O měsíc později:
Dneska vstupuji po osmého měsíce, břicho mám už dost veliký a až teď jsem si uvědomila že až porodím tak nebudu mít zpátky svoje ploché břicho, budu mít špeky!
Za tem měsíc se toho mic nestalo... pořád jsem byla tak protivná a pořád taky jsem!
Seděla jsem u bazénu a jedla zmrzlinu, venku bylo hezky tak proč být doma. Sam začal kopat, usmála jsem se a ruku si položila na břicho, "ahoj tady je tvá maminka" řekla jsem.
"Ahoj" sedl si vedle mě Luk, "Tak co mimčo?" Zasmál se, "Co s ním?" Zeptala jsem se, "No jak se má?" Začal se smát, a ja taky, "Jo má se dobře" řekla nsem mezi smíchem.
"Že ti ho někdy budu moct pohlídat" Šahl mi na břicho, trochu jsem se od něj odtáhla, "Promiň" podíval se na mě. "Jo jasně, ráda" snažila jsem se to zamluvit.
^^^
"Co to bylo?!" Vyjel na mě Justin když jsem přišla dovnitř. "Co, co bylo?" Zeptala jsem se, "Proč ti jako šahal na přicho?!" Vyštěkl, "Hele nekřič na mě!" Nenachám na sebe křičet, "Chtěl si jen šáhnout" řekla jsem už klidněji. "Sam je jenom můj" zkřížil si ruce na hrudi, "Jo jasně" obešla jsem ho a šla do pokoje. Zkažená nálada...
^^^
S Justinem jsem zbytek dne nepromluva, nevím proč na mě začal hned řvat, nic se nestalo i když... od Luka jsem se trochu odtáhla, ale pořád se nic nestalo!
A Sam to všechno slyší, takže ví že máma a táta se pohádali...
Zalehla jsem do postele a lehla si na bok, poslední dobou nemohu moc spát kvůli břichu... byla jsem zvykl spávat na břichu a teď už nemůžu takže se těším až se Sam narodí a já se konečne vyspíˇ i když nevím nevím jestli se vúbec někdo vyspí tady v domě...
=====
Vote for 🔜📖👶🏼
