Pan

12. Kapitola

No, řekla jsem si, že dneska budou kapitoly dvě, když už mi teď bylo 19, byla na to nálada. Ale pokud tady budu psát naprosté slohovky, asi usnu i s notebookem v posteli :D Takže piště komentáře, dávejte vote a však to znáte. Užijte si to <3

Peter:

Sledoval jsem Baala, jak si počíná. Bylo mi jasné, že umře. Nebudu lhát, že mi to trochu líto nebylo, když to byl náš hlavní léčitel, ale udělal chybu, pro mě více méně neodpustitelnou.

Procházel se po táboře a pořád se rozhlížel kolem. Nejspíš čekal, že vlk zaútočí uprostřed tábora. Na to že byl tak chytrý, nevěděl, jak utéct zvířeti, které ho odněkud stále sleduje. Kdyby se pořádně díval, když se rozhlížel a ne s takovou panikou, která mu zamlžovala rozum, viděl by někoho, kdo je všude, kam se hne. Pro jeho smůlu, byl opravdu slepý. Vrazil do něj nějaký mladší kluk a málem od něj vystrašeně utekl. Pozasmál jsem se tomu. „Bavíš se?" „Neměla bys ještě chodit." Sedla si vedle mě. „Proč ho tak trápíš? Věřím, že kdybys mu teď řekl, že sis jenom dělal srandu, i tak bys mu zařídil psychickou poruchu a noční můry." „Ale já nechci, aby měl psychickou poruchu a noční můry. Chci, aby umřel." Věnovala mi smutný pohled. „Nedívej se na mě tak. Moc dobře víš, že jsem monstrum a takový budu, ať se děje cokoliv... A nezabráníš tomu ani ty." „Trest je kvůli mně, ne? Tak proč ti nemůžu zabránit v dělání zlých věcí? Proč jsi prostě takový?!" Naštvaně jsem se na ni otočil. „Všechny kouzla mají svou cenu, obzvlášť věčné mládí." „A ty platíš čím?" „Sám sebou."

Wendy (Abra):

„Sám sebou..." zopakovala jsem tiše, když odešel. Tahle dvě slova mi utkvěly v paměti. Přišlo mi, že cena za věčné mládí jsou jizvy. Z čeho je má on? Na nikom a ničem mu nezáleží. Smutně jsem se rozhlédla po táboře. Baal byl z toho celý bledý. Začínalo mi ho být pomalu líto. Chápu, že je zamilovaný, ale měl si to radši nechat pro sebe. Nejspíš by se pak nestalo tohle. Ale co čekal, když mě kradl Panovi?"

O něco později se něco stalo. Baal předstoupil před Petera s tím, že našel vlka. Už jen na první pohled, to nebyl on. Jeho výraz v obličeji byl jasný. Ani nevěděl, že se hraje hra. „Tohle je vlk," ukázal prstem na kluka, který se ani nebránil tam přijít. „Proč si to myslíš?" „Přišlo mi, že se kolem mě až moc nápadně motá." Se smíchem se mu Peter vysmál. „Moc rád bych ti pogratuloval... ale to není on." Zděšený výraz Baala mluvil za vše. Byl smířený se svou smrtí. Zřejmě to bylo těžší, než si myslel. „Budu milosrdný, což ve zvyku nemám, jak víš." Lusk prsty a nic se nestalo. Nechápavě jsem čekala dál, co bude. „Co se stalo?" zeptal se. „To brzo zjistíš... Tik tak," řekl se svým oblíbeným ďábelským úsměvem.

Peter:

„Tak co si mu udělal?" zeptal se mě vlk. „Snížil jsem mu staminu." „To jde?" nechápavě mě sledoval. „Jasně, že jo. Udělá pár kroků a bude si připadat jako by ušel kilák... Teď si představ, až se ti bude muset bránit." „Ulehčuješ mi to a to se mi nelíbí." „Omlouvat se ti nebudu. Jenom zajišťuju, že dnes opravdu zemře." „Nevěříš mi, že to zvládnu?" „Ovšem, že věřím. Ale myslím i na náhody. Ber to jako prevenci."

Wendy (Abra):

Blížila se noc a vlk stále nezaútočil. Znamenalo to jediné, zabije ho předtím, než mu uteče čas. Baal jako svůj první trest měl sníženou staminu. Neprošel ani celý tábor, aniž by si musel sednout a vydýchat se. Byl slabý. Teď by jej dokázal zabít kdokoliv. Vždyť to není fér, když se nemůže ani bránit. To ale neznamená jeho konec. Taky jsem kvůli noze bezmocná, ovšem ne mrtvá. Rozhodla jsem se něco udělat. Udělat něco, za co mě nejspíš Peter zabije.

V noci, jsem se schovávala v táboře. Tajně jsem sledovala Baala. Nemělo smysl se ukládat do postele, když věděl, že by usnul a neprobral se. A nemělo smysl chodit ani mezi ostatní. Nikdo mu pomoct nesměl. Možná proto seděl venku a prostě čekal na svou smrt. Schovaná jsem jej sledovala dost dlouho, abych nejen konečně spatřila vlka, ale taky je slyšela. Když uslyšel kroky, zděšeně se otočil na vyššího kluka. „Napadlo mě, že bys to mohl být... Ale nečekal jsem, že jsi takový blázen, abys to vzal." „Řekněme, že Peter pro mě byl vždy důležitější než ty." „Vždycky to byl jenom Peter. Známe se kolik, tři sta let? A nikdy si nebyl na mé straně. Nepřekvapuje mě to." Šel k němu blíž. „Ani se nenamáháš to udělat nějak rafinovaně? Prostě jen tak přijdeš?" V jeho hlase znělo zklamání. „Nemyslím, že bys mi mohl utéct... Promiň," řekl zrovna, když vytáhl dýku.

Vidět vraždu jsem nebyla připravená. Když zemřela Lena, nebyla jsem u toho, a když ji zapálil na tom voru, byla už mrtvá. Drtilo mě víc zničení její památky, než celkově čin. Koukla jsem se znovu na lahvičku v mé ruce. Měla v sobě matně modrou tekutinu. Byl to lektvar, který měl na sobě štítek s jenom jedním slovem exploze. Když jsem ho našla v Peterově úkrytu, věděla jsem jen, že bouchne. Nic víc, nic míň. Mohlo to zničit i celý tábor, ale doufala jsem, že tak nebezpečnou věc by neschovával uprostřed tábora. Navíc, kdo ví, jak se to používá. Doufala jsem, že na to nějak přijdu, ale nezbylo moc času. Snoke už vyrazil po Baalovi! Skopl jej k zemi a chystal se ho zabít! Vyběhla jsem z úkrytu a rychle lahvičku hodila k nim. Neměla jsem vůbec ponětí, jak je to silné, ale bylo to silnější víc než jsem myslela...