Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem se

Domov ? Kde vlastně ?

Z pohledu Chloe:

Otevřela jsem okno ke mě do pokoje a lehla jsem si na postel. Četla jsem si Zaklínače ale nemohla jsem se soustředit a pořád jsem myslela na včerejšek. Nakonec jsem nechala fantazírování a šla jsem si udělat si večeři. Snědla jsem své sendviče a šla jsem si promluvit s mamkou ohledně její pracovní schůzky. Vypadá to prý dobře za což jsem ráda. Šla jsem se umýt a spát. Lehla jsem do postele a pomalu usínala.

Z pohledu Gabriely:

Poté co jsem se vrátila domů jsem přemýšlela. Umyla jsem se a dívala se na televizi. Nic jsem ale nevnímala. Byla jsem v transu. Šla jsem se projít do lesa vyčistit si hlavu. Najednou jsem ucítila hlad a rozhodla jsem se jít lovit. Chvíli jsem bloumala lesem. Zastavila jsem se a najednou jsem uslyšela výstřel. Vylezla jsem na strom a hledala jsem místo odkud vyšel výstřel. Našla jsem ho a plížila jsem se k němu zezadu. Vyděsil se a namířil na mě zbraní. Nebála jsem se a přistoupila přímo k hlavni. "Vypadni odsud nemáš tu co dělat!" řekl ale z hlasu mu byl slyšet strach."Vypadni ty. Jsi v mém lese. Je to můj pozemek a já tu nechci pytláky."řekla jsem. Vysmál se mi do obličeje. Krev ve mě vřela a měla jsem chuť ho uhodit. Ale pak mi to došlo. Nebudu muset hledat další potravu. Rychle jsem k němu přistoupila a zakousla jsem se hluboko do jeho krku. Byl odporný. Zabila jsem ho a zahnala hlad ale jinak jsem se v tom nevyžívala. Ukryla jsem ho a pak jsem si vzpomněla na Chloe a okno. Utřela jsem si krev z úst a běžela jsem směrem k domu Chloe. Vlastně jsem si ani nepamatovala cestu, jen její dokonalou vůni. Nebydlela daleko nebo mi to při té mojí rychlosti moc daleko nepřišlo. Byla už tma ale já jsem viděla lépe než přes den. Proč asi? Ano správně jsem upír. Nečekaně. Přišla jsem k domu a uviděla několik oken ale jen jedno otevřené. Bylo v prvním patře. Opatrně jsem vylezla po stěně k oknu. Naštěstí to bylo správné okno. Neslyšně jsem vlezla dovnitř abych ji nevzbudila. Pozorovala jsem jak spí. Začala se sebou cukat a křičet ze spaní. Rychle jsem šla za ní a vzbudila jsem ji.

Z pohledu Chloe:

(Sen)

Procházela jsem se po lese. Byla velká mlha a já jsem viděla sotva na krok. Něco mě popadlo zezadu a hodilo na strom. Krvácela jsem z hlavy a hodně. Ta postava přišla blízko ke mě a smála se mi. Popadla mě za bundu a postavila na nohy. Přiblížila hlavu tak blízko až jsem jí viděla do obličeje. "Gabrielo??!! Co to sakra děláš?" neříkala nic. Chytla mě za bundu a odhodila někam do neznáma. Krvácela jsem a pomalu jsem začala upadat do bezvědomí když jsem ucítila jak mě pálí tvář. Dala mi pořádnou facku. Znovu mě postavila na nohy. "Celou dobu jsi mě žádala abych to udělala a najednou se mě bojíš?" řvala na mě. " Už mě to nebaví" "Co-že" ani jsem to nestihla doříct a kousla mě do krku. Ta bolest nešla popsat. Byla strašná. Spadla jsem na zem."Chutnáš dokonale. Jen škoda že mi zemřeš a já nebudu mít možnost tě znova ochutnat." poslední co jsem viděla než jsem upadla do bezvědomí bylo jak stojí nademnou a usmívá se a utírá si krev od úst.

(Realita)

Něco mě vzbudilo. Byla to Gabriela. Rychle jsem se zvedla a odběhla ke zdi. "Jdi ode mě pryč" řekla jsem. Dívala se na mě nechapavě. "Co se stalo?" zeptala se starostlivě. "Chtěla jsi být se mnou ne?" stále se na mě dívala nechápavě ale teď už i trochu naštvaně. Najednou jsem si uvědomila že to byl jen sen a rychle jsem jí skočila do náruče. Hodně jsem plakala ale ona mě pevně držela a já se cítila tak nějak víc v bezpečí. Pak mě položila opatrně na postel a přitulila se ke mě.

Z pohledu Gabriely:

"To bude dobré" neustále jsem jí opakovala do ucha. Stále mi plakala do trička. Za chvíli bylo mokré."Promiň" omlouvala se mi. "Nevadí" neustále jí opakuji a tisknu ji ještě více k sobě. Pomalu se uklidňovala a tiskla se ke mě. Pomalu usníná na mém boku schoulená do klubíčka. Konečně usnula a já přemýšlela jak se dostanu ven před tím než vstane. Nakonec jsem usoudila že ji tu nechci nechat samotnou a usnula jsem vedle ní.