Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem se

Postel

Z pohledu Gabriely:
Poté co mě umyla ještě mokrou jsem ji za stehna nadzvedla a odnesla přes dlouhou chodbu do mé obří ložnice. Byla už uklidněná a tep jejího srdce mě uklidňoval. Opatrně jsem ji položila na velkou manželskou postel. U přes to že byla lehká jako pírko tak se do měkké matrace propadla. Málem jsem se ji smála ale pak jsem si uvědomila že na tom budu ještě hůř. Lehla jsem si vedle ní a přitulila jsem se. Vzpomněla jsem si na její ruku kvůli které jsem ji sem dostala. Vstala jsem z postele a šla do koupelny.

Z pohledu Chloe:
I přes to že jsme se právě umyly vařící vodou když se ke mě přitulila,  cítila jsem z jeji strany chlad. Ale už nebyla tak ledová jak když mě poprvé chytla za ruku. Otočila jsem se k ní čelem a přitulila se ještě víc. Podívala se na moji ruku a odešla bůhví kam.

Z pohledu Gabriely:
V koupelně jsem hledala nějaké vatové tampónky a desenfekci. Hledala jsem je dlouho ale nakonec jsem našla. Vrátila jsem se a Chloe tam nebyla. Zaklela jsem a hledala ji.

Z pohledu Chloe:
Chtěla jsem si z ní udělat srandu a tak jsem se schovala do skříně.

Z pohledu Gabriely:
Hledala jsem ji a nemohla jsem ji najít. Najednou mě někdo objal zezadu. Lekla jsem se a udělala jediný reflex který ji mohl stát život. Praštila jsem ji tak že odletěla dva metry ode mě. Okamžitě jsem ji šla ošetřit. Smála se mi do obličeje a omlouvala se mi že to nechtěla. Ošetřila jsem ji hlavu do které jsem ji praštila. Měla jen malý šrám nad okem. Ošetřila jsem ji a uložila do postele s tím že to už nesmí nikdy udělat.

Z pohledu Chloe:
Úplně jsem zapoměla na mámu. Musím ji zavolat ale nemám mobil. "Gabrielo" zavolám zoufale z toho jak máma bude reagovat že přestávám u úplně cizího člověka. "Ano. Co potřebuješ? " odpověděla starostlivě. "Půjčíš mi mobil,  potřebuji se ozvat mámě ať si nedělá starosti. " jakmile jsem to dořekla tak zmizela rychlostí blesku. Za ani ne deset sekund se vrátila s mobilem a podala mi ho. "Děkuji" řekla jsem. Místo odpovědi jen kývla hlavou. Samozřejmě máma strašně vyšilovala ale když jsem ji řekla že s tím nemůže nic dělat souhlasila že tu můžu přespat. No upřímně řečeno neměla na výběr. Jakmile se Gabriela vrátila sdělila jsem ji tu novinu že můžu přespat,  ale stejně si myslím, že kdyby máma nesouhlasila a musela bych jít domů, tak by mě stejně nepustila. A já bych se vůbec nebránila. Konečně si zpátky lehla za mnou a já se k ní přitulila a i když byla stále nahá tak z ní sálal chlad. Ale zdá se mi že pokaždé když se ke mě znova přiblíží tak pomalu ale jistě ztrácí chlad. Ale pořád necítím tlukot jejího srdce. Počkat ona nemá srdce. Ale city očividně ano. Kdyby se řídila instinkty tak už tu dávno nejsem. 

Z pohledu Gabriely:
Jakmile jsem dolehla tak se ke mě pevně přitulila a odmítala mě pustit. Po chvíli mi usnula na hrudníku. A já usínala také.

Tato upírka smí spát a jít na slunce...  ☀️