Something between us - Mavy

Kapitola 5

Ahojky! Tady Adele s novou kapitolou. Enjoy!

-----------------------------------------------------------

Martinův pohled

Probudilo mě auto, které nám zatroubilo pod oknem. Chtěl jsem si promnout oči, ale v pohybu ruky mi vadilo něco, pod čím jsem jí měl zaklínĕnou. Po zmateném pohledu jsem objevil, že to není něco, ale někdo. To mě probudilo úplně a já zjistil, že jsem spal s hlavou na Kájovĕ hrudi, jednou rukou jsem ho objímal a druhou jsem měl uvězněnou pod jeho zády. A tohle se jako stalo jak? Když jsem obhlídnul naši polohu na posteli, ukázalo se k mé smůle, že jsem to byl já, komu nestačila jeho půlka. Kruci! Teď se nemůžu na nic vymluvit, moje cizopasnictví mě usvědčilo... Ale vzhledem k tomu, že mě Kája taky jednou rukou objímá, jsem v tom očividně aspoň nebyl sám.

Podíval jsem se na jeho tvář a tím potvrdil svou domněnku, že ještě spí. Na jednu stranu to bylo v háji, protože ho tím pádem budu muset probudit, ale na druhou je aspoň čas vymyslet bitevní plán. Takže, takhle z voleje mě napadají tři možnosti: můžu dělat, že spím a nechat trapné probuzení toho druhého na Karlovi, to jsem po chvíli přemýšlení zavrhl, protože takováhle svině nejsem. Nebo se snažit vymanit z jeho sevření bez toho, abych ho probudil, což je naprostá blbost, protože to by se nepodařilo ani Houdinimu, natož mně. No a pak tu byla ještě třetí možnost, prostě ho probudit a omluvit se mu, že jsem se na něj ve spánku nalepil, ta byla asi nejpřijatelnější, takže jsem se rozhodl, že ho jednoduše vzbudím.

Zvedl jsem volnou ruku a chystal se mu poklepat na rameno, když mě cosi přinutilo stáhnout ruku zpět a jen se na něj dívat. Tohle se mi asi nepoštěstí jen tak, moct se vpíjet očima do jeho rysů, ukládat do paměti nové a nové detaily, které by z dálky zůstaly očím skryty. Vnímal jsem teplo jeho kůže a přál si, abych měl to privilegium probouzet se takhle každé ráno. Bohužel čas se neúprosně valil vpřed a já si uvědomil, že jestli ho teď neprobudím já, brzy se o to postarají sluneční paprsky, které si nezadržitelně razily cestu po pokoji, čím dál blíž Kájovým očím.

Zhluboka jsem se nadechl a jemně mu polkepal na rameno. Ani se nehnul. Zopakoval jsem pohyb a přidal ještě zašeptání jeho jména; to už jistou odezvu mělo, ale ne zrovna takovou, v jakou jsem doufal - Kája se zavrtěl a přetočil na bok, jenže obličejem ke mně. Bravo Martine, to se ti teda povedlo! Potlačil jsem zoufalé zaúpĕní a snažil se uklidnit. Neberte mě jako nějakou hysterku, ale představte si to: ležíme proti sobě; obličeje pár centimetrů daleko, každý jednou rukou objímá toho druhého. No a teď si ho buďte, aby to nebylo divný! Ok, vzdávám to, prostě to bude divný. Znovu jsem pozvedl nezaklínĕnou ruku a lehce s ním zatřásl.

"Ehm... Kájo, vzbuď se... Kájo..."

Konečně, prvně přišlo zachvĕní řas a pak se na svět začaly rozkoukávat dvě průzračně modré studánky. Když mě Kája zmerčil, rozepale se na mě s úsměvem ještě chvíli díval, pak se mu zorničky rozšířily a polekanĕ sebou škubl.

"Co se- já... jak-" vykoktal a vymrštil se do sedu.

