Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem se

Proč mi to děláš?

Z pohledu Chloe:

Nasedla a celou cestu zpátky k sobě domů na mě nepromluvila. Uložila mě opatrně do postele a odešla. Ležela jsem sama v posteli a pomalu jsem si uvědomovala, co se stalo a jaké budou následky. Proklínala jsem tu chvíli, kdy jsem se rozhodla ji praštit. Kdybych to neudělala, tak se nic nestalo. Začala jsem brečet a zabořila jsem hlavu do polštáře. Jejího. Cítila jsem tu dokonalou vůni a trhalo mi srdce, co jsem jí způsobila. Brečela jsem asi hodinu. Pomalu jsem přestávala a vstala jsem z postele. Šla jsem k oknu a dívala se do rozbouřené oblohy a mokrého lesa. Sedla jsem si a dívala se do prázdna. Něco se venku hnulo a já jsem zbystřila. Opatrně jsem vstala, abych viděla lépe a pozorovala jsem, co se děje. Viděla jsem Gabrielu a nějakou postavu, kterou jsem nepoznávala. Ani jeden nevypadali, že by měli dobrou náladu. Najednou si ta postava sundala kapuci z hlavy a měsíc jí osvítil měsíc. Byl to vysoký mladý kluk a culil se na ni. Podle jejího výrazu to vypadalo, že ho nevidí ráda. Celou dobu měl ruku za zády a něco jí říkal. Strašně krásně se na ni culil. Ne že by se mi líbil. Jen byl opravdu krásný, vysoký a s vypracovaným tělem. Jistě je žádaný. Znenadání na ni vytasil velký puget růží a podal jí je. Měla vyděšený výraz. Hned jsem si všimla své ruky, která byla červená. Celou dobu co jsem se na ně dívala, jsem ji pevně svírala v druhé ruce. Žárlila jsem a to hodně. Nemohla jsem tomu uvěřit. Z myšlenek mě probral až moment, když Gabriela natáhla ruku k němu. Okamžitě ji k sobě přitáhl a držel ji u sebe. Měla jsem zadržený dech, nemohla jsem dýchat. Vymanila se z jeho sevření a začala na něj řvát. Byl až mrazivě klidný a po chvíli zvedl ruce ve znamení porážky a nadlidsky rychle běžel do lesa. Gabriela tam ještě chvíli postávala a poté odešla zpět do domu. Uslyšela jsem zvuk kliky u naší ložnice a rychle jsem sklouzla pod peřinu. Podívala se dovnitř a šla směrem k posteli. V tu chvíli jsem to nevydržela a skočila jsem na ni. "Klidně mi dej facku, nadávej mi, dělej si se mnou co chceš, ale hlavně na mě promluv prosím" zněla jsem hrozně zoufale a co nejvíc jsem se jí držela, aby mi neutekla. Konečně si mě chytla a pevně mě držela u sebe.

Z pohledu Gabriely:

Byla jsem na něj naštvaná. Blbeček co si myslí, že mě dostane pouze přes své tělo, i když má v hlavě nasráno. To úplně miluji. Ale ihned co se na mě vrhnula, jsem měla lepší náladu. "Hlavně na mě promluv prosím" řekla zoufale a podívala se na mě. Měla napuchlé, červené oči od pláče a ihned se rozbrečela znovu na mé rameno. Pevně i opatrně jsem ji objala a držela jsem si ji co nejblíže u sebe. Trošku jsem se odtáhla a pohladila ji po tváři, čímž jsem jí zároveň utřela slzy. Pevně se ke mně znova přitulila a táhla mě směrem k posteli. Snažila jsem se naoko bránit, ale musela jsem uznat, že se opravdu snaží. Těsně před rohem postele jsem se ovšem nenechala a hodila jsem ji na postel. Skočila jsem za ní a lehla jsem si vedle ní. Přerušila ticho, když si na mě obkročmo sedla a začala se svůdně vlnit. Začala jsem se lehce smát, ale v duchu jsem musela uznat, že jí to vážně jde. Dala jsem jí ruce na boky a v ten moment mě za ně pevně chytla a držela mi je u hlavy. Dívala se mi do očí a kousala se do rtu. Přitáhla jsem si ji k sobě a vášnivě ji políbila. Cítila jsem, jak povoluje stisk nohou kolem mě a lehá si na mě. Po chvíli se odtáhla, aby se nadechla a co nejvíc se ke mně přitulila. Cítila jsem zběsilý tlukot jejího srdce, jak se pomalu uklidňuje. Nasávala jsem vůni jejích dokonalých vlasů a cítila jsem, jak mnou projíždí nával endorfinů (hormonů štěstí). Začala pomalu pravidelně oddychovat. Usnula. Chtěla jsem ji nechat spát, aby měla celou postel pro sebe, ale když jsem se snažila vstát z postele, chytla mě za tričko a stáhla k sobě. "Dnes spíš se mnou" řekla rozhodně, a tak jsem se rozhodla jí vyhovět. "Nemůžu takové nádherné tvářičce říct ne" řekla jsem a i přes tmu jsem viděla, jak se červená a usmála jsem se. Lehla jsem si zpátky k ní a v objetí jsme usnuly.