Pan

14. Kapitola

Jo, dneska bez komentáře :D

Peter:

Šel jsem se podívat na kluky. Snoka jsem navštěvoval poměrně často, ale za Baalem jsem se chystal prvně. „Jak se zdá, ještě chvíli a budu ti zase moct hlídat záda, zasmál se Snoke a trochu zakašlal. „Pořád ty žebra bolí, co?" „Ani nevíš jak, ale to nejhorší přešlo a plíce fungují. Ta tvoje holka by se musela snažit víc, aby mě zabila." „Nevím, jestli je pořád tak úplně moje." Nechápavě se na mě podíval. „O čem to mluvíš?" „Bude lepší, když udělám to, cos řekl. Musím ji vrátit do Algor Wave. Se mnou bude v příliš velkém nebezpečí a..." „Počkej!" přerušil mě. „To jsem ti řekl předtím, než se stalo tohle. Předtím brečela, když si jí držel nůž u krku. Snažila se utéct a bála se. Bože, vždyť nás všechny tři málem zabila, aby zachránila Baala. To není ta samá holka. Tahle se o sebe postará, ať už jí budeš na blízku nebo ne. Tahle nakope zadek jednou všem, co tu jsou." Nemohl jsem jinak, než se smát. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu. Teď už byla silná. Život z ní udělal lva, z ovce se stal vlk a z oběti dravec. Nejspíš bylo dost strachování se o ni.

„Baale," zaklepal jsem a vstoupil. „No, mám se bát nebo být rád?" „Myslím, že rád... Zabít tě nejdu." „Takže se omluvit?" Můj výraz v tu chvíli říkal jediné „vážně?" „Jasně, neomlouváš se... Jak je Wendy? Prý se mě snažila zachránit." „Bohužel, zřejmě jí ležíš v hlavě... A Wendy..." „Je mrtvá?!" vyjekl. „Ne, není. Jenom je jiná. Nejspíš jsem o ni přišel. Prvně to byl můj úmysl, abych ji ochránil, protože málem s vámi umřela, ale Snoke mi řekl, že je dost silná na to, aby tohle všechno zvládla. A já už vím, že jsem jí kvůli tomu odstrkovat nemusel. Nechci ji ztratit." Usmál se. „Co?" „Vždycky si přijdeš vylívat srdíčko za mnou." Zamračil jsem se nad tím. „Nepokoušej mě nebo zařídím, abys k té posteli přirostl." Zasmál se tomu. „No jo, ty a projevování citů. Hele, říkej si, co chceš. Pokusil ses mě zabít, protože jsem ti ublížil. Ale stejně si za mnou přišel a já stejně za tebou půjdu... Ukaž Wendy, že ji máš rád. Lidskost nás dělá lidmi a lidskost dělají city. Člověk bez citů není člověk."

Venku se setmělo a hrozně rozpršelo. Celkem se i ochladilo, ale tady chlad měl zcela jiný význam. Rychle jsem běžel do své skrýše. A co? Tak možná i padouch chce zase žít šťastně. Možná to pro mě nebude lehké, ale co být jako kdysi? Zničí mě Aila? To jí nedovolím, protože od teď, bude to monstrum ve mně, jako hlídací pes-vyletí, jen když bude třeba.

Wendy (Abra):

Příjemný zvuk deště přerušily kroky! Dýku jsem schovala pod polštář, natáhla k ní ruku a dělala, že spím. Za to, že mi ublížil, zaplatí.

Kroky byly hlasitější a hlasitější. Už byl skoro u mě, až jemný dupot ustal. Klekl si kolenem vedle mě. Cítila jsem, jak mi prsty přejel po tváři a položil mi dlaň na líci. Co to dělá? Chystá se snad... Napočítala jsem do tří, což snad stačilo, aby se ke mně nahnul. Zrazu jsem otevřela oči, vytáhla dýku a položila mu ji ke krku! Cítila jsem nechutnou zlobu a přitom se mi chvěla ruka, v níž jsem zbraň držela. To snad ne, že nemám na to ho zabít. Nepřešlo to. Jenom se to schovalo. Dívala jsem se mu do očí, tak jako on mě. Nezdál se být šokovaný. Možná to ode mě čekal a jestli jo, tak jsem zřejmě nebyla o nic lepší, než on. Má ruka se roztřepala ještě víc a z očí se mi spustily slzy. Jak jsem mu mohla chtít ublížit?

Pustil mou tvář a prsty mi přejel po ruce, v níž jsem dýku držela. Lechtalo to a nedokázala jsem se pořádně soustředit. Přejel s nimi až k mé pěsti a chytil dýku za její ostří. Pomalu jsem ji pustila a začala se obávat, jestli teď nebude chtít zabít mě. Z dlaně mu teklo trochu krve, ale bylo mu to jedno. Víc byl zaujatý dýkou. „Chceš mě zabít?" řekla jsem a utřela si slzy. „Ne... Jen ti to nepatří." Z ničeho nic zmizela. Mám dojem, že to není jen dýka, když ji tak hlídá.

Sedl si na mě a ruce mi přidržel nad hlavou. Pravou rukou mě opět chytil za líci a konečně políbil. Chtělo se mi brečet a smát zároveň. Jemně se odtáhl a usmál, ale pak mě začal líbat a já byla v sedmém nebi. Jestli mi držel ruce, abych se nebránila, byl na omylu. Držel je, aby ubránil sebe. Chtěla jsem hned z něj stáhnout tričko a přitáhnout si ho blíž, ale on byl klidný a vše dělal pomalu, což mě dohánělo k šílenství. Neměla jsem ho dost. Nohu jsem zarývala do madrace a deky pode mnou, abych to vydržela. Nešlo to. Vší silou jsem vytrhla ruku z jeho sevření a zajela mu s ní do vlasů. Když mě políbil na krku, zadržovala jsem dech, jinak bych ho přetočila na záda a dělala to po svém. Políbil mě tam znova a znova. Rukou jsem sklouzla na žebra na boku a zaryla mu nehty do kůže. Jo, to pomáhalo nejvíc.

Nemohla jsem uvěřit, že konečně k tomu došlo. Začal mi rozvazovat tričko a po té sundal to své. Stáhla jsem si kalhoty a shodila je na zem a co si tak neuvědomil, pustil mi ruce, takže teď se hraje po mém. S ďábelským úsměvem na rtech jsem do něj strčila, aby si sedl. Ten sexy úsměv mluvil za vše. Sedla jsem si polonahá na jeho klín, jednou rukou ho chytila za bok a druhou mu vsunula do vlasů. Políbil mě na krku a jemně kousl. Zabolelo to, ale to určitě i jeho mé nehty v kůži. Jak se zdálo, už nemínil couvnout a tak jsem se mu zcela poddala, ať už to bude pokračovat jakkoliv.