"Hej, v klidu," usmál jsem se na něj, "já, no... jaksi... když jsem spal, tak jsem se asi přetočil a tak nějak jsem na tobě usnul. Hah," nervózně jsem se na něj pousmál. Znatelně se uvolnil a přikývl.

"Jo a jo, už si vzpomínám," podíval se na mě a když viděl zmatení zračící se v mém obličeji, pokračoval "No, já čekal, až usneš a když jsem si byl jistej, že spíš, chtěl jsem že zvednout a odejít, ale v tu chvíli jsi se otočil a já to už... nestihl," vysvětlil a ukázal na mě. Pokoj padl do trapného ticha.

"Hele víš co, já udělám snídani, co by sis dal?" nabídl jsem mu, abych nějak přerušil mlčení.

"Mně je to celkem jedno, dávám ti volnou ruku," zakřenil se na mě Kája a já s povzdechem vstal z postele a šelma kuchyně ukuchtit něco jako snídani.

---

"Takže," Kája odsunul prázdný talíř a podíval se na mě, "jak jsem říkal, mám v plánu natočit parodii na Despacito, pomohl bys mi s kamerou?"

"Jasně, já na svoje video ještě nemám dodělanej scénář, takže dneska stejně nic točit nemůžu."

"Tak fajn, díky," usmál se na mě a já byl rázem myšlenkama jinde...

"Tedy řekněme," podíval se na hodinky a mně došlo, že jsem ho zase vůbec neposlouchal, "za dvacet minut tady, jop?"

"Ehm, jo, jasně," dostal jsem že sebe jakous takous odpověď. Co mi to děláš?

---

Všechno bylo dotočeno a my jsme se rozhodli zajít nakoupit do obchodu, co máme chvíli od bytu. Potřebovali jsme věci na snídaně, protože zásoby se nám začaly dost tenčit a ještě jsme se rozhodli, že si nakoupíme i oběd a večeři, protože nemůžeme jíst pořád jídlo z Mekáče nebo jiných restaurací, že?

"Co mám koupit na snídani, cereálie nebo chleba se šunkou a tak?" vytrhl mě z myšlenek Kája. Awww, on chce znát můj názor, připadám si jako manželský pár na nákupech... jo, ale asi bych mu měl odpovědět, bože.

"To je jedno, já sním všechno, vem to, na co máš chuť," usmál jsem se na něj, on jen obrátil oči v sloup a sáhl po cereáliích.

---

Vrátili jsme se domů, snědli oběd a dohodli se, že nikam nepůjdeme, protože Kája chce zeditovat tu jeho parodii a já musím ještě dneska pro svoje chystaný video dopsat scénář, abych to zítra mohl natočit a stihl sestříhat do soboty.

Karlův pohled

Ráno bylo... nejlepší slovo je asi TRAPNÉ! Příjemné teplo a Martinův hlas mě vzbudil z říše snů a já mu musel vysvětlit tu divnou situaci. Celý den pak ubíhal jako obvykle, dostal jsem nápad na můj český kanál - parodii, ale ve vzduchu byla stále cítit trapná atmosféra. Se zamračeným úsměvem jsem se při obědu koukl na Martina. To vážně máme tichou domácnost? Jsme jako manželé po letech spolu.

V tichu jsme dojedli a já si pak rozložil práci na jídelním stole. Konečně jsem se chtěl dokopat k editu coming out videa, z kterého jsem měl strach. Na každý střih jsem dával pečlivý pozor a zkoumal každé slovo, které odstraním. Můj krok znamenal otestovat mé diváky i sám sebe. Chtěl jsem dát všechny karty na stůl.

Po práci jsem byl neskutečně vyčerpaný, a tak jsem byl rád, že jsme se s Martinem rozhodli zůstat doma.

K večeři jsem si dal jednoduchý sandwich a bez zbytečných řečí zapadl do postele. Na ostatní jsem nebral ohledy. Chtěl jsem se vyspat na můj zítřejší velký den.

Chtěl jsem vydat coming out video.