Rozmluva

874 38 0
                                    

Z pohledu Gabriely:
Nakonec se odvážím vyjít z poza stromu. Nemám co ztratit. "Jste zraněná? " zeptám se bázlivě i když znám odpověď. Chci jí pomoct.

Z pohledu Chloe:
Panebože to jsem se lekla. Trhla jsem sebou. "Ano. Vy jste mě sledovala?! řeknu podrážděně. Ale to bude asi z toho zranění. "Pardon omlouvám se. Jen to dost bolí. " řeknu už trošku vlídně.

Z pohledu Gabriely:
"Ne nesledovala, jen jsem procházela kolem a všimla si vaší ruky. Mohu vám pomoct? Nedaleko od sud bydlím a mohla bych vám to vyčistit. " řeknu už uklidněně poté co se mi omluvila.

Z pohledu Chloe:
"No nevím, v podstatě vás neznám. Ale dobře půjdu s vámi. Podám ji druhou ruku. Jakmile se ji dotknu ucuknu je strašně ledová. A sakra není to co si myslím.  O tomto místě se psalo v jedné knize o upírech. Odstoupim od ní. Sice se mi líbí ale bojím se.

Z pohledu Gabriely:
Ucukne se svojí rukou,  odstoupí a dívá se na mě jak na vraha. "Víš já radši půjdu domů. " řekne. Nadlicky rychle se k ní přiblížím a přitisknu ji ke stromu. V očích jí vidím strach. Přiblížím hlavu k ní a usměji se tak aby byly vidět mé upírské zuby které byly připraveny k akci. Bojí se ještě víc. Jakoby se snažila shodit ten strom aby mohla utéct.

Z pohledu Chloe:
"Já vím co jsi" stále se ji dívám na její odhalené zuby. Jsou špičaté, velké a ostré už od pohledu. Moc se bojím. Nemůžu nikam utéct a jsem sama v lese s upírem. Přibližuje ústa k mému krku. Nemá cenu bojovat. Loučím se se životem.

Z pohledu Gabriely:
Přibližuji se stále blíž k jejímu krku. Nebrání se a asi se loučí se životem. Jsem dost blízko na to abych ji mohla kousnout. Když už cítím tlukot tepny na krku políbím ji a odtáhnu se.

Z pohledu Chloe:
"Ty jsi mě políbila"řeknu bez nároku na odpověď. Chytnu si krk. Podívám se na ruku a žádná krev. " opravdu ti chci pomoct"řekne a naznačí mi abych ji vlezla na záda. Poslechnu ji. Kdybych ji neposlechla tak by si mě stejně našla. Vlezu jí na záda a pevně se jí chytnu kolem krku a nohama kolem pasu... Rozeběhne se a já mám co dělat abych se udržela. Ani ne za minutu stojíme před obrovským domem s velkými francouzskými okny. Moderní architektura s dřevěnými doplňky.

Chtěla jsem tě zabít, ale zamilovala jsem seKde žijí příběhy. Začni objevovat