Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem se

Dokonalé ráno

Z pohledu Gabriely:

Ráno jsem se probudila dřív než Chloe a chvíli jsem ji pozorovala jak spí. Ona je dokonalá i když spí. Po chvíli jsem chtěla vstát a tak jsem ji políbila na tvář. Usmála se a spala dál. Tak tohle mít každé ráno, vůbec by mi to nevadilo. Opatrně jsem vstala z postele abych ji nevzbudila a šla jsem do kuchyně. Po chvíli úvah jsem se rozhodla udělat palačinky protože to bylo asi jediné jídlo na které jsem měla ingredience...

Z pohledu Chloe:

Ráno mě probudil sladký polibek na tvář od Gabriely. Usmála jsem se a dělala že spím. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem ucítila jak vstala z postele. Ještě chvíli jsem ležela v posteli a pak jsem usoudila, že bych už měla vstát. Pomalu jsem vstala z postele aby mě neslyšela. Šla jsem do kuchyně s tím že si udělám snídani, ale předběhla mě a naskytl se mi ten nejkrásnější pohled jaký jsem kdy mohla vidět. Stála u kuchyňského pultu zády ke mě a míchala směs na palačinky. Měla na sobě průsvitnou košilku a černé krajkované spodní prádlo. Chvíli jsem pozorovala jak se vlní do tlumeného rytmu písně "Love Me Like You Do". Na ty její křivky jsem se nemohla přestat vynadívat. Po chvíli jsem jsem šla k ní a obejmula ji zezadu, přesně tak jak mi to zakazovala. 

Z pohledu Gabriely:

" Bože. Jsem se tě lekla" vynadala jsem jí. Ale očividně si z toho nic nedělala a přitulila ještě víc. "pusť mě" řekla jsem jí ale odmítala mě pustit. "pusť mě nebo ti neudělám snídani." "Ale já chci posnídat tebe." řekla mi a já se zarazila. Uvědomila jsem si, že je vlastně nahá. Odložila jsem misku se směsí na pult a otočila se k ní čelem. Byla opravdu dokonalá. Ty křivky a celá ta její postava k nakousnutí. Doslova. Pokaždé když je blízko u mě vedu válku v mé hlavě ohledně toho jestli ji mám zabít nebo nechat žít a milovat jí. Brzy se budu muset rozhodnout definitivně. Posadila jsem si ji na pult a prohlížela si ji. Měla jsem chuť ji zakousnout. Dívala jsem se jí do očí.

Z pohledu Chloe:

Dívala se mi do očí a já začala mít strach."Bojíš se mě?" zeptala se starostlivě. "Ano" odpověděla jsem a odstoupila ode mě. "Ale já se nebojím tebe. Bojím se, že mi zmizíš a já nebudu moct být s tebou." slezla jsem z pultu a šla k ní. Objala jsem ji. Chlad který z ní vyzařoval jsem už ani nevnímala. Držela jsem ji pevně aby mi neutekla, ale bylo mi jasné že kdyby chtěla odejít tak by to udělala bez sebemenší námahy. Najednou prolomila trapné ticho"měla bys jít domů, aby si tvá máma nedělala starosti." "Ale já chci zůstat s tebou" "jestli budeš chtít, můžeš mě kdykoliv navštívit. Ale teď tě odvezu domů." "počkej ale jak když nemáš řidičák?"rekla jsem zmateně.  "Mám motokrosovou motorku a dvě helmy."