Pan

11. Kapitola

Jo, tohle chvilku trvalo, naproti ostatním kapitolám, ale chtělo to nějaký dobrý nápad :D Navíc jsem si nemohla vybrat, který trest z těch, co jsem měla přichystané, by tam nejvíc pasoval. A tohle přišlo prostě skvělé :D Snad z toho budete mít stejnou radost jako mám já a podpoříte mě komentářem nebo dáte vote :3

Peter:

„Co by tak bylo vhodné za tohle? Hmmm..." zamyslel jsem se. Můj klid znervózňoval nejen jeho, ale i Wendy. Čekala, co strašného mu udělám, ale já chtěl něco promyšleného, něco, co ho potrápí. „Jsi takový vlk... Takový zlodějíček... Co kdyby si dneska byl ovečka?" Wendy si nedovolila ani špitnout. „Co to znamená?" „Oh, už se cítíš vinen, že konečně hraješ?" zeptal jsem se ironicky. „Myslím, že nemám na výběr." „Ne, to nemáš... Znamená to, že budeš lovná zvěř, kořist, ovečka... Je jedno jak to nazveš." Odlepil jsem se od stěny, o kterou jsem se opíral a začal si jej pomalu obcházet. Miloval jsem to. Má oběť z toho měla vždycky strach. „A když ty budeš ovečka, jistě potřebuješ vlka... Toho určím a ty jej musíš najít... Budeš na to mít dvacet čtyři hodin. Buď ho najdeš ty a předáš nebo on najde tebe." „A co se stane, když mě najde?" „Co by udělal vlk nalezené ovečce?" zasmál jsem se. „Takže ho buď najdu, nebo mě zabije." „Vlk je nevypočítavý. Nikdy nevíš, co si myslí nebo, co udělá. Možná ti někteří jako vlk budou připadat, ale jeden vlk bohatě stačí. Najdi ho a přiveď. Když se netrefíš, postihne tě trest. Nebudu říkat jaký, to bude překvapení... Ale máš štěstí, že se mi moc nechce zabíjet své lidi. Kdyby jo, každé chybné obvinění by ho stálo život... Ale přece nebudou platit za tvé chyby." „Vlk na mě musí do čtyřiadvaceti hodin zaútočit?" „Samozřejmě." „Kolik mám pokusů na obvinění?" „Tři... A třetí obvinění bude tvá smrt," zamračil jsem se u toho. „A když obviním správného?" „Nechám tě být." „Jako by se nic nestalo?" „Ano a pamatuj, z mé hry se nemůžeš vykroutit. Nesmíš opustit naše území, a pokud mě budeš chtít jakkoliv podvést, nedělej to. Ublížíš jenom sobě." Nervózně pokýval hlavou. „Fajn, ať hra začne." „Jako by se stalo," usmál jsem se ďábelsky. Baal se hned složil k zemi a usnul.

Abra (Wendy):

Se zděšením jsem sledovala, jak se Baal hroutí k zemi. „Co jsi to udělal?! Měli jste dohodu!" „A taky máme. Není mrtvý. Jenom se teď chvíli prospí, abych mohl vybrat vlka." „A ten bude kdo?" Podíval se na mě jako by přemýšlel, jestli mi to vůbec může říct. „Napadlo mě, že bys mohla ty... Ale kvůli té noze... najdu si někoho jiného. Koho, tě nemusí zajímat." „Ty mi nevěříš, že ne?" Otočil se ke mně zády, aby mi dal jasně najevo, že se mnou o tom mluvit nebude. Šla jsem k němu a chytila jej za paži. „Ty žárlíš," řekla jsem potichu, ale on hned mnou rukou trhl. „Dej mi pokoj. Mám teď na práci něco důležitějšího." Smutně jsem se posadila na postel. Spustily se mi slzy po tvářích a mě se je nechtělo ani skrývat. Možná proto, že už jsem dál nechtěla skrývat, že ho mám ráda.

Peter:
Měl jsem svého člověka jistého. Šel jsem za ním s nabídkou, kterou by neodmítl. „Hraje se nová hra." „A já mám hrát?" „Hlavní roli," usmál jsem se a on též s úsměvem přikývl. „Jen řekni, co mám udělat."

Baal se začal probouzet uprostřed tábora. Stál jsem před ním a čekal na ten skvělý moment, kdy mu oznámím začátek hry. Promnul si oči a popravil brýle. Zvedl se na nohy, protáhl si ruce a zhluboka vydechl. Byl připravený hrát. „Takže vlk už je na světě?" „Čeká jen na vypuštění," usmál jsem se a složil ruce na prsou. „Dvacet čtyři hodin začíná od teď... Tik, tak," odešel jsem a nechal jej tam.