Dneska jsme koupili zbytek věcí do dětského pokoje, koberec byl potištěn silnicí takže Sam bude moct jezdit s autem jakože po dráze. Záclony byli světle bíle skoro až průsvitné a světlo jsme koupili ve tvaru sluníčka. A ješte do rohu místnosti jsme koupili stůl na přebalování.
Seděli jsme všichni v obýváku a dívali se na televizi, zvedla jsem se a šla do kuchyně si pro jídlo.
Okolo mého pasu se obmotali dvě ruce, "prosimtě nechmě!" Vykřikla jsem a odstrčila Justina.
Byla jsem naštvaná už ani nevím z čeho, teď už nemám tu ubrečenou náladu ale spíš jsem vystresovaná z toho porodu takže po všech řvu a jsem narvózní.
"Miláčku klid" pohladil mě, "Ne klidná nebudu" sjela jsem po lince dolů a sedla si na zem. Justin si ke mě klekl a objal mě. "Nemáš se čeho bát" usmál se.
"Justine! Vyleze mi dítě malou dírkou jako je nosní dírka!" Přecenila jsem skrz zuby, začala jsem zrychleně dýchat a funět.
"Já tam budu s tebou" snažil se mě nějak uklidnit, "Ale ty mi nepomůžeš v tom, ty tam budeš jen sedět a čumět" hysterčila jsem.
Možná teď jsem tu potřebovala mámu aby mi řekla že to bude v pohodě ale ona tu není, není tu když ji potřebuji!
Where are you, that i need you?!😰
"Katni" pomohl mi vstát Justin na nohy, "jsem unavená" zívla jsem. "Tak si půjdeme lehnout" řekl Justin, "Sama, chci být chvilku sama" odstrčila nsem ho od sebe. "Tak jo" řekl sklamaně.
Možná jsem teď na něj byla hnusná ale nemám náladu, potřebuji být chvíli sama.
Lehla jsem si do postele a zakryla se, "dobrou" řekla jsem Samovy a pohladila si břicho.
Asi po hodině, snaze usnout jsem to vzdala a šla za Justinem. Otevřela jsem dveře od jeho pokoje, "neříkala jsem že chceš být sama?" Zasmál se "Ticho"usmála jsem se. Lehla jsem si za ním do postele a namáčkla se na něj i když přes to břicho to moc nešlo.
=====
Vote for 🔜📖👶🏼
