PRODANÁ

Útěk

Stál předemnou muž. No jasně, že muž kdo jiný by to taky byl že?
Měl černé husté vlasy, na sobě měl černé triko, černé kalhoty. Nechápu že chodí jen v černé. Mám černou ráda ale že bych v tom měla chodit furt to teda nevim. Co mě na něm ale zarazilo nejvíce byl černý šátek, který byl uvázaný kolem jeho hlavy aby mu zakryl oči. Jeho pleť byla bílá jakoby se jí nikdy nedotkl paprsek slunce.
Tohle nechápu proč si sakra zavazuje oči?!
Tohle je šílený!

"Tohle jsi dělat neměla!!,, zařval najednou až jsem se lekla.

"Proč jste celí v černém? Proč máte na očích šátek? A proč jste bílí jako smrt?!,, pokládala jsem mu jednu otázku za druhou, ale nedostalo se mi žádných odpovědí. Jakoby mě ani neslyšel. Jen se znovu rozeřval.

"Bene!! Odveď ji!! Odveď ji!!,, křičel. Než jsem se stačila vzpamatovat Ben mě chytl za paže a vedl ven.
Na chodbách už nebylo tak prázdno. Všude kolem bylo několik mužů a nevypadali zrovna přátelsky. Bylo to nechutné, ty pohledy které mě propalovali. Už chápu co tím Ben myslel, když říkal, že je v domě třicet mužů, kteří by mě rádi znásilnili.
Koukalo jim to přímo z očí jak by mě nejradši někam zatáhli a znásilnili.
Dotáhl mě do mého pokoje a opět zamkl.
Byla jsem tak rozzuřená. Chodila jsem po pokoji jak smyslů zbavená.
Chtěla jsem do něčeho třísknout, tak jsem kopla do zdi vedle dveří. Jenže tu zeď jsem prokopla. A to nemyslím tak, že by v ní byla díra po mé noze. Ta zeď se normálně skoro celá zhroutila. Přišla jsem blíže a tam vedla chodba. Vedlo to někam pryč!
Já málem radostí vypískla.
Neváhala jsem ani vteřinu a rozeběhla se po té chodbě neznámo kam. Narazila jsem na dvoje schody, jedny vedli nahoru a druhé dolů. Rozhodla jsem se pro ty co vedli dolů. Zasebou jsem slyšela hlasy.

"Hej stůj!!! Zastav!!,, křičel někdo, ale Ben to rozhodně nebyl. Jeho hlas bych poznala. To mě okamžitě přimělo zrychlit. "Stejně tě chytnu a pak tě nic nezachrání! Předemnou ani před Pánem!!,, přidala jsem ještě víc, že jsem málem spadla ze schodů, po kterých jsem běžela.
Už jsem nemohla, docházeli mi síly a on byl blíž, a blíž. Že jsem už mohla slyšet jeho nadávky.
Pak jsem uviděla dveře které jsem okamžitě otevřela a taky hned zamkla.
Ocitla jsem se asi na dvoře kde nikdo nebyl. Běžela jsem směrem k lesu, jiná cesta tu nebyla.
Šla jsem několik hodin a pomalu usínala za chůze.
Tak jsem si lehla vedle jednoho stromu a usnula.

Marie utekla!! Jste šťastný? Nebo by jste byli radši kdyby zůstala?
Jak tohle asi dopadne.
Jste naplí? 😄😄