PRODANÁ

Tajemný host

Opět musím vstávat z příjemné postele ze které mě právě Margaret vyhazuje. Mám ráda svou postel. A to moc. Jenže mám ještě radši když dostanu zaplaceno. Takže radši vzdávám boj o peřinu a vstávám.
Jinak já pracuji sedm dní v týdnu, prostě od pondělí do neděle nonstop.
Dovolenou mám jednou měsíčně na celí den ale já si dovolenou neberu. Nepotřebuji to. Jsem ráda tam kde jsem a nechci využívat dovolené ani jiných pracovních výhod. Mám přítele Samuela a moc ho miluji. Doufám že se jednou vezmem a založíme rodinu. Paní nám to přeje je opravdu milá a hodná ani nevím proč ale má mě v oblibě. Kdyby nebyla jí už bych tu nejspíš nebyla buď bych někde pošla hladem a nebo by mě můj otec našel a odtáhl zpět do domu kde by mě znovu znásilnil.
Při této vzpomínce mi přeběhl mráz po zádech. Jsem paní opravdu vděčná za můj život.

"Tak honem máme hodně práce!,, zvolala Margaret  "prádlo co se přálo přes noc je vyprané! Musíme ho pověsit  a udělat snídani pro Paní a jejího hosta který dnes přijde.,, řekla mi stručně co je za úkol dne nebo spíše za úkol rána já nevím. Prostě jsme zahlceny úkoly jako každý den. Docela mě překvapilo že Paní si pozvala k nám hosta. Většinou když má nějaké schůze tak jsou buď někde v kavárně, restauraci a nebo někde v kanceláři její společnosti. Nebo prostě někde v její kanceláři nevím kde dělá. Jsou to její soukromé věci které zaměstnancům nesvěřuje, ale ještě nikdy se nestalo aby měla schůzi přímo tady ve vile je to nějaké divné.

"To je divný ještě nikdy nepořádala schůzi tady ve vile?,, řekla jsem nechápavě a vydavala kopu prádla z pračky.

"Třeba má milence! Nebo chtěla udělat změnu?,, navrhovala Margaret to bych spíše typovala toho milence. Paní nemá moc ráda změny.

"Nebo je to prostě nějaký slídil a chce se potulovat jejím domem,, navrhla jsem a obě jsme se začali smát. Když jsme prádlo pověsili na šňůru šli jsme udělat snídani pro Paní a toho tajemného hosta. Cestou jsme potkali Annu, Sofii a Grétu které pucovali podlahu, a samozřejmě mého opraváře Samuela. Když mě viděl slezl ze žebříku, na kterém opravoval zase nějakou prasklou žárovku, a přiskočil ke mě.

"Ahoj zlatíčko. Jakpak ses mi vyspinkala?,, zeptal se mě a já musela začít culit. Je tak sladký.

"Báječně,, odpověděla jsem a políbili jsme se. "Jen si mi tam chyběl kde jsi byl?,, zeptala jsem se na oko smutně.

"Promiň. Opravoval jsem dlouho do noci a pak usnul na posteli.,, no Jo vlastně důvod proč jsme prádlo věšeli dnes na šňůru? Včera se rozbila sušička a Sam jí opravoval a zřejmě se to zatím nepovedlo.
Ještě jsme se políbili domluvili na večer a šli si každý po své praci.
Margaret šla prostřít stůl a já dělala k snídani všechno možné. Míchaná vajíčka, lívance, vafle, muffiny, ale ty jsou ze včera, pak chléb housky rohlíky k tomu džem nutellu všechno možné, až se mi z té dobroty začal zvedat žaludek. Brrrr. To nikdy nemůžou spořádat. Paní jí málo a ten tajemný pán ten nevím jak moc je zdatný v jídle.
Když jsme vše odnosili na stůl šla jsem udělat ještě pití aby jim nevyschlo v hrdle. Když jsem přicházela blíže k jídelně slyšela jsem hlasy. Naší Paní a mužský hlas. Byl zhrublí a tvrdý ježili se mi z toho hlasu chloupky po celém těle. Já tam nechtěla jít bála jsem se, nechci tam, ale musím z hluboka jsem se nadechla a vydechla, pak jsem vešla.
Na jedné židli seděla Paní s úsměvem na rtech, ale se strachem v očích. Na druhé židli seděl muž který byl celí zahalený. Nebylo mu vidět vůbec nic. Přes oči měl černý šátek. Vdyť přes to nemůže ani vidět.

"Marie. Marie?,, vytrhla mě Paní ze zírání na jejího hosta. Položila jsem tác na stůl a vyšla z místnosti co nejrychleji pryč. To bylo divný jakobych byla v hypnóze. Cítila jsem že na něj chci koukat ale přitom jsem nechtěla. Naháněl mi strach. Doufám že tohoto muže už nikdy neuvidím.

Je půlnoc a já teprve ulehám do postele. Né že bych do těď pracovala to né! Byla jsem se procházet po městě se Samuelem. Na tváři mám připitomělí úsměv zamilovanosti jak tomu říkám s oblibou. Mám ho denně. Vždy po celém tom náročném dnu kdy pořád vařím uklízím myju a všechno možné je tohle to nejlepší. Když se, se Samem procházíme po nočním městě.
To je také důvod proč ráno tak nerada vstávám, protože si chodím lehnou pozdě.
A pořád s připitomělím úsměvem usínám.

Prudce jsem otevřela oči.
Co to bylo?!
Slyšela jsem nepříjemný šramot od dveří.
Já se bojím.

"Ne prosím dejte mi ještě den! Jen jeden!,, slyším zoufale prosit Paní. Pak se ozve jen výkřik. Panebože co se to děje. Nehybně ležím v posteli pokud to jsou zloději tak bych se ale měla někam schovat!
Pak se ale rozrazili dveře.
Moje dveře od pokoje do kterého vstoupili dva muži a mířili si to ke mě. Posadila jsem se a chtěla začít ječet co si to dovolují jenže jsem nestihla ani pípnout.
Každý mě popadl za jednu paži a vytáhli násilím z pokoje. Cukala jsem se ale bylo mi to prd platný.

"Co to děláte! Pusťte mě! Paní pomocte! Pomocte mi!,, křičela jsem a po tvářích se mi hrnuli slzi. Co se to děje! Co jsem udělala! Paní se skácela na kolena a propukla v pláč. Tohle je špatné táhnou mě k východu. "Same!!! Samueli!!! Pomoc! pomoc!,, křičela jsem za chvíli vyběhl z vedlejšího pokoje Sam. Pořád jsem se cukala ale nepomáhalo to.

"Marie! Ne! Co to děláte! Marie!,, křičel a rozeběhl se zamnou. Odněkud se ale vynořili další dva muži a popadlo ho za paže aby mu zabránili v mé záchraně. On se jim ale vyškubl a běžel ke mě. Nevím jak ale také se mi to povedlo běžela jsem k němu.
Střetnout jsme se ale nestihli. Sama povalili na zem a leželi na něm aby zamnou nemohl a mě opět chytili chtěla jsem vykřiknout další prosbu ale před pusu mi dali nejaký šátek.
Mé tělo se uvolnilo a nebýt silných rukou na mých pažích zřítila bych se bezvládně na zem.
Poslední co jsem slyšela byli Samuelovi výkřiky mého jména.