Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem se

Cesta domů

Z pohledu Gabriely:

Přivedla jsem ji do obrovské garáže ve které bylo několik motorek a luxusních aut. Mezi nimi například Lamborgini Centanario, Porshe 918 Spyder nebo Ford Mustang GT a mnoho dalších. Ovšem byla tu i spousta motorek které se mi ani nechtělo vyjmenovávat. Byla zároveň rozesmutnělá že odjíždí ale i nadšená z mé sbírky. "Vyber si." řeknu a roztáhnu ruce.

Z pohledu Chloe:

Byla jsem strašně smutná že ji opustím. Vybrala jsem motokrosovou motorku s karbonovými doplňky. "Vynikající volba" podotkla. "Děkuji" řekla jsem rozesmutněle. Viděla mou smutnou tvář a objala mě. Pevně jsem ji stiskla a začala brečet. Utěšovala mě ale moc mi to nepomáhalo. Už kvůli mě měla celé tričko mokré. "Promiň" omlouvala jsem se. Místo odpovědi si mě k sobě přitáhla ještě víc. Odtáhla jsem se.

Z pohledu Gabriely:

Odtáhla se. Pohladila jsem ji po tváři a tím jí i utřela slzy. Podala jsem jí helmu. Smutně se na ni dívala a po chvíli která se zdála jako roky si ji nasadila. Nasedla jsem na jí vybranou motorku a podala jí ruku na znamení aby si sedla. Dívala se na mě s ještě červenýma očima. Vzala mě za ruku a nasedla si. Pevně mě stiskla. Párkrát jsem prohnala motor bez rychlosti a po chvíli jsme vyjely. Držela se mě jako klíště. Vyjela jsem na asfaltovou cestu. Bylo těsně po dešti a tak les a cesta byly mokré. Jely jsme pomalu a po celou cestu jsem přemýšlela jaké by to bylo s ní žít. Asi bych se bála že ji zabiji nebo že ode mě uteče. Najednou mě probrala z myšlenek.

Z pohledu Chloe:

"Tady doleva" řekla jsem. Neragovala. Opakovala jsem pokyn. Teď už reagovala. Asi jsem ji vytrhla z myšlenek. Stále jsem přemýšlela nad tím co mi řekla. "Nechej otevřené okno" . Nevím jestli to myslela vážně, ale pro jistotu to jakmile přijedu domů tak to dělám. Přivezla mě domů. Sesedla jsem a objala jsem ji. Doufám že ne naposled. Podívala jsem se jí do očí a chtělo se mi plakat. V tom mě ale zastavila a pohladila mě po tváři. Bohužel se v tu dobu objevila máma a odtáhla mě od ní. Naposledy jsem se na ni podívala a odjela. Ihned poté se máma začala vyptávat a vynadala mi co jsem k sakru dělala. Řekla jsem jí že mi pomohla a že o tom nechci mluvit. Neštěstí mě nechala napokoji. Rychle jsem se zamčela v pokoji a přemýšlela jsem o tom co se stalo. Otevřela jsem i okno kdyby náhodou sem chtěla přivítat.