Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem se

Probuzení

Z pohledu Gabriely:
Ráno jsem se probudila brzo. Bála jsem se že mi utekla a já zůstala sama. Naštěstí se to nestalo. Tulila se ke mně jak nejvíc mohla. Nemohla jsem z ní spustit oči. To jak byla zachumlaná v pyžamu, bylo roztomilé. Skoro jsem se až zasmála, ale nechtěla jsem ji vzbudit. Musela jsem jít, a taky jsem ji to musela říct, nebo by si myslela, že se ji to všechno zdálo. Políbila jsem ji na čelo. Usmála se, ale nevzbudila. Tak jsem s ní trošku zatřásla. Konečně se vzbudila. Celá rozespalá se na mě usmívala a snažila se usměrnit své vlasy, aby jí nepadaly do obličeje. Byla tak roztomilá, až jsem se musela držet, abych ji něco neudělala. Musela jsem vypadat komicky, protože jsem byla v transu. Probrala jsem se. Pořád se na mě dívala. Políbila mě a usmála se.

Z pohledu Chloe:
Probudila mě polibkem na čelo. Strašně se mi líbila. Pořád se na mě usmívala. Měla jsem chuť ji políbit, a tak jsem to udělala. "Chci být u tebe zbytek mého života" řekla jsem a objala ji. Ale byla jsem smutná. "Co se děje?" zeptala se starostlivě. "Jen jsem smutná, že oproti tvému životu tu s tebou budu jen chvíli. Chci abys mě proměnila." "To ti nemůžu udělat" řekla posmutněle." Proč? Chci být s tebou." "Víš... Nejsem si jistá, jestli bys to přežila. Nechci o tebe přijít a nechci, abys ty přišla o svůj život." "Dobře" odpovím smutně. Aby mě utěšila tak se ke mně tulila a hladila mě po vlasech. To jak jemně se mě dotýkala, aby mi neublížila, mě uklidňovalo. Uvědomila jsem si, že budu muset jít dolů na snídani. "Budu muset jít" řekla jsem posmutněle. "Já vím" odpověděla stroze. "Řekni mámě, že dopoledne pro tebe přijede kamarádka, a že u ní přespíš." Jakmile to dořekla, dala mi letmou pusu na tvář a vylezla oknem ven. Šla jsem k oknu a chvíli se okouzleně dívala ven. Těšila jsem se, až pro mě přijede ten nedokonalejší člověk na světě. "Chloe snídaně" zavolala na mě máma a já šla dolů za ní. Řekla jsem jí o přespání. Měla dobrou náladu, a tak k mému překvapení souhlasila. Objala jsem ji a rychle běžela do svého pokoje balit. Trvalo to jen chvíli. Najednou za mou přišla máma. "Jak dlouho tam máš v plánu přespat?" "No... Jak dlouho mi dovolíš." odpověděla jsem. "Víš, já jsem sehnala práci v zahraničí a budu jezdit zpátky na víkendy. Se školou ti bude muset pomoct ta tvá kamarádka." Byla jsem radostí bez sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit a padla jsem jí kolem krku. Odešla a já jsem si začala balit věci na týden. Moc jsem se těšila a nemohla jsem se dočkat, až pro mě přijede.

Z pohledu Gabriely:
Běžela jsem rychle domů, ale než jsem tam přišla, šla jsem se podívat na tělo toho pytláka, co jsem zabila v noci. Moc z něj nezbylo. Dravci se o něj postarali. Měla jsem pocit zadostiučinění. Chvíli jsem tam ukrývala tělo, a pak jsem konečně běžela domů. Převlékla jsem se do něčeho čistého, jelikož jak jsem ukrývala tělo, tak jsem se nechtěně o něj otřela bokem a nohou. Chvíli jsem uklízela dům, aby byl připraven na příchod návštěvy. Nakonec po mém řádění byl jak ze škatulky. Po chvíli jsem se rozhodla, že si vezmu její motorku (tu co vybrala) a vyjela jsem na cestu.