O týden později:
Katniss:
Celé noci brečím, nespím... děti chtějí tátu ale jak jim mám vysvětlit že jsme se asi s tatínkem rozešli?! Bydlím zatím u táta... zatím.
Přeju si aby to byl jen špatnej sen ale už v to přestávám věřit. Justin každej den nosí mi kytky a omlouvá se mi. Srdce mi říká abych abych mu to odpustila a zapomněla na to ale, mozek říká že na to se nedá zapomenout a že to udělá znovu... nevím co mám dělat jestli se řídit hlavou nebo srdcem.
Miluju ho a nikdy nepřeatanu ale fakt nevím, musí mě přesvědčit.
Najednou se rozezvonil zvonek a já věděla že to je Justin, šla jsem mu otevřít.
V ruce měl růže a ve druhé bomboniéru. "Ahoj" řekl sklesle, oči měl nateklé od pláče a pod očima kruhy pod očima. "Odpusť mu to prosím" podal mi ty růžu a bonboňiéru. Vzala jsem si to od něj a do očí se mi nahrnuly znovu slzy.
"Neopuštěj mě prosím" zlomil se mu hlas, nic jsem mu na to neodpověděla a jen se na něj dívala. "Odpověz mi na to něco prosím!" Chytil mě za ruku ale vytrhla jsem se mu. "Já nevím Justine! Jak mám vědět že to neuděláš znovu?" Bylo jediné co jsem ze sebe dostala....
"Neudělám... slibuji" podíval se mi do očí. Zakroutila jsem hlavou a chtěla zavřít dveře, "miluji tě" řekl Smutně, zastavila jsem se a znovu otevřela dveře.
Vrhla jsem se mu do náruče a silně ho objala, "já tebe Justine, ale nevím jestli ti můžu věřit" odtáhla nsem se od něj.
Na tváři měl menší úsměv, "stav se zítra..." zabouchla jsem dveře a sjela po nic dolů na zem. Chytla jsem se za hlavu a povzdechla si...
"Mami?" Objevil se u mě Sam, "ano?" Utřela jsem si slzy, chtěl něco říct ale všiml si bonboniéry "jé mňam" zakřičel. Byla jsem ráda že se neptal co se stalo...
😭😭❤️
