Já tu vzdálenost překonal.

Do hajzlu, tohle nevypadá dobře.

Na druhou stranu, aspoň teď vím, na čem jsem, k čemuž se pojí

Krok 2: vyvozování závěrů z předchozích faktů.

Kája... neuhnul. Neuhnul. To je vcelku klíčová informace, protože už si nemusíme na nic hrát. Po tom všem, co se událo za tu dobu, co jsme tady, jsem si konečně jistý. Jsme na tom s city stejně. Miluju jeho a on miluje mě. Taky už nejspíš došel ke stejnému závěru. Ale je tu jeden háček. Bojím se. Bojím se, protože jsem to ještě nikomu kromě Karloslava neřekl. Prostě ještě nejsem připravenej jít s kůží na trh. Takže