O měsíc a půl později:
Zatím jsem to nikomu neřekla, začínám mít z toho deprese, ale měla bych to říct alespoň Justinovi , já se ale bojím!
^^^
Zhluboka jsem se nadechla a vešla k Justinovi do pokoje, seděl na posteli a hrál něco na xboxu (nevím jak to mám sklonit😂)
"Justine?" Mluvila jsem potichu "No?" Ani se na mě nepodíval a pořád hrál, "Já jsem těhotná" řekla jsem tak rychle že bych se nedivili kdyby mi nerozuměl.
"Wow, gratuluji, s kým?" On to asi nepochopil... "s tebou" sklopila jsem hlavu. Spadl mu ovladač a podíval se na mě nechápavě. "Cože?!" Vykřikl.
"Jak?! Vždyť bereš prášky ne?" Stoupl si "přestala jsem je brat před půl rokem" zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Pootevřel pusu a začal chodit sem a tam po pokoji.
"Běž na potrat" prohrábl si vlasy, "Já nevím" povzdechla jsem si "Já nechci být ve 23 letech fotrem!" Zvýšil hlas, začala jsem se ho bát. "Justine já nevím co mám dělat" řekla jsem a doufala že mi poradí.
"Já taky ne!" Zakřičel, cukla jsem sebou jak jsem se lekla "nekřič prosím"měla jsem slzy v očích. Podíval se na mě a odešel na balkón si zakouřit, šla jsem za ním.
"Já chci jít na potrat ale zároveň nechci, já nevím co mám dělat...jsem teprve v 1. Měsíci" řekla jsem mu, zakroutil hlavou a popotáhl si z cigarety.
Odešla jsem z jeho pokoje a šla do kuchyně se najíst, v kuchyni seděl Luke. Z ledničky jsem si vytáhla jogurt a opřel se o linku.
Po tváři mi stekla slza, hned jsem ji utřela. Luke si toho nejspíš všiml protože vztal a šel zamnou, objal mě. To jsem teď potřebovala... obejmout.
"Sice nevím co ti je ale vždy tu budu pro tebe" řekl a usmál se "děkuji" poděkovala jsem mu, "neděkuj" pohladil mě po tváři.
^^^
Večer zamnou přišel Justin, chtěl vědět jestli půjdu na potrat nebo ne, řekla jsem mu že nepůjdu že si to nechám. Objal mě a řekl že to spolu zvládneme... ale mluvil za něj alkohol.
